V dalším díle našeho seriálu, ve kterém představujeme trenéry fotbalového klubu 1.FC Slovácko, jsme se dnes zaměřili na asistenta prvního mužstva mužů Miroslava Hlahůlka.

Naše povídání vzniklo po nepříliš dobrém startu uherskohradišťského klubu do druholigové soutěže. Ze začátku se bývalý prvoligový fotbalista setkání dokonce bránil, a i jeho hlas v telefonu byl takový, jako start Slovácka do druhé ligy - ospalý a málo čitelný. Po ujištění, že nám nejde ani tak o současné výkony fotbalistů, ale spíš o jeho osobu, jsme se nakonec domluvili.

Hned v úvodu jsme ale přece jenom probrali výkony Slovácka. „Tak určitě se mně usíná hůř než kdyby mužstvo „šlapalo“. Je to velký rozdíl, když prohrajete jako hráč, nebo jako trenér, pořád se k tomu nevydařenému zápasu vracím a přemýšlím o něm. Někdy se ještě pustí do komentářů i manželka, která fotbal také sleduje. To bývá obyčejně, když prohrajeme. Když jsem hrával, tak jsem měl druhý den čistou hlavu, jako trenér to v sobě nosíte delší dobu,“ popisuje svoje pocity asistent trenéra Ladislava Jurkemika.

Raději hlídat pytel plný blech než Hlahůlka

Bojovný typ. Neúnavný záložník. Uznávaný režisér hry. Tempo a nasazení Hlahůlka bylo obdivuhodné. Takové věty se objevovaly v novinách v době hráčské kariéry tohoto záložníka. Někdy to ovšem s nasazením i přeháněl, o čemž svědčí i tato příhoda.

Před deseti lety běžela třicátá minuta druholigového derby Starého Města ze Zlínem. Domácí záložník Miroslav Hlahůlek zatahal za dres zlínského Benefiho a ten se po něm ohnal rukou tak, že středopolař Starého Města musel opustit hřiště na nosítkách, ale už vleže kul pomstu. „Počkej, až se vrátím, to si za rámeček nedáš,“ bylo slyšet až do hlediště. Tehdejší trenér staroměstských František Komňacký raději rychle Hlahůlka vystřídal. „Chtěl jsem ho střídat okamžitě po ošetření, ale než jsem se ohlédl, Mirek zamával na sudího a byl zpátky na hřišti. Raději hlídat pytel plný blech než Hlahůlka,“ řekl k tomu incidentu dnešní kouč Jablonce.

Záložníka Miroslava Hlahůlka charakterizovala po celou jeho kariéru obrovská bojovnost a zarputilost do hry. Nic nedal zadarmo, neustále mužstvo hecoval, a jak sám říká, někdy to s tím hecováním až přeháněl. „Nikdy jsem neměl v mančaftu moc kamarádů. Když někdo nebojoval podle mých představ, tak jsem mu to řekl pěkně za tepla už na hřišti. Ne každý se s tím vyrovnal a spoustě spoluhráčů to nebylo příliš po chuti. Večer, když jsem si znovu v duchu promítal zápas, tak jsem si říkal, jestli jsem to někdy přece jenom trochu nepřehnal,“ přiznal po letech tento neúnavný záložník.

Ještě dneska chodím do kostela, jsem silně věřící člověk

Na hřišti se poprvé objevil jako žák v rodné Hroznové Lhotě na Hodonínsku. Tehdy si Mirek Hlahůlek ale s fotbalem ještě moc nerozuměl, a když byla v neděli ve stejný čas mše svatá, tak bylo rozhodnuto. „Sice jsem byl v mužstvu, ale většinou jsem nehrával. Jako kluk jsem měl jiné priority než fotbal. Chodili jsme za dědinu do lesa, dělali různé bunkry a také jsem jako ministrant nevynechal ani jedinou mši svatou v našem kostele,“ vzpomíná Mirek Hlahůlek a dodává. „Ještě dneska, když mám čas, tak jdu do kostela. Jsem věřící člověk a nikdy jsem se za to nestyděl,“ říká a přidává ještě jednu historku ze svého dětství v Hroznové Lhotě.

