Vlčnovský král

Toto by mělo být krátké psaní k jízdě králů, protože společně se čtenáři dnešní MF DNES jste prvními, kdo můžete vidět a slyšet rodinu nového vlčnovského krále 2012 - tedy rodinu Matušíkovu, jejichž desetiletý syn Martin bude určitě teď na lednovém krojovém plese a v květnu při samotné jízdě krále nejobletovanější hvězdou této prastaré tradice.

Nevím,  jestli má ale ještě smysl něco k jízdě králů psát, tady na webu jsem se o ní zmiňoval mnohokrát, navíc další tři videa tady na stránkách jsou opět o jízdě králů - nabízím těm, které toto zajímavá, poměrně zajímavé videa, která jsem natočil ko konci loňského roku. Bylo to v Kunovicích, kde se vůbec poprvé setkali starostové všech čtyř obcí a měst, kde jízdu králů jezdí. Když si videa pustíte, dozvíte se určitě o jízdě králů další a další informace. 

Přiznám se vám ale, že mnohem více mám v této chvíli v paměti setkání s Matušíkovi, než "nějakou" jízdu králů. Když jsem se chystal minulý týden k psaní o novém králi, chtěl jsem jeho samotného i rodiče potkat, protože osobní setkání vám vždy řekne daleko víc než třeba telefon. Nakonec jsem si povídal nejen s malým Martinem a jeho rodiči, ale také s jeho sestrou, dvěma bratry a také strýcem, který byl rovněž v minulosti králem. Bylo to setkání spíše náhodné, protože neměli úplně všechny součásti krojů, šli si ještě nějaké vybrat do vlčnovského Klubu sportu a kultury - kde jsem je zastihl.

Můžu se mýlit, ale řeknu vám, že ono setkání na mě působilo tak vřele a příjemně, že jsem si znovu uvědomil, jak je to úžasné, když rodina je spíš větší než menší a když vztahy v ní jsou přátelské a pevné. Možná je to tím, že vidím stále častěji opak, proto jsem byl tak rád za toto vlčnovské setkání. Možná právě díky této rodinné pospolitosti se podařilo zachránit i pokračování jízdy králů ve Vlčnově, protože řada jiných místních rodin se odmítla na pokračování tradice podílet. Pro Vlčnov je tak stále větší problém sehnat krále, a jak jsem slyšel, začíná být problém i s jezdci. Samozřejmě, na vině je také současný "demografický trend", kdy se rodí méně dětí.

Jenže, když bychom mluvili o demografii, tak jsme znovu u dnešní rodiny a současného člověka, který si chce mnohem více užívat svého vlastního života, než věnovat minimálně část svého života a pohodlí pro jiného člověka - tedy pro své děti. Myslím, že člověk je úplný hlupák, když chce mít děti až v pozdějším věku. Myslím, že člověj je hlupák také tehdy, když si myslí, že "stačí" jedno dítě. A samozřejmě - hlupák je v mnoha jiných případech, kdy si myslí, že nepotřebuje například širší příbuzenstvo nebo třeba své rodiče. Bohužel, mnohé nám lidem dochází až se nám začínají navyšovat roky.

Pozorovat děti, jak rostou, jak roste maličký člověk, vidět, kolik je v něm na začátku jeho života naděje, nadání, bezbrannosti a dobré vůle, je to nejkrásnější (ano, někdy i nejtěžší), co nás může v životě potkat.

Úsilí světa by mělo směřovat k člověku a k rodině, k tomu, aby člověk mohl růst a žít ve zdraví a klidu, obklopený rodinnou láskou a porozuměním. Všecko poznání světa, veškerá práce vědecká, duchovní i mnohá jiná by měla být motivována jediným: snahou pomáhat člověku, aby byl lepší, šťastnější, aby mohl žít mezi svými nejbližšími co nejdéle. Bohužel, směřování světa je jiné, mnohdy jde proti člověku i rodině, která ztrácí dech, protože ve stále se zrychlujícím a modernějším životě nemá šanci na přežití.

Pokud jste čekali podrobnosti o jízdě králů, tak se nezlobte, že tady nejsou. Ale věřím, že mi rozumíte, ony poznámky o rodině, dětech a vzájemném soužití totiž s tradicemi souvisejí, lépe řečeno - ony jsou tím hlavním "předpokladem" pro to, aby tradice žily dál, abychom dál žili své životy my i všichni ti, kteří přijdou na tento svět po nás.

RB 

Tady je tedy rodina Matušíková z Vlčnova. Z kamery už byli trošku vytrémovaní, takže mluvili více stručně, ale myslím, že i z této ukázky je poznat, jak si společně rozumí.

 A toto je Martin, desetiletý sympatický klučina, nový vlčnovský král. V dnešní zlínské příloze MF DNES si o něm můžete přečíst více, Martin chodí do čtvrté třídy, hraje na housle, je hasičem, loni byl u svatého příjímání. Díky rodičům se například hodně zajímá také o hrady a zámky, protože po nich s rodiči jezdí. Fotil jsem ho v pátek  ve vlčnovském Klubu kultury mezi vlčnovskými kroji.

A tady jsou ještě Matušíkovi na fotce. Rodiče a jejich čtyři děti. Pan Matušík dodnes tančí ve starším Hradišťanu, řadu let jezdí s dětmi na tábory, kde dělá kuchaře, pod stromek dostal od dcery banjo, takže zkouší hrávat se svým synem, který chodí do houslí. A když přišla řeč na folklor a Vlčnov, říkal mi, že by nikdy nemohl žít jinde, protože nikde nejsou vlčnovské búdy, bez kterých by nemohl žít. Po našem setkání spěchal na radnici, protože je členem finanční komise. Když jsem mu říkal, že toho má hodně, odpověděl mi, že v životě se dá všechno stíhat... Nedivte se, že na toto setkání jsem myslel celý víkend.

A dovolte ještě jednou Vlčnov. Když jsem byl včera na veletrhu cestovního ruchu v Brně, viděl jsem tam mezi mnoha portréty z celého světa také vlčnovskou dívku. Autoro fotografií: Jiří Kolbaba, slavný a známý fotograf... Kroje, ve kterých chodí vlčnovské dívky, jsou skutečně nádherné, když jdou dívky před jízdou králů do kostela, je to krása. Samozřejmě, doufejme, že tato krása vnější napomáhá kráse vnitřní, které je nejdůležitější.

Toto už jsou videa z Kunovic z konce loňského roku, kdy se setkali na oslavu zápisu jízdy králů do UNESCO starostové obcí a měst, kde se jízda koná. Koho tato tradice zajímá, tak si může videa pustit a dozvědět se více. 

Ještě doplním, že můžete slyšet a vidět starosty Kunovic, Vlčnova, Hluku a Skoronic. Společně s nimi uslyšíte pana ředitele Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, pana Krista, a také paní Ondrušovou, která byla při zápisu přímo na jednání v Bali.