Slovácko Dnes.cz - Aktuálně-Sport na Slovácku-Pohled novináře: Česká reprezentace v Hradišti ze zákulisí + Kadlec při odchodu + zajímavé fotky!

Pohled novináře: Česká reprezentace v Hradišti ze zákulisí + Kadlec při odchodu + zajímavé fotky!

Tak a máme to za sebou. Fotbaloví reprezentanti Česka hráli poprvé ve své historii v Uherském Hradišti kvalifikaci na mistrovství světa. Soupeřem jim byl outsider skupiny San Marino.

Jaký to byl zápas? Přiznám se, že jsem z fotbalu moc neměl. Snažil jsem se udělat co nejlepší fotky a kdo někdy fotil, tak ví, že jestli je to fotbal nebo něco jiného, tak z toho příliš nemá. Já jsem například přímo na stadiónu neviděl ani jeden gól.

Tiskové středisko bylo už před zápasem plné a takové množství fotografů jsem ještě na hřišti Slovácka neviděl. Mrzí mě, že se před zápasem nepodařilo udělat pěknou fotku našeho národního mužstva. Hráči se postavili jenom snad na vteřinu a první spěchal do hřiště Milan Baroš.

Po zápase se v tiskovém středisku čekalo více jak půl hodiny na trenéra Ivana Haška. „Myslel jsem se, že přede mnou tady bude kouč hostů, jinak bych už dávno přišel," omlouval se Hašek.Trenér hostů nakonec nepřišel vůbec.

Tiskovku vedl nový mluvčí fotbalového svazu a bývalý televizní komentátor Petr Svěcený. Hašek odpověděl asi jenom na šest nebo sedm otázek, další dotazy už nebyly. Čekal jsem tedy větší smršť dotazů! Po zápase, ve kterém se hrálo o postup na mistrovství světa!

V mix zóně, kde se dělají rozhovory s hráči, byl největší zájem o Tomáše Rosického. „Chcete mě, pánové?" ptal se s úsměvem, když vyšel ze šatny. Potom téměř patnáct minut odpovídal na dotazy novinářů. Největší hvězdu zápasu Milana Baroše jsem buď nestihl nebo mezi novináře nepřišel.

Rozhovor s odchovancem Slovácka Michalem Kadlecem se podařil až hodinu po utkání, když postával u stadiónu se svým otcem. Společně s Tomášem Železníkem se zlínské redakce MF Dnes jsme ho tedy odchytili a mladý Kadlec ochotně odpovídal.

Tady je rozhovor a ještě pro pořádek výsledek zápasu:

Česko - San Marino 7:0 (3:0) Branky: 28., 44., 45. (z pen.) a 66. Baroš, 46. a 90. Svěrkoš, 86. Necid.

Kadlec chce hrát v Hradišti častěji
Zápas proti San Marinu byl pro region skvělým doporučením

Na zápas v Uherském Hradišti byl asi ze všech našich reprezentantů natěšený nejvíc. Michal Kadlec hrál doma a nastoupil kvůli zranění z Bratislavy se sebezapřením. „Na poslední chvíli jsem se vůbec rozmýšlel, jestli mám vůbec do utkání jít," přiznal po zápase. Nakonec vydržel na hřišti celý první poločas.

Michale, tak co, jaké to bylo hrát za reprezentaci doma?

Určitě to bylo výborné. Jak už jsem říkal. Na zápas, který jsem hrál vlastně doma, jsem se strašně těšil. Myslím si, že tento region a skvělí diváci si reprezentační zápas zasloužili. My jsme se tady cítili také bezvadně. Fanoušci, kteří viděli hodně gólů, mohli být také spokojení.

Hrál jste jenom jeden poločas, bylo to kvůli zdravotnímu stavu?

Cítil jsem v podvědomí pořád to zranění z Bratislavy, ale jsem rád, že jsem alespoň vydržel tu půlku. Člověk nikdy neví, kdy zase bude hrát za reprezentaci na domácím hřišti, chtěl jsem tady nastoupit i kvůli skvělým fanouškům.

Skoro celá první půlhodinka byl bezgólová. Nebyl jste nervózní, že je to pořád bez branek?

Ne, nebyl. Trenér Hašek nás na to upozorňoval, že se nemusí hned dařit, a že se klidně může stát, že první gól přijde třeba až po dvacáté minutě.

Před vámi se pohyboval Tomáš Rosický, co jste říkal na jeho výkon?

Říkal jsem mu, že budeme pěkná dvojka. Oba dva jsme byli po zranění. I když Tomáš nehrál skoro dva roky, tak si myslím, že to zvládl na jedničku. Bylo na něm sice vidět, že to není úplně optimální, ale i pro diváky bylo asi příjemné, že „Rosa," hrál a mohli ho vidět v akci.

Kdyby se zápas hrál někde jinde, tak byste do toho nešel za každou cenu?

Za každou cenu asi ne. Rozdal jsem tady asi dvě stovky lístků a nechtěl jsem být s
dvěstě prvním na tribuně (směje se).

Říkáte, že jste rozdal dvě stovky lístků. Kolik byste jich mohl rozdat, kdyby to šlo?

Určitě ještě dost. Ne, že bych všechny ty lidi znal, ale i taťka chtěl nějaké vstupenky pro známé. Nevím, nevím - nedokážu to odhadnout.

Hrál jste tady v Uherském Hradišti už za reprezentaci do 21 let, byla tady teď jiná atmosféra?

I při těch jednadvacítkách tady byla skvělá atmosféra. Když přijede „nároďák," tak ty lidi to tady vždycky neskutečně prožívají. Prvoligové Slovácko má také skvělé fanoušky a bylo vidět, že jich dneska bylo v hledišti hodně. Takové zápasy s relativně slabšími soupeři by se tady měli hrát častěji. V Praze by na San Marino, tolik lidí určitě nepřišlo.

Zápas byl v Uherském Hradišti vlastně za tři hodiny vyprodaný. Bavili jste se spoluhráči o takovém zájmu diváků?

Rozebírali jsme to už po tréninku v Kroměříži, kde se na nás přišlo podívat přes patnáct set lidí. Kluci byli nadšení z celého regionu, ze kterého prý vyzařovala prý taková neuvěřitelná pohoda.

Jste v reprezentaci, čím dál víc důležitější člen kádru. Můžete nějak „zalobovat," aby se v Hradišti hrálo mezistátní utkání častěji?

Už jsem panu Haškovi říkal, že by nebylo špatné, kdybychom tady zase příště hráli. Uvidíme, jaké bude další naše rozlosování, kdybychom dostali třeba Andoru, tak by vůbec nebylo špatné, aby se tu hrálo znovu. Tento zápas byl k tomu skvělým doporučením.

Nechtěli po vás spoluhráči třeba nějaké místní vyhlášené víno?

Nechtěli, nechtěli. Když jsme sem jeli, tak párkrát jsme viděli u silnice burčák ale, nikdo nic nevzpomínal.

Budete sledovat večerní souboj Severního Irska proti Slovákům?

Ne, nebudu. Po zápase si jdeme se známými někam sednout.

Máte tady asi hodně kamarádů. To by se dalo diskutovat až do půlnoci, ne?

Je tady půlka rodiny a je jenom dobře, že všichni měli čas se přijít podívat.

Text a foto: Stanislav Dufka