„Dobře si pamatuji, že jsem u nás jel na koni také jízdu králů. Dokonce jsem dělal vyvolávače. Jeden verš si pamatuji dodnes: „Tady roste pěkná květinka, u tohoto domu musí bývat hezká dívenka“. Křičel jsem to na plné pecky skoro před každým barákem.“

Dá se tedy říct, že pravá fotbalová kariéra nevysokého záložníka začala až v dorostu Sokola Hroznová Lhota. Odkud už to bylo blízko do Veselí nad Moravou, kde ho přetáhl Ladislav Žák, který mužstvo tehdy trénoval. Ještě předtím se ale rozhodoval, čím se bude vlastně živit. Maturoval ve Valticích, jeho obor byl mechanikem silnoproudých zařízení. Už tehdy ale věděl, že to není to pravé. „Učil jsem se pro železniční depo Veselí nad Moravou, ale moc mě to nebavilo. Po vyučení většina kluků končila jako strojvedoucí. Musím se přiznat, že v učení jsem také řídil lokomotivu. Bylo to sice jenom takové popojíždění, ale jela. Kdybych neskončil u fotbalu, tak jsem dneska možná jezdil s Pendolínem, kdoví,“ zasměje se Hlahůlek.

Mirku, prosím tě, proč nám tím tvým fotbalem kazíš nedělní odpoledne

Po učení narukoval na vojnu, ale ještě ani tam nehrával fotbal. Po vojně se vrátil do Veselí, kde už pravidelně nastupoval ve středu zálohy. Jako dnes ještě vidí setkání s jedním fanouškem místního fotbalu. „Potkali jsme se někde u hřiště. Toho chlapíka jsem vůbec neznal. A on mně povídá: Mirku, prosím tě, proč nám tím tvým fotbalem kazíš nedělní odpoledne. Vykašli se na to. Tehdy jsem na chvilku zauvažoval jestli toho opravdu nemám nechat.“

Nenechal a jeho výkonnost šla nahoru. Toho si všimli funkcionáři největších klubů na našem okrese. O šikovného záložníka měli zájem hned tři kluby. „První se ozvalo Staré Město, chtěl mě trenér Štefan Sivák, tak jsem jim to hned slíbil. Ještě v tom týdnu přijel Uherský Brod a Uherské Hradiště, ale to už jsem vyřídil za pět minut z okna. Slušně poděkovali a odjeli. Jiskra Staré Město měla tehdy velice kvalitní mužstvo. Hráli třetí ligu. Já si myslím, že jsem udělal dobře. Ze začátku mně dal šanci trenér Sivák. Využil jsem ji a nastupoval pravidelně v základní sestavě. Hrál jsem naprosto uvolněně, neměl jsem jiné starosti jak fotbal,“ ohlíží se za svým prvním velkým angažmá Mirek Hlahůlek.

V Třinci se na to moc netvářili, ale já jsem chtěl jít za každou cenu zpátky

V Jiskře už hrál na poloprofesionální úrovni. Klub mu zajistil zaměstnání a kariéra tohoto štírka z Hroznové Lhoty stoupala dál. Po necelých dvou sezónách se mu ozval tehdy druholigový ambiciózní Třinec. Ve Starém Městě o tom nechtěli ani slyšet, ale po půlročním třineckému vábení, kdy mu oceláři nabídli výborné podmínky, nakonec skončil na severu Moravy.

„V Třinci jsem byl rok a půl a musím říct, že to bylo také vydařené angažmá. Ještě do dneška mám na severu Moravy spoustu kamarádů. Zažil jsem tam rozdělení republiky a Třinec byl pro mě zvláštní i tím, že jsem tam měl dokonce i svatbu a jako bývalý ministrant samozřejmě v kostele,“ připomněl Hlahůlek, který se s manželkou seznámil za nezvyklé situace.

„To bylo ještě ve Starém Městě. Bydlel jsem na garsonce a věšel jsem si záclony, které jsem měl rovně jak deska, bez takových těch „firhánků“. Byt jsem měl v přízemí a zrovna šla kolem moje nynější žena a jenom se potutelně usmívala. Já jsem ji už od vidění znal a nakonec to dopadlo tak, že mně s těmi záclonami pomohla a já jsem s ní začal chodit.“

V devadesátém třetím roce vstoupila do fotbalu v Uherském Hradišti ambiciózní firma T.I.C. a začalo shánění hráčů pro tehdejší třetí ligu. O Hlahůlkovi, který v té době hrával za Třinec, se vědělo, že je to kvalitní záložník a navíc ještě místní patriot. Na to vsadili tehdejší funkcionáři klubu a přetáhli šikovného záložníka zpět na Slovácko.

