Když jsem dal sem na stránky v pondělí hned čtyři přehlídky dětského zpívání, sám jsem se toho počtu trošku lekl a řekl si, že mě někteří budete proklínat. Proboha, proč sem ten Bartoníček cpe tolik zpívání, Slovácká stuha, Zazpívej slavíčku, Mladé Horňácko, Podluží a nedávno ještě Horňácký zpěváček? Proč???????!!!!!!!

Pokud se někdo zlobíte, divíte nebo nechápete, mám pro vás pochopení, samozřejmě existují desítky a desítky důležitějších, aktuálnějších a zajímavějších témat, než je zpívání dětí. Přesto se tohoto tématu nevzdám a dál se mu budu věnovat. Proč?

Možná se budete divit, ale není pro mě nijak důležité to, kdo vyhrál - mám radost z každého vítězství. Docela dost mi vadí, když vidím v řadě případů nervózní rodiče i prarodiče a vystresované děti, a to jen proto, jestli někdo v nějaké porotě řekne, kdo zpívá o kapku líp, než někdo jiný. Štve mě to, protože se bojím, aby tyto situace děti od dalšího věnování se muzice neodradily. Proč se tedy tomuto "tématu" věnuji?

Protože věřím, že dětské zpívání je jakousi obranou, nebo možná imunitou, proti různorodým hrozbám dnešního života, které se zřejmě nejvíce ze všeho projevují zvyšující se dětskou necitlivostí a brutalitou. Ta je bohužel patrná stále více a více, nejen odborníci si všímají, že tento trend nabývá hrozivých rozměrů a v budoucnosti se nám ještě hodně vymstí.

O příčinách bychom mohli vést předlouhé polemiky, třeba o tom, jak dnešního člověka fascinuje násilí, jak katastrofální důsledky má styl kriminálně - bulvárního informování některých médií, jakým přetěžkým zkouškám jsou vystaveny rodiny. Já ale nechci ztrácet čas polemikami. Ty ať vedou jiní, ti, kteří k tomu můžou říci mnohem více než já. 

Za sebe si vždycky říkám, v čem můžu být jako novinář užitečný já, kde můžu pomoci. V tomto případě si myslím, že můžu být užitečný právě v tom, abych ukazoval, mapoval, podporoval "věci", které podle mého názoru vedou mimo jiné k tomu, aby děti v sobě  měly více citu, lásky, sounáležitosti s druhými lidmi.

Jsem přesvědčený, že právě zpívání, lidové tradice či vztah k rodnému místu, "probouzejí" v dětech to dobré a napomáhají k tomu, aby z nich vyrostly slušní "dospěláci. Věřím tomu, že nahráváním a ukazováním takových přehlídek napomůžu malinkým dílem k tomu, aby děti zůstávaly "muzice" věrní a tak v sobě dál prohlubovaly i hodnoty, které jsem tady velestručně vzpomněl. Samozřejmě, nikdy to nebude platit o všech "zpívajících dětech", ale jsem přesvědčený, že u většiny ano.

Kromě toho chci samozřejmě tímto ukazovat také krásu a svým způsobem vyjímečnost našeho Slovácka, které je tak bohaté na rodiny, v nichž se snaží dětem maximálně věnovat - což se projevuje třeba i tím, že děti zpívají, hrají na hudební nástroj, chodí tancovat.  

Mějte proto, prosím, pochopení pro to, že tolik tady ukazuji folklor, zpěv, lidové tradice. I mně už občas docházejí síly a ztrácím víru, jestli toto všechno má nějaký smysl, jestli lze všemu špatnému kolem nás vzdorovat například ukazováním tohoto "dobrého". Možná to smysl nemá. Každopádně by se ale člověk nikdy neměl vzdávat naděje. A zcela jistě by měl této naději pomáhat...

RB