Přichází čas svatých přijímání... Tady jsou například děti z Ostrožské Lhoty a Ostrožské Nové Vsi... A pár slov především o babičkách
Bývá to nádherný den, k jehož "vykreslení" většinou těžko hledám slova. Mohl bych sice napsat stručně, že děti šly ke svatému přijímání, stejně jako chodí děti už mnoho desítek a desítek let, ale vím, že by to nevystihlo krásu takového dne. Bývá to svátek pro celé rodiny dětí, pro rodiče, prarodiče i další příbuzné, někdy pro prarodiče, zejména babičky, větší než pro jiné členy rodiny. Tak jako semění mnohé věci kolem nás, mění se i okolnosti svatých přijímání, ale přesto, pořád mají svůj duchovní i jakýsi "společenský" smysl.
V minulosti jsem kdysi sám jako malý klučina v kroji u takového svatého přijímání byl, o mnoho let později jsem ho několikrát fotil i točil sem na web. V poslední době už mám pocit, že jako novinář bych těžko "přinesl" něco nového, snad možná jen nějaký větší článek by měl malý smysl. Jsem ale moc rád, když vidím fotky či videa z takových setkání, a jsem rád, když je můžu dát sem na web.
Proto velmi děkuju Dušanovi Dufkovi z Ostrožské Lhoty, který mi poslal fotky z lhotského svatého přijímání, a stejně tak děkuju Mirkovi Kusákovi z Ostrožské Nové Vsi, který poslal novoveské video. Ještě zkusím sehnat fotky z Hluku, kde fotil místní fotograf Štěpán Mitáček.
Viděl jsem hlucké svaté přijímání z dálky přes silnici, kdy jsem čekal s dcerou na autobus na folklorní festival, a mít u sebe propisku a zápisník, pustil bych se do psaní. Sledovat koloběh života v městečku je občas půvabné, zejména, když takové městečko žije, jako žilo právě v neděli při svatém přijímání. Muzikanti, dechovka táhnoucí se do uliček, "napucovaní" rodiče a další příbuzenstvo, fotograf pečlivě si rovnající každou rodinku, tetičky se strýcama, vyzdobené okolí kostela.
A do toho cyklisté, lidé, přicházející a vycházející z takřka jediného obchodu onoho městečka, projíždějící a zastavující auta, besedující dvojice či trojice. Život ve své rozmanitosti a kráse, život, který je nejhezčí sledovat, když se lidé setkávají ... A kdybych chtěl onen příběh městečka psát dál, musel bych se zastavit u každého z dětí, pokračovat třeba tatínkem, maminkou, jejich životní cestou, při které se více či méně sami rozhodli přivést svou ratolest k tomuto duchovnímu "zastavení".
Musel bych určitě zmínit také ony babičky, které jsou čím dál více spíše paničky než tetičky, kdysi jsem se vlivu babiček na rodiny spíše malinko posmíval, ale postupně rozumím jejich vlivu a přítomnosti stále více a stále více jsem na jejich straně. Už dávno se jim nijak neposmívám, když vidím jejich touhu přivést svou vnučku nebo vnuka ke svatému přijímání, už chápu, že je to součástí jejich mnohdy ohromného úsilí vychovávat vedle svých dětí dalšího slušného člověka, který bude mít úctu před Bohem i druhými lidmi. Přál bych si, aby dnešní svět porozuměl tomuto úsilí, aby děti chápaly tuto snahu svých rodičů a tito rodiče snahu zase svých rodičů, ale bojím se, že i tady ztrácíme stále více společnou řeč a rozumíme si stále méně.
RB
Ps. A určitě klikněte TADY na stránky Dušana Dufky, najdete na nich spoustu pěkných fotek ...
... nejdříve video z Ostrožské Nové Vsi. A TADY jsou k němu fotky - autor rovněž Mirek Kusák...
... a Dušan Dufka z Ostrožské Lhoty:
