Slovácké noviny jsem dnes sice ještě neviděl, ale předpokládám, že tam stejně jako každý pátek vyšel můj pravidelný sloupeček. Vždycky si říkám, kdy redakce nějaký nedá s odkazem, že je úplně špatný, ale zatím se tak nestalo. Asi budu muset utnout psaní já sám, každotýdenní psaní (nemluvě o psaní na tyto stránky) je skoro obtížnější závazek než stav manželský :) Řadu let jsem psal ale do novin každý den, takže mám docela trénink....

Dnešní sloupeček je tedy o Českém rozhlase Brno, víc nemusím čtenářům těchto stránek psát, Brnu tady dělám reklamu až příliš, pokud si chcete stanici naladit, můžete tak učinit i TADY  na hlavní stránce vpravo pod názvem PODÍVEJTE SE DNES. Jinak dnes je rozhlasová Moravská rodina z Borkovan, zkusím zjistit, kdy kde bude v příštích týdnech, ale nevím, jestli se to zjistit dá - vždy na začátku vysílání je totiž soutěžní otázka, kde posluchači tipují, odkud právě rozhlas bude ten den vysílat. 

O tom, jak tady na Slovácku zejména starší lidé brněnský rozhlas poslouchají, se samozřejmě přesvědčuji skoro každý den. Zrovna předevčírem jsem poslouchal jednoho chlapíka, jako mnozí pochopitelně poslouchá dechovku, co jiného lze od něho čekat, říkal jsem si. Jenže on, najednou říká: "To je hrozné, dnes mladí neposlúchajú ani jazz, to já už ve čtyři ráno ladím na Brnu toho, tož jak sa menuje... Wittmanna! Já sem měl dycky rád například Glennna Millera... " vykládal.

A já nechápal, tento chlapík přede mnou a jazz?!!! Ale jo, uznal jsem nakonec, na řadě vesnic se kdysi hrával jazz, i když ona to byla spíše taková směsice taneční muziky, dnes by tomu nikdo nevěřil. A Max Wittmann je fantastický, pro sebe jsem si ho objevil teprve před několika málo lety, ale otevřel mně zase úplně jiné "okénko", kterým je možné pozorovat muziku. Když jsem ho loni potkal osobně, byl jsem rád, že byl příjemný i bez mikrofonu a o své práci v rozhlasu mluvil móc hezky...

Tak, to je pro dnes všechno, měl bych začít konečně pracovat. Ještě věta k brněnskému rozhlasu. Samozřejmě, ne všechno je na něm skvělé. Pokud jde například o zpravodajství, vysílá takové to klasické zpravodajství, kdy všeci sme kamarádi, všecko je v pořádku, tam sa buduje to a tam zas ono, pan starosta je výborný, paní starostová eště lepší, obecný rada výkvět dědiny, farář svatá stolica neposkvrněná, zazpíváme si všeci u vínečka a sme kamarádi, kdo s nama nesedí, toho pomlúvíme, tá spí s tým, ten zaséj s tú, ten svoju starú zbíl aj s děckama a tá by potřebovala pořádného chlapa, no přinejhorším sa pomodlíme a ten navrchu nám  určitě všecko špatné odpustí. A když nekomu šupneme přednostně zakázečku nebo nekoho tak po slovácku zkorumpujeme, nic sa neděje, šak v Praze sa to také dělá. A už daj "pazgřivče" pokoj a neotravuj pořád s nečím nebo dostaneš přes držku. A radši nalej...  

Ať žije brněnský rozhlas a Slovácko, jdu si pro změnu naladit na chvílu  Rádio Beat ! :)

RB 

O stanici, která si s lidmi povídá

Hned na začátku přiznávám, že dnešní sloupeček bude se vším všudy jednou velkou reklamou na jednu firmu či spíše instituci. Reklamou neobjednanou ani nezaplacenou, ale o to srdečnější a upřímnější. Rád bych se zmínil o Českém rozhlase Brno, o stanici, kterou považuji za zcela výjimečnou.

Když jsem několik let „utíkal" z Prahy na rodné Slovácko, měl jsem svou přesnou hranici mezi Čechami a Moravou. Tuto hranice tvořily obyčejné rozhlasové vlny, které šířil právě brněnský rozhlas. Čím více se blížila Vysočina, tím netrpělivě jsem ladil a těšil se, až rozhlas bez „praskání" uslyším - když se tak stalo, cítil jsem, že už jsem doma, byť zbývalo projet ještě Brno i buchlovské kopce.

Nyní jsem už delší dobu na Slovácku, a pokud mám čas nebo se třeba nemusím soustředit na psaní, ladím většinou právě brněnský rozhlas. Občas sice slyším, zejména od těch mladších, posměch nad mou „rádiovou vášní" pro tuto stanici, ale ať přemýšlím nad jejich úsměvy jakkoliv, nemůžu si pomoci - moje stanice nemá konkurenci.

Utvrzuji se ve svém přesvědčení i v těchto dnech, kdy Brno začalo se seriálem Moravské rodina. Skvělý nápad! Když správně naladíte, můžete v pondělí, ve středu a v pátek poslouchat vysílání z různých obcí či měst jižní Moravy, v úterý a ve čtvrtek se pro změnu ozývají místa v našem Zlínskému kraji. Kdo chce, může tak na vlastní uši poznávat stále ještě velkou pestrost moravské vesnice, seznamovat se s řadou zajímavých lidí i s tím, co všechno se snaží dělat, aby tyto vesnice nebyly jen mrtvým bodem na mapě.

V čem ale tkví kouzlo brněnského rozhlasu? Odpověděl bych nejspíše, že tento rozhlas si především s lidmi prostě povídá, citlivě naslouchá jejich slovům, snaží se povzbudit. Kolik jen příběhů si lze poslechnout, kolik lidí otevře své srdce a ve vysílání se rozpovídají. Samozřejmě, k tomu je třeba mít „správné" moderátory, kteří ale v Brně sedí. Dnes jsou to už legendy, mnozí posluchači je mají nesmírně rádi. Stejně jako jejich pořady, počínaje třeba Toulkami českou minulostí, přes Apetýt, Moravu, krásnou zem, až třeba po skvostné hudební vysílání pana Maxe Wittmanna.

Nedovedu si představit, že by brněnský rozhlas svou nezaměnitelnou podobu ztratil, má už svou „vůni", je kulturní institucí, která pečuje o jedinečnost území, na kterém vysílá. Jen si vemte takové nářečí, do rozhlasu volají posluchači z různých regionů a vy můžete jen žasnout, jak je v tomto nářečí Morava ještě stále pestrá.

A nejde jen o nářečí, poslouchám zdánlivě obyčejná blahopřání a žasnu, kolik lidí ještě přeje svým blízkým třeba Boží požehnání, a přeje to navíc takovým způsobem, že i přes rozhlasovou „bedýnku" cítíte, jak upřímný cit k těm druhým chovají - to dnes není vůbec samozřejmé. Jen se bojím, že s odcházející generací starších posluchačů zmizí z rozhlasu všechno to cenné bohatství, které jinde nenajdete.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz