Pokračuji také v pravidelných pátečních sloupcích pro regionální Slovácké noviny, sám jsem se divil, když jsem zjistil, že je píšu týden co týden už od začátku roku. Snažím se, aby byly co nejzajímavější, ale berte prosím ohled na to, že je píšu poměrně v rychlosti. Odevzdat je musím vždy do středy 9.00, v hlavě je tak nosím většinou někdy od víkendu, ale píšu je až ve středu po probuzení :) A dnes dávám dva po sobě, protože ten z minulého týdne jsem na stránky nedal. Začínám dnešním...

A ještě předtím pozvánka, o níž se zmiňuji i ve sloupečku. Teď v neděli v 17.00 je vernisáž obrazů a komiksů ve Slováckém muzeu. Přijďte se podívat, navíc komiksy jsou vystaveny na řadě míst po Hradišti - některé jsem viděl a nepochybuju, že budou mít hodně diváků...     

RB

Nejen o filmové škole

Dnešní sloupeček vychází vlastně přesně v den, kdy začíná v Uherském Hradišti slavná Letní filmová škola, akce tak veleznámá, že je snad i škoda, abych přidával další popsaný papír k tomuto námětu.

Udělal bych si totiž zřejmě veřejnou ostudu, protože bych se musel přiznat, že až do loňského roku jsem se neúčastnil jediné filmové školy a neviděl z ní ani jediný program. Bydlel jsem mimo Slovácko, a bohužel v termínech tohoto setkání jsem měl vždy mnoho práce, která mi neumožňovala vzít si dovolenou a na festival přijet.

Až loni, po návratu na Slovácko, jsem si nedočkavě koupil lístek na celý festival a těšil se na programy. Bohužel, byl jsem velmi zklamaný, když jsem zjistil, že na řadu filmů - pochopitelně těch nejlepších - se často ani nedostanu, protože prostě sály jsou přeplněné a účastníci zažijí akorát pěknou „mačkanici" A druhé zklamání mě potkalo, když jsem se chodil podívat na filmy, týkající se české totality a boji za svobodu - v tomto případě byly naopak sály poloprázdné, nejvíce jste v nich mohli potkat bývalé politické vězně.

Tyto dvě kritické poznámky nemají být ale odsudkem letní filmové školy, je fantastické a nesmírně potřebné, aby Uherské Hradiště o toto setkání nepřišlo, nejde v něm zdaleka „jen" o nějaké pouštění filmů. Upřímně řečeno, těch deset dnů, kdy festival běží, je jediným obdobím v roce, kdy město skutečně žije a má zvláštní atmosféru kosmopolitního místa. Jindy je Uherské Hradiště bohužel stejné jako mnohá jiná města či měštečka, a dnes už i vesnice. S podvečerem se mění v mrtvé prostory bez lidí. I proto mi je sympatická základní koncepce doprovodného programu letošního ročníku - má název Open Space, což organizátoři popisují jako snahu opustit přítmí sálů i výstavních prostor a dotknout se přímo života ve městě.

Následující poznámka možná bude znít proto trošku paradoxně, protože bych vám rád jako spolupracovník Slováckého muzea Uherské Hradiště připomněl, že mezi partnery Letní filmové školy patří také toto muzeum. A svou nabídkou ukazuje, že má smysl občas do přítmí sálů zajít. Například loni jeho pracovníci připravili velmi zajímavou výstavu Evy a Jana Švakmajerových. Pan Švankmajer do Uherského Hradiště přijel, a nejen pro mě bylo zážitkem účastnit se v jeho doprovodu procházky výstavou a poté besedy, kdy zájemcům téměř dvě hodiny vyprávěl poutavě o své práci.

