Ing. Miloš

Byla to úplná shoda náhod, že jsem se o tomto víkendu ocitl na místě, kde se zrovna brali snoubenci, po kterých na stejném místě slavili padesát let života manželé. Řekli byste: dvě nádherné životní události, důvod k velké radosti a štěstí! Bože, spojit svůj život s životem toho nejmilejšího kolem nás, to je přece nádhera, životní štěstí, terno, výhra, nic důležitějšího kromě zdraví neexistuje! A být padesát let spolu? To je přece také nádhera! Kolik lidí se toho v životě vůbec nedočká?! Kolik lidem umírá milovaný partner mlád a oni po něm mnoho let teskní? Kolik jen potkávám na hřbitovech relativně mladých vdov, které se přepečlivě starají o hroby svých zemřelých manželů?

Brát si někoho či slavit padesát let společného života, to jsou přece důvody k tak obrovské radosti! Slzy? Jedině slzy štěstí! Každý, kdo něco takového slaví nebo je v blízkosti takových oslavenců, měl by vyzařovat dobrou náladu, měl by život obejmout, pohladit, děkovat mu! A radovat se! Já se ale díval na oslavence i jejich příbuzné a známé a viděl pramálo dobré nálady a úsměvů, všichni byli jaksi zamračení, zahleděni do sebe a zabráni do vlastních životů, ti mladí se dívali do zbytečných malých telefonních přístrojů, ti starší do země, marně jsem hledal smích, srandu, šťastné úsměvy...

Prý je taková doba, slýchám často  a vím, že má zkušenost nebyla ojedinělá, takových "tichých" svateb se všude odehrává habaděj, najít takové svatební hosty není vůbec žádná potíž! Mnohokrát slyším, že oproti našim předkům jsou dnes mnozí lidé nekonečně nudnější, nepříjemnější, vystresovanějí a bez jakékoliv nálady. Však to vidím všude, občas i na sobě samém, a dokonce i na takových kdysi veselých a bezprostředních muzikantech pozoruju nudu, nezájem a spěch rychle své hraní ukončit a zabalit nástroje... Vím, že bych mohl začít vypisovat všechny důvody, proč tomu tak je, ale já se do toho nechci ani v nejmenším pouštět, chci provést něco jiného.

Rád bych vzpomněl jednoho člověka, na kterého často myslím. Jmenoval se Ludvík Kirschner, a já jsem se s jeho jménem setkal, když jsem před několika měsíci připravoval novinářský materiál o Colorlaku ve Starém Městě. Pokud to nevíte, pan Kirschner byl úctyhodný muž, dodnes nedoceněný a prakticky zapomenutý, který založil tento podnik před téměř devadesáti lety - to se ví, že na zelené louce. Komunisté mu v roce 1948 firmu sebrali a také v dalších letech jej tvrdě pronásledovali. Přesto si zachovával dobrou náladu a nezdolného ducha.

Přiznám se vám, že na něj stále častěji myslím, a to mimo jiné proto, že jsem při shánění informací o něm narazil na brožurky, které tento podnikatel a vědec vydával. Ty brožurky působí v dnešní době, plné kakabusů, mrzoutů, negativistů a kazičů dobré nálady jako úplné zjevení. A když jsem přemýšlel nad oněmi zamračenci z první i ze zlaté víkendové svatby, řekl jsem si, že vás trošku s brožurkami pana Kirschnera seznámím. O čem jsou? 

"Objevujeme význam dobré nálady," je napsáno na jedné této brožurce, na jejíž předposlední stránce čtu oznámení pana Kirschnera:

Zakládáme KRUH DOBRÉ NÁLADY

Bude to spolek bez funkcionářů, příspěvků a banketů, kde se každý člen vyžije po svém. Bude to sdružení lidí dobré vůle, kteří řeší své životní problémy jednoduše a nekomplikovaně. Bude to spolek pro ochranu lidí a proto Vás srdečně zveme mezi nás.

Dobrou náladu!

Tak tedy vypadalo jedno z jeho psaní, je to jen zlomek z jeho slov, v brožurkách je jich mnoho dalších, ať vlastních nebo takových, která cituje. Například:

Přívětivý, veselý, spokojený a vždycky v to nejlepší doufající člověk dospěje ve světě vždycky svého cíle a je všude oblíben a vážen.

Mrzoutství a nespokojenost ubírá naproti tomu životu nejenom jeho půvab, ale zmenšuje také všemožně vyhlídku na úspěch a životní štěstí. Veselá a lehká mysl vítězí vždycky a odnáší s sebou na konec zárodky nejkrásnějšího ovoce radosti.

Vezdejší svět není určen k vzdechům, má se nám státi zemí spokojenosti a klidu.

Věřte mi, že pan Kirschner by mohl být pro nás inspirací v mnoha svých aktivitách. Kromě jiného posílal svým přátelům i obchodním partnerům každoroční novoročenky, které dnes zcela jistě nikde nenajdete a nikdo by je asi v podobném duchu nepsal - což je móc veliká škoda!

Jedna z jeho novoročenek se kupříkladu jmenovala: TAJEMSTVÍ ŽIVOTNÍ ENERGIE. Chcete do ní nahlédnout?

"Ke spokojenému životu je zapotřebí radosti z vykonané práce. Kdo se dovede radovat z práce, umí se radovat i ze života a rozdává tuto pohodu kolem sebe. Ti, kteří dosud nenašli tuto na pohled jednoduchou cestu do života, zklamáni svými nezdary, otravují sebe i své okolí a vydávají energii nadarmo. Jsou to parasiti lidské společnosti, lidé chudí duchem, s nimiž bychom měli míti útrpnost, neboť škodí nejvíce sobě," píše například pan Kirschner v kapitolce, kterou nazval "Pozor, nebezpečí". 

Bylo by toho ještě mnoho dalšího, co by nás mohl tento vzácný muž učit, či co by nám mohl připomínat. Možná se k němu zase brzy vrátím, teď ale musím myslet na jeho slova, která se týkají ponocování - vždyť sám teď při tomto psaní ponocuji a tím zcela opomíjím další jeho rady, které jsou v kapitolce "Dobrou noc".

"Na vyspání se máme těšit a nebát se noci, i když to s našim spánkem nevypadá nejlépe. Je pravda, že večer a v noci se vše zdá býti mnohem bezútěšnější, komplikovanější. Uvědomíme-li si  tento fakt, dokážeme se těmto nočním konfliktům snadno ubránit...

Nemysleme na nepříjemnosti dne, nýbrž zopakujme si příjemné zážitky a uléhejme s vědomím, že všechno na světě má svůj účel, tedy i spánek. Spánek je pilíř našeho života, zacházejme s ním jako s cenným statkem a nehřešme na jeho trpělivost, s kterou tak dlouho odčiňuje naše životní chyby...

Unavená mysl večer nic kloudného nevymyslí, avšak vyspíme-li se na věc pořádně, tu po probuzení v tak zvané ranní, jasné čtvrťhodince, vyřešíme hravě těžké problémy. Kdo zkusí tento jednoduchý recept, více ho neopustí..."

Dobrou noc, milí čtenáři těchto internetových stránek. A dobrý, usměvavý, den... Ať je požehnán každý den, který máme to štěstí na tomto světě prožít. 

RB