Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Pravidelný sloupek ve Slováckých novinách: O roztrženém Slovácku a Podluží

Tak jsem se v dnešním novinovém sloupečku vrátil ještě jednou na Podluží, ale nejde v něm zdaleka jen o Podluží. Ani nevím, jestli čtenáři pochopí, o co mi v tomto sloupečku jde - nebo spíše, jestli jsem ho napsal tak, aby to pochopit mohli.

Občas přemýšlím nad tím, co by si "mladší generace" představila, kdyby uslyšela slovo Slovácko. Když se podívá člověk do internetových vyhledavačů, stále více tam dominuje slovo Slovácko v souvislosti s fotbalovým klubem z Uherského Hradiště. Což je možná dobře, protože SLOVÁCKO tak zůstává silně v povědomí lidí. Samozřejmě, ve chvíli, kdy by padla otázka, co to Slovácko je, kde začíná a kde končí, co má společného, tak najednou bychom neslyšeli odpověď skoro žádonu. Ony také ty odpovědi nejsou jednoduché.    

Tak tedy sloupeček, jinak poslední větu v něm berte jako "provokativní" výzvu ke společné práci pro Slovácko - tedy, ne to fotbalové:

O rozděleném Slovácku a Podluží

Nevím, jak vy, ale když se vydám směr Veselí nad Moravou, Hodonín a Břeclav, mám pocit, jako kdybych jel do "jiného světa".

Možná za to může silnice, když totiž vyjedu z domu, jsem ještě asi tak dva kilometry ve Zlínském kraji a pohybuji se po hodně hrbolaté silnici nejhorší kategorie. Po těchto dvou kilometrech ale přijedu ke sv. Antonínku, kde najednou, z ničeho nic, bez změny směru, vjíždím na naprosto perfektní novou silnici. Ta už ovšem patří k Jihomoravskému kraji. I kdybyste neviděli cedule u silnice, musí vás napadnout, že právě tady u Antonínku se něco mění - tady se „trhá" Morava na dva kraje a dva okresy, tady se „trhá" i naše Slovácko.

Možná namítnete, že jde o maličkost, vždyť stále někde přejíždíme z lepších silnic na ty horší, já mám ale pocit, že ona část Slovácka v Jihomoravském kraji je nám stále více vzdálena a my o ní víme stále méně. V našich místních médiích se to logicky hemží informacemi většinou jen z jedné části Slovácka, a když už například otevřu některé regionální přílohy celostátních novin, dočtu se tam nejvíce o tom, co se děje někde na Vsetínsku nebo Zlínsku - což mě upřímně řečeno téměř nezajímá.  

Opět jsem si to uvědomil právě uplynulou neděli, kdy jsem se jel podívat do „jiného světa" na slovácké Podluží, do Tvrdonic, na populární folklorní akci, při které sledujete koně a vozy, na vozech stojí kluci, drží se pevně za ramena nebo pas, aby nespadli, když koně několikrát ve velké rychlosti objíždějí májku, kluci poté z vozů seskočí, zazpívají a zaverbují.

Nejde ale tak ani o samotnou akci, těm moc pozornosti nevěnuji, nejzajímavější ze všeho je mluvit s co největším počtem lidí, dozvídat se, jak se té které vesnici na Podluží daří, jaký je tam spolkový život, jaký vztah mají k tradicím, jak tady pečují o dědictví předků, jak ho rozvíjejí, co mladá a nejmladší generace. Prostě, zjednodušeně řečeno, jestli folklor a tím i život v těchto vesnicích spíš umírá nebo se probouzí.

V tomto sloupečku není prostor pro to, abych tady popisoval jednotlivá setkání s lidmi, rád bych jenom podotkl, že při těchto setkáních člověk vidí, jak jsme si na Slovácku podobní, jak tvoříme jeden stále ještě velmi zajímavý celek, ve kterém pěstujeme hodnoty, které už jinde mizí. Určitě v tomto se mnou nebudete všichni souhlasit, ale zdá se mi, že to tak je, že v tomto si Slovácko udržuje svou výjimečnost.

O to větší škoda je, že Slovácko je takto „roztrženo" na dva kraje, že mladá generace už úplně ztrácí povědomí o tom, že by nějaký takový cenný prostor existoval. Pochopitelně tato generace ani nemůže tušit, jak je zapotřebí o Slovácko pečovat. Pro začátek by to chtělo alespoň vznik časopisu nebo internetového webu, který by celé "Slovácko tradic" mapoval - nezkresleně, nekomerčně, podrobně, reálně, každodenním putováním v terénu. Komu by se do toho ale dnes chtělo?  

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz