Plakát Horňáckých

Tak, pojďme se vrátit k Horňáckým slavnostem, které i letos přinesly řadu okamžiků, na které budou lidé ještě dlouho s vděčností vzpomínat, nebo třeba o některých i debatovat nebo se třeba i hádat. Co z toho velkého množství akcí vzpomenout nejdříve, nejvíce - nebo to vezmeme na přeskáčku. 

Každého vždycky zajímá "najvíc" televiza, tož TADY najdete příspěvek, který vysílala Česká televize... Díky za něj, ale uřpímně řečeho, když to člověk srovná například s obrovským množstvím času, který ČT věnovala ostravskému festivalu, tak ten horňácký z toho vychází jako naprostý "žebrák". Samozřejmě, i když oba festivaly běžely ve stekný čas, tak jsou pochopitelně neporovnatelné. Ale přesto, megapropagace toho ostravského s mnoha živými vstupy byla až nepochopitelná.... Bohužel, přístup ČT k lidové kultuře je dlouhodobě ostudný (až na některé výjimečné pořady), navíc veřejnoprávní televize vyvolává dojem, že v případě festivalu lidové kultury by nebylo o čem diváky informovat - což je nesmysl, lidová kultura je nesmírně zajímá a kdyby ČT měla vůli či schopnosti, mohla by toto velké bohatství přibližovat. Což bohužel nedělá, a nedokázala k tomu využít ani letošní Horňácké...   

TADY ještě odkaz na článek z novin, Hodonínský deník ... 

Pokud jde o videoukázky a jednotlivé pořady, doporučuji vám videostránku Tondy Vrby, který většinu slavností nahrával a videoukázky postupně opatřuje popisky. TADY najdete jeho videa ...  Jinak před Tondou smekám, nahrát tak velké množství materiálu, není žádná sranda, do toho se na Horňáckých podílel organizačně, vystupoval v některých programech, musel zařizovat další a další věci, nejsem si jistý, že každý dokáže jeho obrovskou práci docenit.

Nejvíce ovací vyvolala vystoupení, které můžete vidět na této videoukázce. Jde o závěr sobotního pořadu o Leoši Janáčkovi, při kterém diváci dlouho účinkujícím aplaudovali... Na závěr následující videoukázky, která mimochodem zachycuje téměř jednu celou hodinu programu, zazní i polemická slova autora pořadu Břetislava Rychlíka k (ne) kritice Horňáckých slavností, ke kterým se vrátím v samostatném článku. 

... takto pořad začínal

Hned po tomto nejvíce oceněném vystoupení bych vás chtěl upozornit na horňácké děti. Snažil jsem se nahrát z jejich programu ukázky, rád bych tak potěšil a povzbudil samotné děti i jejich příbuzné, a zároveň bych vám rád zprostředkoval šikovnost těchto dětí. 

TADY najdete mou videostránku, na kterou dávám ukázky právě z dětského programu ....  Postupně videa opatřím popisky a nahraji i zbývající videoukázky.

Moc bych se přimlouval za dětský program, ve kterém by byly vzpomenuty vedoucí dětí! Jsem přesvědčený, že by mělo smysl je i představit, nebo alespoň říci o jejich často mnohaletém úsilí. Vždyť jejich práce  je tak nesmírně důležitá! Stejně tak by mělo smysl vzpomenout minimálně jména sólistů, děti i rodiče by to jistě potěšilo, navíc je přirozené, že se prostě takoví vystupující vzpomínají... Nic z toho není kritikou letošního dětského pořadu, myslím, že se líbil, mnohé horňácké děti mají v sobě jakési vzácné kouzlo, které je jakoby přímo předurčovalo k vystupování, ke zpívání, tanci. Kéž by se tento talent dařilo u co největšího dětí objevit a poté o něj pečovat a dál ho rozvíjet - třeba do podoby následného studia na nějaké divadelní akademii.... Stejně je zvláštní, že s ohledem na horňácký talent nemá už dávno Horňácko nějaké herecké či taneční hvězdy, co říkáte?     

Tak, a teď pojďme na úplný začátek, je čtvrtečná odpoledne, několik minut po páté odpoledne, a začínají vernisáže výstav. Nejdříve výstava Františka Gajovského, poté Lenky Jurečkové a Mirka Potyky. Ještě se k výstavám vrátím, pokud jste se nebyli podívat, vaše chyba :)

Samozřejmě, nádherný byl sobotní krojovaný průvod. Tady je trojice žen, která jej měla na starosti. Čtvrtá veledůležitá osoba, paní Bobčíková, která pomáhala odbornými radami, tady není, ale určitě si zmínku zaslouží.... Však si video pusťte, ženy byly krásně rozpálené a šťastné :) Moc všeckým děkovaly!

No a takto průvod vypadal... Ještě to chce vylepšit ozvučení, aby slyšeli zajímavý komentář všichni návštěvníci... Jinak vám tento komentář můžu slíbit, nahrál jsem ho a dám ho brzy na stránky...

Nádherný byl sobotní odpolední pořad "Starali sa mamka", za kterým stála především primáška Velických Trneček Lenka Jochová - samozřejmě, za pomoci dalších lidí.  Moje manželka, která je vlastně mýma ušima, protože má výborný sluch a učila se hrát na housle na ZUŠce, byla kvalitou CM Velické Trnečky nadšená a tak nějak nechápala - no, ona je slyšela poprvé :) V pořadu ale vystoupili další muziky, další sólisti, sbory, opět velmi vydařený pořad navíc v krásném prostředí zahrady starého lidového domku - a navíc za situace, kdy přišlo tak akorát lidí, takže žádné tlačící se davy... Mimochodem, jestliže bychom se bavili, jak dál posunovat Horňácké slavnosti, toto je dobrý příklad, ať mají mladé muziky co největší prostor, ať mají šanci si připravit vlastní programy, ať se prezentují, ať ukáží, jakou práci za celý rok odvedly, kam se posunuly, co by chtěly sdělit! 

A pokud mluvím o "posunu" Horňáckých slavností, tady je další příklad. Pořad CM Libora Supa se na rozdíl od minulosti tentokrát dostal i na oficiální plakát Horňáckých, z čehož chápu, že jej programová rada vzala pod svá "křídla" - výborně! Tento druh pořadu má svůj velký smysl, ne každý chce například sedět na pořadu, kde není dobré rušit souseda a hlavní je soustředit se na "pódium". Libor s klukama přišli s naprosto spontánním pořadem, kde si skutečně každý může zazpívat, zatančit, pobavit se. A jejich nápad zabírá, lidí chodí stále více, letos jich bylo určitě několik stovek...  Zároveň by si i tato muzika zasloužila svůj slušný prostor na "prestižním" Horňáckém stadionu, je přece skvělá, hraje dlouho, vydává "cédéčka". A jasně, je svým způsobem svá - jenže, kdo na Horňácku takový není?  Tady je první videoukázka ze vzpomínaného pořadu...  

Tady je začátek dalšího pořadu, "Pod Javorinú, horú zelenú". Jen ta délka pořadu mohla být kratší :) Ale to je tak nějak celková bolest Horňáckých - přestože řada účinkujících vystupuje v různých pořadech a několikrát, stejně chtějí být na pódiu co nejdéle :)

Začátek dalšího pořadu, tentokrát pátečního - "Galánečky moje, nezáviďte sobě". Autor Petr Pavlinec, průvodce pořadem: osvědčený a diváky vždy velmi oblíbený Martin Prachař... Tady je prvních dvacet minut ...

A dalších skoro dvacet minut... 

Tolik zatím první videoukázky a postřehy... Samozřejmě, budu sem dávat v dalších dnech další videoukázky, samozřejmě fotky, odkazy na fotografie jiných (nikdy tolik fotek určitě nebylo jako letos), prostě berto toto jako první vstup... A dávám první svou fotku, kterou jsem už dával na fb a zdá se, že se líbila... A určitě si zaslouží zmínku kniha Jana Bělčíka Malanského "Můj rodný kaj". Na Horňáckých jsem si ji koupil, moc se na ni těšil, a teď mě hřeje v mém batohu, odkud občas "vyskočí" k pročítání :) No a samozřejmě, vrátím se i k Břéťovi a jeho (ne) kritice Horňáckých...