Nikdy bych nevěřil tomu, jak moc budu vděčný za nějaký čin silničářům. Člověk ovšem v životě dochází k mnoha novým zkušenostem a jedna z nich se týká silničářů.

Dnešním dnem v našem městečku rozkopali jednu silnici tak mocně, že takřka nikdo se nedostane do naší kratké uličky, která s onou rozkopanou souvisí. Jaká to slast a radost!

Žádná auta, ani osobní, ani nákladní, ani nic podobného, žádné motorky, žádní šílenci, kteří naší uličkou jezdili jako Niki Lauda - to byl jezdec Formule 1, dodávám pro mladší. Naše děti normálně můžou vyjít před domy a my nemusíme žít v permanentním strachu, že je ve svém spěchu a stresu nějaký magor srazí. A my dospělí? Užíváme si ticha a klidu a kdybychom tady měli nějakého muzikanta, tak si snad na silnici i z radosti při muzice zatančíme.

Tímto, milí silničáři, připíjím na vaši zdraví a připojuji jedno přání: Prosím, nespěchejte nijak s opravou silnice! Možná mnozí řidiči díky tomu zjistí, že naši uličku ve skutečnosti vůbec k projíždění nepotřebují!

Pak by snad mohl začít platit i zatím zcela nepravdivý reklamní slogan, který naše jinak příjemné městečko má - Ticho léčí, Hluk prý uzdravuje. Nepochybuji, že ticho léčí, v Hluku ovšem žádné takové ticho není. Stejně jako jinde i tady jednou civilizace na všudypřítomný HLUK dojede...   

RB