Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Pravidelný sloupek v novinách: Nejen o krajanech v Rumunsku

Nevím, co k dnešnímu sloupečku, který vyšel ve Slováckých novinách, dodat. Možná k fotce, tato rodina z Gerníku zrovna jela na pole, sbírali trnky - nebo, jak říkají oni, slívy. Otec s matkou a jejich dvě děti, celkem mají dětí osm. Kluk jim přijel pomoc z České republiky, kam odešel jako většina ostatních mladých lidí. Holka seděla na voze a posílala sms zprávy mobilem - život mladých už i tady začíná být absolutně jiný než jejich rodičů. Potkal jsem je s manželkou, šli jsme do kopců na výlet a nemohli najít správnou cestu. Paní seskočila z vozu jak dvacetiletá mladice a šla s námi, aby nás odvedla na správnou cestu. Pak se pěkně pěšky zase vrátila zpátky za rodinou. Velmi jsme jí děkovali... Nevím, jestli bychom se potkali s takovou ochotou také u jejích dětí...

Pokud jde o samotný sloupeček, bojím se, že zní jako nějaké moralizování. Nemám z něho nejlepší pocit. Ale takto jsem setkání s našimi krajany cítil, zrovna minulý víkend měli velký církevní svátek - a mohl jsem se přesvědčit, jak ho celým srdcem ctili. Zároveň ale samozřejmě vidím na sobě a lidech kolem sebe, jak moc je těžké nezpronevěřit se hodnotám, o kterých ve sloupečku píšu. Vždyť život se opravdu mění a změnil strašně moc, je asi nemožné spojit "starou" a "novou" dobu, člověk je dnes (někdo by řekl naštěstí) vystaven tolika lákadlům, pokušením, že jim jen obtížně odolává a třeba se jich i vzdává.  

V příštích dnech dám ještě sem na stránky další video ukázky z folklorních vystoupení našich krajanů  a také řadu fotek. A určitě zajímavé informace a fotky přidá také Staňa Dufka, který zatím ještě stále po Rumunsku putuje...

 

Takže sloupeček z novin: Hermes Replica Handbags

 

Nejen o krajanech v Rumunsku

Dnešní sloupeček nevznikal jako všechny předcházející na Slovácku, ale stovky kilometrů od nás, v Rumunsku, v horách nad Dunajem, v oblasti označované jako Banát. Právě tam, v těžko dostupném terénu, žijí v šesti vesnicích čeští krajané, jejichž předci sem začali přicházet od počátku devatenáctého století - a právě tam jsem přemýšlel nad větami, které nyní čtete a které mají leccos společného s našim Slováckem.

Místo psaní řádků bych vám dnes ale nejraději ukazoval obrázky. Představte si, jak se po klikaté cestě, plné kamení, šplháte autem několik kilometrů do kopce, po cestě potkáváte domorodce s krávami i koňmi, bloudíte, nevíte, co vás čeká. Když ale nakonec dorazíte do vesnice a začnete se vyptávat na cíl své cesty, dostane se vám té nejlepší odpovědi, jakou jen můžete daleko od svého domova dostat.

Uslyšíte bezchybnou češtinu, uvidíte místní lidi, kteří se na vás usmívají, trpělivě vám na vaše dotazy odpovídají a nabízejí jakoukoliv pomoc. A když si odejdete odpočinout do místní malé hospůdky, opět vám zní v uších čeština, kterou mluví obsluha i hosté.

Je to jako zázrak, říkají ti, kteří do českých vesnic v Rumunsku v posledních letech z Čech nebo Moravy přijeli. Jsou dojati a nadšeni z přijetí, které se jim tady dostává, přidávají jeden příběh za druhým, který dokládá ochotu a vstřícnost našich českých krajanů, mluví o tom, jak už jen málokde jinde lze najít takový ostrůvek slušnosti jako právě tady.

Jak je to možné, proč právě tady? Měřeno našima očima, čeští krajané by neměli mít důvod k nějaké spokojenosti a vstřícnosti k druhým. Vždyť život se tady s nikým nemazlil a nemazlí, pokud chtěli se svými rodinami přežít, museli dřít od rána do noci, dodnes je pro mnohé z nich hlavní obživou půda v těžkém terénu. „Ráno v šest vstanu, celý Boží den dělám a v deset jdu spát," pověděl mi jeden z místních starousedlíků.

Když jsem české krajany v Rumunsku poslouchal a procházel se mezi nimi, představoval jsem si, že tak nějak vypadal život na Slovácku za našich babiček a prababiček. Práce, víra, rodina, tradice, ale také skromnost a pokora, byly hodnoty, které měly svou ohromnou sílu. Pomáhaly lidem v nesmírně obtížných podmínkách žít, dělaly jejich život radostnějším a zároveň v nich pěstovaly řadu dobrých vlastností.

Život našich babiček je pryč, přišla doba absolutně nová. Zatímco naši čeští krajané teprve začínají poznávat, co dobrého i zlého jim nevyhnutelný „střet" s moderní dobou začíná přinášet, my už tento střet máme za sebou. A každý z nás můžeme posoudit, co s našimi životy, životy našich dětí i dalších příbuzných udělal.

Většina mladých (ale už i starších) lidí má v naší pře moderní době pocit, že hodnoty, které ukrývají tradice, víra nebo třeba rodina ztratily smysl a je třeba se od nich „osvobodit". Doporučoval bych jim i nám všem, abychom se za českými krajany do rumunských kopců vypravili. Budeme tam mít o čem přemýšlet.

Radek Bartoníček

Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

www.pampanerai.me