Etnografka Romana

Milí čtenáři, všechny vás srdečně zdravím, tentokrát poprvé už z Prahy, kde se pokusím navázat na svou dřívější desetiletou novinářskou práci v MF DNES v letech 1997 až 2007. Vůbec nevím, co mě čeká, za posledních šest let se novinařina hodně změnila a v současnosti prožívá možná nejhorší období - různé redakce opouštějí desítky a stovky lidí a nikdo neví, co bude za den či za týden.

Pokud takové propouštění přinese zvýšení kvality novinářské práce, nelze nic namítat, pokud by to ale mělo vést k psaní rychlých, povrchních a třeba i nepravdivých článků, potom je to pro tuto zemi neštěstí - bohužel mnozí lidé, a občas i vydavatelé, si neuvědomují, jak je novinářská práce (teď nemyslím tu, která se věnuje celebritám a hloupostem) nesmírně důležitá. Jsem přesvědčený, že nebýt novinářů, mnozí mocní by zametali s lidmi ještě mnohem více a dělali by si v této zemi cokoliv.

Já mám novinařinu nesmírně rád, myslím si, že to je jedna z nejkrásnějších profesí jakou člověk může dělat, umožňuje člověku psát svobodně, může dobré věci podporovat a proti špatným se postavit, často jsem večer unavený, ale stejně, stačí být u toho, jak se v redakci ve velkém shonu, stresu a ruchu rozjíždí další nový den, a člověk zase někde najde sílu pokračovat.  

Pojďme ale na Slovácko, k psaní o Praze, novinařině i MF DNES bude určitě řada příležitostí v budoucnosti - pokud se tedy neobjevím hodně brzy zpět na Slovácku :) Jinak se ale můžete těšit na videa i z Prahy, včera jsem například natočil povídání s panem Pavlem Bábíkem, který v centru Prahy patřil ke skupince lidí, kteří propagovali město Písek. Šel jsem kolem, úplně náhodně jsem lidi v této skupince oslovil a poprosil je, jestli by něco řekli o Písku. A když jsme tak povídali, pan Bábík, kterého jsem viděl poprvé v životě, říká: "Já pocházím ze Slovácka, z Ratíškovic, každý týden tam jezdím!"

Tož,  jak vidíte, krajany máme všude, a já se vám je budu snažit po dobu pobytu v Praze přibližovat. Pár tipů mám, za další tipy budu velmi vděčný! Moravští Slováci, ozývejte se, zavolejte, napište mail! Nekomerční "pí ár" služby Radka Bartoníčka pro rodné Slovácko pracují kdekoliv! :) Na bytě mám společně s Martinem Sekaninou z Hluku spolubydlící, která hned při prvním setkání působila přátelsky a srdečně. Ptám se, odkud pochází - z Uherského Hradiště! A dnes má mít v Rudolfinu koncert orchestr, ve které je jeden muzikant - jak jinak - z našeho Slovácka! Pokud stihnu večer odejít z práce v čas, určitě vám tohoto muzikanta i Rudolfinum přiblížím.      

Svým způsobem jsem ale na Slovácku stále i tady v Praze, když jsem šel dnes ranní Prahou, měl jsem ve sluchátkách naladěný Český rozhlas Brno, stanici, kterou mám hodně rád a často ji poslouchám. Díky ní jsem se tedy například dozvěděl, že dnes ráno vychází na Moravě slunce v 6.50 a předpovídači počasí slibují pěkné počasí. Jak bude v Praze, a kdy tady vyjde sluníčko, v brněnském rozhlase nehlásili :) 

Tak, a teď už jsme u víkendu. Dojmů bylo hodně, šlo by napsat několik stránek. Ale stručně. začnu možná nezvyklým videem, můžete vidět a slyšet dětských dechový orchestr při ZUŠ ve Veselí nad Moravou. ZUŠky se tady na webu snažím ukazovat často, protože jejich práci obrovsky fandím. Šel jsem tak v sobotu po Panském dvoře v Kunovicích a najednou se tímto rozlehlým areálem nesl nááááádherný zvuk trubky. Co má člověk v takové chvíli udělat? Samozřejmě pustit video a pokusit se tento zážitek přenést na další lidi. Když si video pustíte, budete mezi těmito lidmi také...  