Mirek Hlahůlek ale říká, že to tak jednoduché nebylo. „Zavolal mě bývalý spoluhráč Zdeněk Machálek, který s firmou T.I.C. spolupracoval a nabídl mně angažmá v Hradišti. V Třinci se na to moc netvářili, ale já jsem chtěl jít zpět za každou cenu. Máme tady spoustu známých, rodiče a už nás to s manželkou táhlo zpátky. Nakonec se oba kluby finančně vyrovnaly a já byl zpátky v Hradišti.“

Komu se poštěstí zahrát si proti Pavlu Nedvědovi nebo Janu Kollerovi

Tehdy ještě Miroslav Hlahůlek netušil, že v zelenobílém dresu s nápisem T.I.C /později JOKO/ na prsou propluje až do naší nejvyšší soutěže. Ve fotbalovém ročníku 1995/ 1996 si Miroslav Hlahůlek zahrál poprvé první ligu. Nejraději vzpomíná na druhé kole, kdy přijela do Uherského Hradiště Sparta Praha. „Byl to první zápas doma a ještě k tomu Sparta. Komu se poštěstí zahrát si proti Pavlu Nedvědovi nebo Janu Kollerovi? Oba nám vstřelili góly a Nedvěd zachraňoval remízu 2:2 až devět minut před koncem.“

Tak rychle jako raketa s názvem JOKO vystartoval do první ligy, tak se musela stejně rychle už po jedné sezóně s nejvyšší soutěží v Uherském Hradišti rozloučit. Chyběli peníze a tím pádem také hráči na zajištění prvoligové příslušnosti.

„Byl to jeden ze dvou sestupů za celou moji kariéru. Ještě jednou jsem potom sestupoval v regionální soutěži v Rakousku,“ vzpomíná Hlahůlek

Po šesti letech se vrací tam, kde s velkým fotbalem začínal. Společně s trenérem Jiřím Nevrlým odešel do třetiligového Starého Města, kde se tehdy tvořil ambiciózní tým 1.FC Synot. Tady Miroslav Hlahůlek strávil nejdelší část své kariéry – šest let.

Na angažmá v Synotu vzpomínám nejraději, byly to skvělé roky

„Já jsem měl vždycky štěstí, že jsem přišel do klubu, který o něco hraje. Ze začátku jsem ještě nebyl profesionál a na zkrácený úvazek jsem montoval automaty ve firmě pana Valenty. Ale i tak, na angažmá v Synotu vzpomínám nejraději, byly to skvělé roky. Postupovali jsme hned do druhé ligy, a tam jsme hráli asi tři roky. Potom přišel můj druhý postup do nejvyšší soutěže,“ líčí Hlahůlek a s odstupem času rád vzpomíná hlavně na prvního muže Synotu. „Majitelem klubu byl tehdy pan Miroslav Valenta senior, na kterého nedám dopustit. Všechno, co nám slíbil, vždycky splnil a byl také obrovský motivátor. Chodil za námi společně se svým synem Ivošem do kabiny, a zajímal se o naše problémy a nejenom fotbalové. Pamatuji si, že jsem měl v té době nemocnou dceru a hned se ptal na její stav.“

Jenže roky nelze zastavit a tak musel tehdy šestatřicetiletý Miroslav Hlahůlek měnit fotbalový dres znovu.

„V roce 2002 přišel do Synotu sportovní ředitel Igor Štefanko a já jsem byl varovaný, že si mám hledat nové angažmá. Klub prý bude sázet na mladších hráčích. Netrvalo dlouho a zavolal si mě trenér Dušan Radolský a řekl, že jestli chci odejít, tak nebude dělat žádné problémy. Když jsem hrával v Synotu, tak jsem se potkával s tehdejším majitelem druholigových Kunovic Jiřím Cochlarem, který mně vždycky říkal: Mirku, až skončíš ve Starém Městě, tak v Kunovicích máš dveře otevřené. S Cochlarem jsem se domluvil hned. Potom se ještě ozvala Jihlava, kterou trénoval můj kamarád Miloš Machálek, ale já už jsem to slíbil v Kunovicích a hlavně se mně nechtělo nikam cestovat,“ říká Hlahůlek a přibližuje nepříliš vydařené angažmá na kunovické Bělince.

„Výsledkově to nebylo špatné, ale já jsem v Kunovicích nebyl spokojený. Necítil jsem se tam a nevládla tam ani taková pohoda. Když se naskytla šance odejít do regionálního klubu v Rakousku, tak jsem neváhal.“

V Rakousku jsem nemohl najít hřiště

Po skončení v Kunovicích se začala rozjíždět trenérská kariéra Miroslava Hlahůlka. Ke svému prvnímu angažmá nastoupil jako asistent u šestnáctiletých dorostenců Synotu a o víkendech jezdil hrávat do Rakouska, kde to neměl ze začátku úplně jednoduché, jak také sám přiznává.

„Neuměl jsem řeč, a ze začátku mně dělalo obrovské problémy i najít hřiště, když se jezdilo hrát ven. V Rakousku není zvykem jezdit na zápasy autobusem. Dostanete adresu, kde je hřiště, a dojeď. Většinu jsme hráli na okrajích Vídně a jezdilo se přes město. Když se nedomluvíte a nemůžete se zeptat na cestu, tak to je horor. Na první mistrák jsem jel s manželkou, dali jsme si i časovou rezervu a stejně jsme zabloudili, ale začátek jsem nakonec stihl, ale podle toho ta moje hra také vypadala,“ přiznal.

Ale i na angažmá u našich západních sousedů vzpomíná Miroslav Hlahůlek rád. Naučil se němčinu a poznal další zapálené lidi pro fotbal, kteří mu fandí i v jeho trenérské kariéře.

„Když jsme hráli se Slováckem v Jihlavě, tak se za mnou přijel podívat osmdesátiletý funkcionář z Rakouska, kde jsem hrával. Taková setkání potěší člověka nejvíc,“ zastaví se na chviličku při našem povídání.

Starší holka Kristýna má patnáct let a zkouší hrát fotbal

V roce 2002 začal dělat asistenta trenérovi dorostenců Slovácka Luďku Zlámalovi a za tři roky přešel k Jiřímu Dekařovi. Společně vedli dorost v naší nejvyšší soutěži. Dopoledne montoval hrací automaty a každý den po práci spěchal na trénink. Jak se vůbec dívá na dnešní generaci mladých fotbalistů?

„Dorost je nejhorší věková kategorie, tady se všechno láme. Důležité je, aby kluci zvládli přechod mezi muže. Spíš chodily do Hradiště hotové posily. Dneska máme v druholigovém kádru několik našich odchovanců a jejich šance na to, aby hrávali je daleko větší.

Důležité je mít i dobré zázemí. Jestli kluk zrovna nehraje, neměli by rodiče hned panikařit a posílat ho někam jinam. Na každého může dojít krize. Určitě není lehké se dneska prosadit, ale ta šance tu je, a je potřeba ji chytit za pačesy,“ tvrdí asistent trenéra fotbalistů Slovácka, který se snaží i své dvě ratolesti vést k fotbalu „Starší holka Kristýna má patnáct let a zkouší hrát fotbal za Slovácko. Sice ji to baví, má tam spoustu kamarádek, ale už dnes vidím, že to nemá dlouhého trvání. Kluk má čtyři roky, a když jsme ho vzali na trénink školičky, tak se k balónu moc neměl. Byl z toho chudák celý vystrašený a my jsme to nechtěli lámat přes koleno. Uvidíme jak se to vyvine dál,“ přemítá Hlahůlek.

Byli jsme k první lize blízko

V uplynulé fotbalové sezóně proklouzl postup Slovácku do nejvyšší soutěže až v posledním zápase. Miroslav Hlahůlek byl u toho, jako asistent Jiřího Dekaře, který na poslední čtyři kola nahradil odvolaného Leoše Kalvodu. „Bylo to hektických čtrnáct dnů (hráli se dvě vložené kola uprostřed týdne pozn.aut.). Jura Dekař mně volal do práce, že mám přijít na stadión. Napřed jsem si myslel, že převezmu po něm do konce sezóny dorost, ale on si mě vybral jako asistenta k mužům,“ líčil konec minulé sezóny Hlahůlek.

Část fotbalové veřejnosti jim postup do ligy přála, ale bylo i dost takových, kteří tvrdili, že tato trenérská dvojice přece nemůže trénovat ligu - kdyby se postupovalo. Co by se stalo, kdyby Hlahůlek a Dekař dovedli klub mezi naši fotbalovou elitu? Přišel by nový trenér nebo by sehraná dvojice dostala od klubového vedení dál důvěru? Byla to jejich životní šance dovést Slovácko do první ligy? „My jsem to tehdy tak neřešili, a ani jsme o tom nepřemýšleli. Všechno bylo strašně rychlé. Zdálo se mně, že jeden den má jenom pár hodin. Věděli jsme, že za čtrnáct dnů mužstvo nepřekopeme. Mohli jsme mu dát nový impuls, ale to je tak všechno.

