Mladí Straňané

Rád bych se ještě jednou vrátil do Strání několika videoukázkami, ke kterým bych chtěl přidat informace, které vás ještě více seznámí s místním fašankem.

Mám obavu, jestli videoukázek není už příliš, jestli přílišná publicita a moc novinářů spíše tradicím neškodí než by jim pomáhali. Moc bych si přál, abychom se nedostali do fáze, kdy lidé budou "předvádět" jednotlivé tradice kvůli médiím a obrázkům, na které se budou chtít dívat, a ne především kvůli sobě, své vlastní chuti, těšení  a radosti, kvůli tomu, že to má smysl pro ně samotné a společenství lidí, ve kterém žijí.

Tak trochu bych proto raději nechal Strání (nebo třeba Komňu či místa, kde se jezdí jízda králů) napospas jim samotným, bez filmařů, turistů, novinářů, politiků, celebrit a různých marketingových mágů, protože nejdůležitější ze všeho je, aby sami lidé v místech, kde žijí, pociťovali či nepociťovali potřebu obohacovat svůj život lidovými tradicemi.

Pokud jde o samotný fašank, velmi rád bych vám doporučil jeden fantastický odkaz, na kterém najdete obrovské množství informací. Dozvíte se spoustu souvislostí, které by si měl člověk přečíst, aby více porozuměl fašanku a tak i životu našich předků. Odkaz je TADY, je ze stránek Národního ústavu lidové kultury.  

Pokud si ho pročtete, doporučoval bych vám poté poslechnout si první dvě videoukázky, na kterých je Pavel Popelka, etnograf, ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, člověk, který vám toho zřejmě řekne o tradicích ve Strání nejvíce. První video s ním natočil Tonda Vrba, druhé video vytvořilo brodské muzeum.

Mimo jiné mě v obou videoukázkách překvapila informace Pavla Popelky o tom, že ještě před 25 lety, kdy zakládal ve Strání Festival masopustních tradic, byl fašank ve Strání na úbytě, dokonce mu hrozilo uhynutí, protože téměř nikdo z místních po fašanku nechodil. Je proto otázka, jak moc se podařilo za poslední roky zapustit fašanku ve Strání kořeny a zda tyto kořeny nemůžou opět odumírat. Byla by to pro Straňany obrovská škoda.  

Rád bych vás také upozornil na text Antonína Reňáka ze Strání, který mi na mou prosbu sepsal psaní o pátečním programu Straňanů. Text jsem dal za videoukázky, dozvíte se z něho mimo jiné to, jak páteční program vznikal, jakou měl podobu, kdo v něm vystupoval či kdo ho připravoval. Moc děkuju!

Přidám další informace a popisky k videoukázkám ...

Velmi vám také doporučuju TADY odkaz na stránky Strání, perfektně dělané stránky s mnoha informacemi i fotkami ...

Tady už je začátek pátečního programu. Točil jsem v těžkých podmínkách, hala, kde program probíhal, byla narvaná lidmi, je stál úplně na konci a kolem stále někdo procházel. Většinu jsem natočil, něco šlo natočit obtížně, pódium bylo nízko, a tak občas na vystupující nebylo moc vidět, proto jsem například mluvené scény nenatáčel. U tohoto videa jsem nestihl zahájení programu starostou, poté mluví Pavel Popelka. Zároveň si můžete prohlédnout krátký film o Strání.

Tady už jsou jednotlivá vystoupení. Poprosil jsem  

Tady je text Antonína Reňáka, o který jsem ho poprosil a moc mu za něj děkuju! 

Jelikož jsi mi nedávno v chatu facebooku položil několik velice dobře míněných otázek nejen k pátečnímu fašankovému programu, zkusím odpovědět formou dopisu, jak to cítím já. Podotýkám, že jsou to mé myšlenky, ničím podložené. Prostě názor, pohled a postoj mladého kluka, který se kolem fašanku poslední dobou také trošku točí.

Straňanský fašankový festival se konal letos po pětadvacáté. Bohatý kulturní program spojený s fašankovým veselím se skládal opět podle určitých nepsaných pravidel. Ty se zaužívaly nejspíš nějak spontánně, a jelikož to funguje, držíme se jich i my nadále. Snad je nebude třeba měnit. Například to, že páteční program je záležitostí místních spolků. Nebo to, že v sobotu vystupuje domácí soubor Javorina pouze odpoledne a ne už večer. Že jsou košty slivovice a dětské karnevaly, filmotéky, vernisáže a výstavy. To vše je dle mého názoru už zaužívaný obyčej, který se prostě osvědčil zakladatelům festivalu Pavlům Popelkům (jsou to dva jmenovc), byť stále prochází nějakým vývojem. Až na fašankové úterý. To je tradice. Tam už si nikdo moc zasahovat nedovolí, což je ale dobře.

Pojďme k tomu pátku. Páteční programy jsou ryze záležitostí domácích spolků a to od A po Z. Domácí vymýšlí dramaturgii písní a pásem, choreografii či divadelní scénky. Proměňujeme se v určitou amatérskou divadelní společnost, kde má každý z týmu tvůrců svou úlohu.

Letos jsme přišli s nápadem popsat dějově, co vše se může stát za jeden den v obyčejné dědině. Zpracoval se kontinuální program, kdy jedno číslo přechází pozvolně ve druhé. Spojovacím prvkem zde byla světnička jedné vymyšlené straňanské rodiny. Rodiče a jejich několik ratolestí drželi dějovou linii a v krátkých scénkách navazovalo jedno číslo na druhé. Pro vysvětlenou - scénka začíná zakokrháním kohouta a ranními rituály. Po ránu většinou nejdříve letají po světnici děti. Proto dětské pásmo ze začátku „dne".

Ráno se také chodívalo na dřevo. Chlapi prý chodívali ve větších skupinách, jelikož nebrali dřevo pouze pro sebe, ale mnohdy pro celé rodiny. ne-li dědinu. V horách se při těžké práci hodně zpívalo, proto ty chlapské zpěvy s gajdami pomalu přecházející v palicový tanec. Podle mého názoru se v horách také často potkávali s jinými „horaly" no a jak to bývá, mladým klukům proudí v žilách divočejší krev a nenechají si jen tak něco líbit od sousedů z vedlejší dědiny. Mohli mívat často i nevyřízené účty. Prostě s palicemi se v horách strhává taneční „mela", kterou právě včas utíná jeden ze starších chlapů z dědiny a pozývá mladíky na večerní zábavu.

Program pokračuje dál. Točí se kolem oběda, následně se ozývá klekání a ženy „trávnice" právě skončily své povinnosti na poli. Navečer chodívaly sbírat trávu a obracet seno. To už bylo po celém dni dobře proschlé. Myslím si, že tam se také zrodila či aspoň předávala spousta straňanských písniček.

Po setmění se schyluje již ke zmiňované zábavě. Jedna z dcer naší divadelní rodinky Katuša si vymůže u své matky právo jít na tuto zábavu. Na scéně se vynoří polovina FS Javorina, lidé ze sborů SEN a Netáta. Začíná lidová veselice, při níž si samozřejmě starší vesničané nenechávají líbit posměšky mladých vitálních chlapců a dívek. Nakonec se strhává generační „mela", ve které se ocitá už i zralý muž ze scénky z hor. Prostě jak se jedná o čest, tak lidské ego funguje roky neroky :).

Bitku zde utíná ponocný a naznačuje tak konec zábavy. Scéna se přelévá do ponuřejšího výrazu. Všude v dědině už lidé spí až na několik štamgastů hrajících v hospodě karty. A v tuto dobu se za zvuku gajd objevuje postava urozeného mládence zabodávajícího do země tři červené růže. Začíná zdánlivě veselá poučná balada vyprávěná gajdošskými vypravěči. Mladá Katuša se nechává zlákat šikovným mládencem. Ten ji slibuje hory doly, svádí j. Katuša se nechá svést. Přichází s idealizovaným mládencem až k branám pekla, kde se jí mládenec představí jako samotný kníže pekel. Katuša se dostává metaforicky do pekla, jenže zde už je situace tak daleko, že není úniku. Peklo v podání FS Javorina mělo zpočátku hrozivý charakter, ale přechází v celkem veselé tanečky. Nakonec znova přichází na scénu litující se zatracená Katuša, která svádí vinu za její chyby na svou matku.

Scéna s baladou a peklem je dle mého názoru jedna z nejsilnějších a nejpoučnějších divadelních představení, které se ve Strání vytvořily. Balada velice důmyslně popisuje, jak může mladý člověk jednoduše propadnout zlým nástrahám života.

Peklo může působit vesele či neškodně až dokonce absurdně. A to je jeho největší nebezpečí a zrádnost. Všichni účinkující se na konci baví, tancují a veselí se s čerty, aniž by si uvědomovali, o koho se vlastně doopravdy jedná. A to je hlavní pointa celého příběhu. Tam je děj velice hluboký. Že vlastně ty nástrahy jsou všude kolem nás. Pořád a pořád a nikdo už je ani nevnímá. Jenže potom, až si to člověk uvědomí, bývá většinou pozdě. A to je také má odpověď na Tvou otázku, kterou si mi položil při úterní obchůzce: Proč si tyto příběhy vůbec připomínáme? Abychom se z nich myslím všichni poučili, protože lidi jsou pořád stejní, často opakují ty samé chyby, které naši předkové stejně tak dělali. Je to všechno v těch písničkách, ale jak jinak dostat poučné příběhy mezi lidi?

Pokud bych měl vyjmenovat všechny lidi, kteří se na tomto programu podíleli, asi bych určitě na někoho zapomněl a to nechci. Za zmínku stojí aspoň tedy tým tvůrců programu. Velkým tahounem byla trojice Marie Múčková, Kateřina Myšinská a Věrka Mimochodková. Obrovským dílem přispěla jak kreativně tak organizačně paní ředitelka ZŠ Strání Irena Michalčíková. Koncept programu také držel ve svých rukách ředitel MJAKUB Pavel Popelka, který přišel s konečnou verzí balady Ej, rychtářova Katuša. Vystoupení Javoriny, peklo a jeho stylistické ztvárnění měla na starosti moje maličkost, ale musím velice poděkovat dalším členům FS Javorina za důvěru, ochotu a aktivně nápaditý přístup. Nesmím oponemout taky Josefa Tinku, Josefa Bruštíka a místostarostu Pavla Mimochodka, kteří také přispěli svými nápady a možnostmi. S přípravou dětí se potýkaly Jana Bruštíková a Marie Janovká.

Nakonec aspoň zmíním všechny složky, které se do programu zapojily. Byl to dětský soubor Straňánek, žáci ZŠ a ŽUŠ Strání, divadelní soubor Karla Hogera, FS Javorina, gajdoš Pavel Popelka s dcerou Kateřinou, sbory Netáta a SEN, zvukaři PAC Sound, CM Strýci, CM Mladí Bruštíci, CM při ZUŠ Strání a CM Aničky Přikrilové známé také jako Husličky.

Antonín Reňák, Smedoma o.s., Strání