Jak možná už víte, letos ve Slováckém muzeu uvidíte výstavu obrazů a komiksů Karla Jerieho. Rád bych vás pozval do hlavní budovy na nedělní vernisáž v 17. hodin, někdy mám pocit, že na vernisážích muzea jsou stále stejní lidé. Přijďte se podívat, právě na vernisáži máte často možnost setkat se s těmi, jejichž díla muzeum prezentuje. A když už do Slováckého muzea zavítáte, projděte si všechny jeho prostory, nejen hlavní budovu, ale také například galerii i další místa, která muzeum spravuje. Deset dnů Letní filmové školy je pro takové návštěvy jako stvořených, ve Slováckém muzeu určitě pověstná okurková sezóna není.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

O regionálních časopisech na Slovácku 

Přemýšlel jsem nad tím, co napsat do tohoto novinového sloupečku v těchto dnech, kdy slunce začíná konečně víc pálit a my mu podle možností nastavujeme co největší části svého těla. Napadlo mě, jestli to není dobrá příležitost zmínit se o regionálních kulturních časopisech, které si můžete v klidu přibalit ke čtení na koupaliště nebo třeba někde do hospůdky.

Zrovna v tomto týdnu mi totiž volala šéfredaktorka Malovaného kraje, který má v záhlaví napsáno - Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka. Bavili jsme se o různých věcech, a přišla řeč také na financování časopisu. „Nebojte, vás nenachají padnout," říkal jsem jí spíš ze slušnosti, protože si opravdu nepřipouštím, že by přestal vycházet tento časopis s dlouhou tradicí a mnoha zajímavými dopisovateli - byť mám k jeho obsahu občas výhrady. „To byste se divil, bojím se, že k tomu může dojít, velmi těžko získáváme peníze," odpověděla mi paní šéfredaktorka.

Na prodejnost jsem se jí neptal, vím, že s výjimkou letitých předplatitelů, není nijak dobrá. Však se zeptejte v nějaké větší trafice, kolik Malovaných krajů tak prodají. Myslím, že bychom se všichni kupující vešli do mikrobusu. Nebo abych byl optimista, do klasického autobusu.

Co s tím? Přemýšlel jsem nad tím, když jsem položil telefon a přemýšlím nad tím velmi často i v jiné dny. Čtenáři mých sloupků vědí, že v minulosti jsem tady psal například o skvělém časopisu Zvuk, ve kterém je opravdu mnoho výborného čtení ze Slovácka i Valašska. Problém stejný jako u Malovaného kraje - málo peněz a málo čtenářů. Tedy vás čtenářů, kteří třeba zrovna čtete i tyto mé řádky.

Řekněte mi, proč si nekoupíte Malovaný kraj, Zvuk, nebo i jiné kulturní časopisy? Je těžké číst něco, kde nic není o Kájovi Gottovi, Lucce Bílé nebo třeba o vnadách nějakých modelek? Kde se nepíše nic o tom, kdo komu zahýbá nebo kde šlo nějaké celebritě o život, protože ji kousl komár?

Nevím, čekal bych, že na našem Slovácku bude zájem například o časopisy, které se věnují lidové hudbě, tradicím, historii, duchovním tématům, podstatně větší než je. Všechna tato témata najdeme v novinách, ale přece jen, v časopise je možnost se na ně podívat s odstupem, beze spěchu, více do hloubky, podrobněji, a snad i zajímavěji. Jsem přesvědčený, že Slovácko si zaslouží, aby mělo časopis, který budeme ve velkém kupovat a kde si přečteme o všem, o čem jsem se před chvílí zmiňoval.

Možná jsem ale novinář, který nerozumí Slovácku, nezná své čtenáře, má o nich zkreslené představy. To je docela možné. S pomocí druhých také dělám jeden takový malý regionální časopis Krajem svatého Antonínka, jehož vydavatelem jsou mikroregiony Ostrožsko a Horňácko. Příští týden vyjde jubilejní desáté číslo, v Uherském Hradišti si ho můžete koupit v Informačním centru na Masarykově náměstí. Zkuste si ho vzít sebou třeba na koupaliště. A přibalte prosím i Malovaný kraj, Zvuk, časopis Bílé Karpaty i další podobné čtení.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz