Poklidné svátky, vážení čtenáři... A co řekl kazatel konfirmantům
I když to tak kolem nás vůbec nevypadá, největší křesťanské svátky jsou tady, právě dnes mnozí lidé prožívají Velký pátek, po kterém následuje Bílá sobota, Velikonoční noc a Hod Boží velikonoční. Je velmi smutné, že v České republice dnešní den není na rozdíl od jiných zemí státním svátkem. Česká společnost po čtyřiceti letech chudého a rovnostářského socialismu "vplula" do ráje konzumu, který zcela zatlačil mnohem důležitější hodnoty - včetně hodnot, které nám přinášejí Velikonoce.
Našim zákonodárcům i mnohým z nás Velikonoce nic neříkají, staly se jen obdobím hromadného barvení vajíček a nespočitelného množství různých koštů a dalších zábavných akcí. Podstata Velikonoc - stejně jako jiných tradic - se vytráci jako pověstná pára nad hrncem.
Velmi se mi například líbilo rozhodnutí lidoveckého ministra Svobody, který dal na dnešní den volno všem ženám na svém úřadu, byť sklidil podle reakcí v diskusi neuvěřitelné pobouření mnohých "občanů", viz článek TADY. Mně jeho rozhodnutí nijak nevadí a je mi sympatické, pobuřují mě jiné věci, třeba když v neděli musí ženy (ale i muži) poskakovat v supermarketech a dalších krámech, místo toho, aby v tento sváteční den měli volno a byli například se svými rodinami...Ale dnes jsou vlastně supermarkety novodobými chrámy, kde rodiny světí neděli zbytečným nakupováním a bezmyšlenkovitým popocházením... Nejlepší to ale dnes vyřešili na radnici u nás ve Lhotě, ráno byla zamčená a cedule nikde žádná :)
Přemýšlel jsem, jaká slova dát sem na své stránky na tyto sváteční dny a rozhodl jsem se přiblížit vám (nebo alespoň některým z vás) svůj zážitek, který jsem prožil minulou neděli v horňáckém evangelickém Javorníku. Vládla tam slavnostní atmosféra, věřící prožívali konfirmace, před farářem stálo několik dospívajících konfirmantů, kteří se rozhodli potvrdit svůj vztah k víře.
A v této atmosféře přišel javornický evangelický kazatel Josef Hurta na kazatelnu a přednesl kázání. Bylo skvělé - jestli můžu toto moderní slovo použít. Měl bych ještě upozornit, že kazatel navazoval na předcházející čtení z Bible, které bylo mimo jiné o deseti malomocných, které Ježíš uzdravil - udělali přesně to, co jim Ježíš pro uzdravení poradil, ale poděkovat mu přišel jen jediný.
A tady je tedy větší část kázání:
Milí konfirmanti,
... devět z deseti malomocných to takto přesně předpisově podstoupilo, jak jim to Ježíš přikázal. Ale tím to také pro ně skončilo. Řekli bychom, že do puntíku splnili, co jim Ježíš řekl. Podobně, jako když konfirmant perfektně odříká naučené otázky, splní si povinnost konfirmace, a tím to pro něj hasne. Kolik tu takových konfirmantů bylo, kteří si splnili svou náboženskou povinnost, a dál už po nich není ani vidu ani slechu.
Tak jako v tom příběhu. Už dál nic neslyšíme o těch devíti uzdravených. "Kde je těch devět?" ptá se Ježíš. Jen jeden z deseti zůstal na scéně. Jen jeden z deseti přišel znova k Ježíši, klaněl se mu a vzdával díky za uzdravení. A čteme, že to byl dokonce Samařan, tedy ten, do koho bychom to nikdy neřekli, to byl ten, o kterém si všichni zbožní říkali, že ten snad nikdy opravdově nebude věřit. Ale právě on projevil největší víru, když nešel jen formálně splnit jakýsi obřad, ale šel rovnou za Ježíšem a jemu vzdal díky. Ostatní sice splnili, co se po nich chtělo, ale za Ježíšem pak už nikdy nikde nepřišli. Odešli neznámo kam.
A tady, milí konfirmanti, připojím i ten druhý text, který jsme četli. Kolem Pána Ježíše se shromažďovalo mnoho učedníků, nejen těch vyvolených dvanáct, ale my jsme také četli, že ho mnoho učedníků opustilo a už s ním nechodili. A Ježíš se ptá i těch svých dvanácti: "I vy chcete odejít?"
A to je otázka, kterou dává i nám všem, a také vám, milí konfirmanti. Před vámi tady už sedělo mnoho konfirmantů, které tu dnes nevidím, o kterých už mnoho nevím. I oni se učili konfirmační otázky, i oni byli na chvíli učedníky Pána Ježíše. Dnes tu ale nejsou. Mnoho konfirmantů před vámi už Pána Ježíše opustilo a už sem nechodí. A Ježíš se nyní ptá vás: "I vy chcete odejít?"
Po tomto kázání budete odpovídat na otázky, zda věříte, že Ježíš Kristus je váš Spasitel a Pán. Počítám, že řeknete ano. Budu se vás ptát, jestli berete na sebe závazek křtu. Počítám, že řeknete ano. A já si říkám, když tolik konfirmantů už před vámi odpovědělo ano, a pak ze sboru odešli, jestli tam nemám zařadit ještě jednu otázku navíc. Otázku - i vy chcete odejít? Co byste odpověděli?
Taková je zkušenost sboru. Že jen jeden z deseti zůstane u Ježíše. A já bych chtěl, abyste si každý z vás ve svém nitru poctivě odpověděli na otázku - budu ten jeden právě já? Chci jít za Ježíšem, chci mu svým životem vzdávat díky a dělat mu radost? Nebo i já chci od něj odejít pryč, tak jako desítky jiných přede mnou?
Když se Ježíš takto zeptal svých dvanácti učedníků, tak Šimon mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli?" Mnoho bývalých konfirmantů se rozhodlo ve svém životě s Ježíšem skoncovat. Mnoho učedníků Ježíše opustilo a už s ním nechodili. A teď se Ježíš ptá vás: "I vy chcete odejít?"
To je prosím všechno, k evangelickému sboru v Javorníku i ke konfirmacím se vrátím někdy brzy tady na stránkách i v květnovém čísle časopisu Krajem svatého Antonínka, a to jak řadou fotografií, tak textem...
A omlouvám se, že budu ještě citovat, když připomenu text novináře Ferdinanda Peroutky st. o křesťanském původu Velikonoc, který jsem našel na stránkách České televize, své psaní o Ježíši a jeho poselství pro dnešní svět končí těmito slovy:
"Můžeme se dnes ptát po smyslu Ježíšovy oběti pro nás. Martin Luther King odpovídá slovy: "Nenávist rozežírá osobnost, zatímco láska ji úžasným a nevysvětlitelným způsobem zoceluje. Nenávist rozbíjí a strhává dolů, láska buduje a je tvořivá."
Přeji vám, vážení čtenáři těchto stránek - ať už věříte v cokoliv - poklidné svátky velikonoční, ve kterých prožijete co nejvíce lásky a co nejméně nenávisti...Stejně jako ve zbytku svého života...
RB