Byli jsme k postupu hodně blízko, ale bohužel nezvládli jsme to,“ ohlíží se za neúspěšným koncem minulé sezóny Hlahůlek.

Ladislav Jurkemik je trenérská osobnost

V létě přišel nový trenér, zkušený Ladislav Jurkemik, který chtěl za svého asistenta někoho, kdo zná místní prostředí. Vedení klubu ukázalo na Miroslava Hlahůlka. Ten si překvapivě vzal nějaký čas na rozmyšlenou, ale nakonec funkci vzal. „Měl jsem v práci vybudované už jakési zázemí, jistotu, ale nikdo ze známých a kamarádů mně neřekl, neber to.

Jenom manželka říkala že teda jo, ale mám si uvědomit, co budu dělat až mě vyhodí. Ale Ladislav Jurkemik je trenérská osobnost a já u něho naberu zase nové zkušenosti,“ říká Hlahůlek.

I když mu práce asistenta zabere převážnou většinu času, tak fotbalu nemá pořád dost. Ještě dnes můžete vidět na hřištích našeho okresu umění Miroslava Hlahůlka v boji o mistrovské body. Rozhodl se, že v nejnižší krajské soutěži - I.B třídě pomůže fotbalistům Kněžpole.

„Hraje tam můj bývalý spoluhráč a kamarád Radim Palčík. On mě k angažmá přemluvil. Zatím jsem tady nadmíru spokojený, panuje tu taková pohoda. Slíbil jsem to na půl roku, ale pokud budu vidět, že klukům nic nedávám, nebo jim nestačím, tak fotbalu okamžitě nechám,“ ukončil svoje povídání Hlahůlek.

7 x Miroslav HlahůlekNejlepší relax?

Já mám strašně rád české filmy. Hříšní lidé města pražského, Major Zeman. Také mám spoustu filmů s Jaroslavem Marvanem. Řekl bych, že mám slušnou sbírku. Když jedeme na zápas, vezmu si přenosné DVD, dvacet filmů a mám svůj klid. Velice rád si přečtu i dobrou knížku a potom samozřejmě rodina.

Oblíbené pití?

Já skoro nic nesnesu (směje se), ale když musím, tak si dám slivovici.

Moře nebo hory?

Když na dovolenou, tak jednoznačně k moři. Hlavně kvůli dětem.

Jaký je Miroslav Hlahůlek fanoušek?

Nejsem staromilec. Nemám rád takové ty řeči - za nás to bývalo takové nebo makové. Hlavně jsem nacionalista. Když náš sportovec něco velkého vyhraje, dokážu být z toho hodně naměkko.

Komu fandí ve fotbale a v hokeji?

Ve fotbale Trnavě, už od dětství. Jezdili jsme tam jako kluci na ligu a v hokeji Kladnu, díky gólu Milana Nového na Kanadském poháru v roce 1976.

Kdy byl na sportu naposledy jako divák, kromě fotbalu?

V minulé sezóně ve Zlíne na hokeji, zrovna tam hrálo Kladno.

Olympiáda v Česku - ano nebo ne?

Kdyby bylo referendum, tak hlasuji jednoznačně proti. Raději bych ty peníze, co by olympiáda stála, dal někde jinde, na potřebnější věci.

Miroslav Hlahůlek 26.7.1966

Stav: ženatý, manželka Sylva, syn Josef (4), dcera Kristýna (15).

Hráčská kariéra: 1985 – 1987 Sokol Hroznová Lhota

1988 - 1989 T.J. Veselí nad Moravou

1989 – 1990 Jiskra Staré Město

1990 – 1992 TŽ Třinec

1993- 1996 T.I.C. Uherské Hradiště

1996 – 2002 1. FC Synot

2002- 2002 FK Kunovice

2002 – 2003 Bad Vöslau

2003- 2004 Gänzendorf

2004 – 2008 ASV Radlberk

2008 Sokol Kněžpole

Počet startů v první lize - 68.

Trenérská kariéra: 2002 – 2008 asistent dorost 1.FC Slovácko

2008 asistent muži 1.FC Slovácko

Stanislav Dufka