Á, tak to jsme už v Ostrožské Nové Vsi. Měli tam hody, na kterých si Novovešťané vždycky dávají pořádně záležet. Myslím, že tomu bylo tak i letos, dědina hodami docela žila, návštěvnost večerní hodové zábavy byla slušná - i když mohla být větší. Tady na video jsem zachytil povídání se stárky. Mladí, krásní, veselí - jó, první část života bývá často tááák krááásná. Novovešťané navíc měli stárky, kteří hodami skutečně žili, druhý den jsem si povídal s rodiči stárka a mamkou stárky, a viděl jsem, že také oni udělali pro zdar hodů a svých dětí hodně. Napíši o tom do časopisu Krajem svatého Antonínka. A možná napíši také o svém šoku, když jsem stál před domem stárka a čekal až vyjde stárek i rodiče - zjistil jsem, že maminkou stárka je má spolužačka ze základní školy, moc pěkná Lhoťanka, které bychom my Lhoťané snesli třeba růžové z nebe. Nakonec to za nás holt udělal Novovešťan :)  

Ještě jednou Ostrožská Nová Ves. Kromě stárků tam mají podstárky - s těmi jsem udělal rozhovor tady, taktéž dvojice, která má k lidové kultuře blízko.

A dovolte mi ještě jednou Novovešťany. Toto už je neděle, původně jsem chtěl vyfotit jen stárky před kostelem a jet domů, ale nedalo mi to. Rád bych vám přiblížil i atmosféru hodové mše svaté. Je to krása, a ještě větší krása to je, když se nádhera krojů spojí s prožitkem srdce, tedy, když do kostela vcházejí lidé, kteří mají k tomuto místu pokoru a úctu. U mladých je to stále složitější, ale zatím stále všichni, nebo většina, mladých lidí z hodových chas do kostela chodí - někteří, nebo většina, jen jedinkrát, a to právě na hody, jiné častěji. Pro zajímavost, letošní stárci byli dokonce i u zpovědi. To je i na Slovácku už spíše výjimečné... Trošku mi blbne video, tak se za to na mě moc nezlobte...  

Tady jsme jen o kousek dál od Ostrožské Nové Vsi, v Kunovicích. I tady měli o víkendu hody, a také tady si dávají Kunovjané na hodech záležet. Řekl bych, že se jim to daří, byť je v Kunovicích cítit, že už je to spíše město, lidé tolik před domy nestojí, člověk potkává spoustu lidí typu, že mají černé sluneční brýle přes které nevidíte do očí a tváří se jak nějací umělý roboti. I když, ono je to stále více všude možně, takoví ti strýci, které se pamatuji z dětství, kteří si rádi zazpívali, srdečně vykládali nahlas na celé okolo a působila velmi přátelsky, tak takové typy už skoro úplně vymizely. Člověk se místo kolemjdoucích musí dívat na mladou hodovou chasu, v ní je ještě cítit prožitek a radost. 

 Ještě zůstáváme v Kunovicích, tato videa jsou spíš pro úzký okruh těch, které zajímají kroje, ale věřte, že na videích se dozvíte spoustu informací. Natáčel jsem vernisáž výstavy o krojích Kunovska a svým způsobem Dolního Poolšaví, nejdříve uslyšíte CM Kunovjan, poté starostku Kunovic a potom už jen známou etnografku, paní Romanu Habartovou. Řadu minut mluvila o krojích, tak jak se v tomto regionu vyvíjely, včetně povídání o krojích krále a pážat při Jízdě králů. Pro mě to bylo povídání velmi zajímavé a jsem rád, že jsem tak tak tuto vernisdáž stihl.  

A jsme u posledního videa. Byla neděle, krásně svítilo sluníčko a já se vydal s prostřední dcerou, s 3,5 letou  Johankou, na procházku z Hluku do Lhoty. Ve Lhotě zavírala děcka z folklorního souboru Háječek památkový domek, u kterého hrála také CM Višňa s primášem Františkem Hájkem. Pustil jsem tedy kameru a nahrál je - však si jejich pěknou písničku poslechnětě. Povykládal jsem, zalitoval, že už nejsou báleše, dal si oškvarky s vínem a říkal si, že to naše Slovácko má poříd něco do sebe. Pro návštěvníky se ale zdá všecko to naše slovácká dění jaksi samozřejmé, zatímco já dobře vím, že všechno všude závisí na několika jedincích, kterých je ale stále méně - do časopus napíši například o zahrádkářích. Co bude až tito různí ochotní lidé nebudou, nevím. Ale nijak nelituju, že se té doby už nedožiju.

Mějme se hezky, přejme si navzájem jen to dobré a fanděme těm, kterým není jedno, co se děje či neděje v místě, kde žijí... Jdu pracovat, čeká mě dlouhý den, ve kterém mimo jiné vyjedu za reportáží, týkající se kontroverzního života bratří Mašínů... A na úplný konec slibuji tady na webu také "pravé" pražské video - když jsem včera psal o prodeji vily spisovatele Karla Čapka, potkal jsem se také s dosavadním majitelem. Žádná kamera na místě nebyla, tak jsem pustil svůj foťák a video vám v příštích dnech na webu ukážu.  

RB