Angličan z

Ve středu jsem byl v Bánově, kde si nejen místní lidé velmi důstojně připomínali památku jejich rodáka Josefa Bublíka, stejně jako všech Bánovjanů, kteří padli v první a druhé světové válce, a také 23 rumunských vojáků, kteří položili své životy při osvobozování Bánova.

Rád bych vám přiblížil atmosféru a napsal také něco víc, ale bohužel z minulých zkušeností svého webu i jiných vím, že málokdo čte takové články s tímto tématem. To, kdybych jel dnes večer na režiséra Trošku, který v Hradišti uvádí svou novou pohádku, točenou mimo jiné v Buchlovicích, tak budou tady na takový článek klikat stovky čtenářů.

Tedy, alespoň pro hrstku čtenářů sem dávám zatím dvě videoukázky, které později ještě doplním o další videa, fotky i text.

V nádherném počasí jsem přemýšlel samozřejmě také nad Josefem Bublíkem a dalšími, kterým nebylo dopřáno žít delší život než velekrátkých dvaadvacet i méně roků. Bánovjané (a nejen oni) můžou být hrdi na skupinku dvanácti mladíků, kteří se v zimě roku 1939 rozhodli odejít za hranice a bojovat proti nacistickému Německu, jehož šílení vůdcové se rozhodli  vymazat navždy ze světa celé národy a rasy. Nemuseli jít, ale oni šli a dva z nich se už nevrátili.

Jedním byl letec Josef Janča, který byl zabit v pouhých devatenácti letech. Druhým byl Josef Bublík, který patřil mezi sedm parašutistů, vzdorujícím ohromné přesily Němců v pražském pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje. Josef Bublík, stejně jako všichni ostatní parašutisté, mezi nimiž byla také trojice těch, kteří provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, neměli proti přesile šanci, přesto bojovali až do posledního náboje, který si nechali pro sebe.  

Je to už dávno, pro mladší něco jako středověk nebo možná až starověk.  Mnohým jméno Josefa Bublíka nic neříká. Pro někoho je to jen několik slov v učebnici. Musíme ale doufat, že většina z nás se alespoň v duchu sklání před hrdinstvím Josefa Bublíka, stejně jako dalších šesti parašutistů a všech dalších mužů i žen, kteří obětovali pro svobodu to nejcennější, co měli.

V řekách i potůčcích už od té doby proteklo mnoho vody, jedna generace vystřídala druhou a přichází třetí, ale stejně, bez ohledu na letopočty a okolnosti, v každé době bude stát člověk před rozhodnutím, zda se postaví či nepostaví proti zlu a nespravedlnosti. Mnozí se rozhodnou někam schovat. Aby ale zlo a nespravedlnosti nemohly vítězit, vždycky se budou muset najít odvážní hrdinové, kteří se jim postaví na odpor. Někdy se zbraní v ruce, jindy zase jinými prostředky. Už proto si zaslouží naši úctu. Pokud dovolíme v jakékoliv době, aby zlo nad námi vítězilo, nemůžeme si vážit sami sebe a jako lidstvo jsme ztraceni. V tomo bude oběť Josefa Bublíka a všech ostatních hrdinů vždycky aktuální a burcující naše vlastní svědomí.  

RB

Ps. Pokud by vás život Josefa Bublíka zajímal, zkuste si najít alespoň něco na internetu nebo si třeba koupit páteční MF DNES se zlínskou regionální přílohu, kde jsem se snažil příběh tohoto mladíka sepsat. Určitě v tomto psaní budu ještě pokračovat, protože s každou další řádkou mně napadali další otázky ...

 Tady na videu můžete slyšet bánovský mužský sbor, který zpíval krátce poté, co sestra Josefa Bublíka Anežka Baránková odhalila pamětní desku, na níž je jméno jejího bratra. Pro mě osobně bylo zpívání silných mužských hlasů v takové chvíli jedním z nejsilnějších zážitků celé vzpomínkové akce, která začala na místním hřbitově za přítomnosti rumunské velvyslankyně i nejvyššího představitele pravoslavné církve v Česku vladyky Kryštofa. Při zpívání místních mužů jsem si znovu uvědomil, jakou sílu můžu mít lidová písnička a jak moc může působit na člověka - a na tvářích dalších lidí kolem mě jsem cítil, že také je toto zpívání zasáhlo.

A pokud máte čepici, tak ji dejte na chviličku z hlavy dolů. Tady na videu je Alois Píška, Bánovjan, který odešel bojovat za druhé světové války do Francie a Anglie, kde sloužil u 310. čs. stíhací perutě. Teď už je to starý pán, má 91 let, mluvení mu nejde jako dřív, ale to nemění nic na tom, co v životě dokázal a jaký život prožil. Bohužel, je to už jeden z úplně posledních hrdinů, kteří v zahraničí bojovali jako Čechoslováci proti Hitlerovskému Německu. Stejně jako mnozí další byl komunistickým režimem "odměněn" po roce 1948 propuštěním z armády. Odešel do Anglie, kde žije dodnes, na svůj rodný Bánov ale nikdy nezapomněl a velmi rád se do něj vrací. Bylo dojemné pozorovat, kolik starých Bánovjanů ho vítalo a povídali si s ním.Tady na videu ho vítá starosta Bánova Mgr. Zbyněk Král.

O životě pana Píška si můžete hodně přečíst TADY ...

VIDEO jsem o víkendu opravil a doplnil o nový začátek, na kterém můžete slyšet, kteří muži z Bánova padli během II. světové války ...

A tady je video, které natočila učitelka bánovské školy Mgr. Gabriela Krchňáčková a sestřihal učitel Mgr. Vlastimil Ondra.