PF 2023

Rád bych sem na konci roku 2022 přidal novoročenku, pokud možno s pěknou karikaturou a veselým textem, ale nic takového bohužel nemám. Přišlo by mi ale neslušné nenapsat sem v tento čas alespoň několik slov pro vás, kdo na tyto mé osobní stránky chodíte. 

Především jsem vám vděčný za to, že sem občas kliknete, znamená to asi, že vás nějakým způsobem zajímám, ať v dobrém či zlém. Pokud je to ve zlém, ozvěte se mi, můžeme si zavolat nebo se potkat a při osobním povídání případný nesvár či nesoulad vyjasnit. Snažím se pokud možno s lidmi vycházet, spoustu lidí mám rád, mnohé obdivuji, ale může se stát, že jsem někoho něčím naštval. Jako novinář se člověk něčemu takovému nevyhne, pokud jsem ale napsal, řekl či udělal něco, co nebylo spravedlivé, věřte, že mě to mrzí.

Píši sem dnes tato slova i proto, že jsem bohužel člověk, který stále spěchá a spěchá, málokdy se zastaví, a tak si mnohdy nevšímá toho nejpodstatnějšího, co život přináší. To znamená, že opomíjím své nejbližší i blízké, nesetkává se s těmi, ke kterým cítí vděk a náklonnost. Často mě to obrovsky mrzí, bohužel si to mnohdy uvědomím, když už je pozdě. Žádný den v životě se nedá vrátit, žádný hezký okamžik, setkání, povídání. 

Mnohokrát si říkám, jestli jsem si zvolil pro život tu správnou cestu. Ano, jsem většinou moc rád, že dělám novinařinu, ale cena za možnost dělat tuto práci je příliš velká. Podívám se na své tři fantastické dcery, vidím, jak strašně rychle rostou a s lítostí myslím na to, o kolik času s nimi jsem se připravil kvůli práci v době, kdy byly menší a bylo možné s nimi dělat tolik nádherných věcí. Stejně tak vím, jak moc toho dlužím manželce a dalším lidem kolem sebe. A s kolika přáteli jsem mnohokrát chtěl více pobýt, ale bohužel jsem mnohdy dal opět přednost novinařině a práci. Přátelé mezitím zestárli, nebo už ani nejsou.

Zejména, když jsem překročil padesát let života, uvědomuji si ještě více, jak ohromný dar život je. Cítím tuto vděčnost za život velmi často, ale nejvíce asi ve chvílích, kdy pozoruji východ a západ sluníčka. Proto ta fotografie v úvodu. S tímto úžasem je vždy spojeno přemýšlení nad tím, jestli člověk dává skutečně životu co největší smysl. Jsem přesvědčený, že smysl je mu možné dávat jen v případě, kdy myslíme na druhé lidi, kdy pro ně děláme cokoliv dobrého a užitečného. To je také moje míra, kterou poměřuji druhé lidi. Pokud vidím, že se snaží být užiteční pro druhé, vždy si jich velmi vážím. Pokud vidím, že sledují jen a jen svůj prospěch, pokud považují za smysl života si tento život užívat, nezajímají mě. 

Nežijeme jednoduchou dobu, mnozí odborníci říkají, že žijeme dokonce nejobtížnější časy za posledních několik desítek let. Je to možné, příšerné chování Ruska vůči Ukrajině, desítky tisíc mrtvých, včetně mnoha civilistů, to je něco, na co nemůže být lidstvo hrdé. Prožívám obrovské zklamání i proto, že jsem s příchodem svobody do střední a východní Evropy věřil tomu, že časem přijde svoboda i do Ruska, které přestane ohrožovat vlastní i cizí občany a stane se normální civilizovanou zemí. Postupně ale tyto naděje vadly až se změnily v neuskutečnitelný sen. Rusko a další autoritářské, nelidské režimy, představují pro budoucnost obrovské riziko, se kterým se budou muset další generace vyrovnávat.

Tento krvavý konflikt má samozřejmě spoustu negativních důsledků, které se dotýkají mimo jiné života lidí v naší zemi. Vedle mnoha lidí, kteří si dál žijí v pohodě a relativním či skutečném blahobytu, se nemálo lidí ocitlo ve složité sociální situaci, která s sebou přináší pesimismus, zoufalost a naštvání na všechno i všechny kolem. V ohrožení se tak ocitly samotné demokratické základy naší země, protože spoustu lidí přestává v tyto základy z různých důvodů věřit. Hodně lidí dokonce propadlo iluzi, že Rusko není agresorem a projevují vůči němu pochopení i podporu.

Za tohoto stavu jsem se rozhodl kromě klasického psaní zpravodajství natáčet osobní videa, která zapadají do mé snahy poznávat lidi zcela protichůdných názorů. Mluvit s nimi, poslouchat jejich odpovědi, dávat jim otázky i prostor pro jejich názory. A ze všeho nejvíce ukazovat, že svět není tak špatný, jak si mnohdy myslí. A to ani svět novinařiny a politiky, kterému přece jen maličko rozumím, protože se v něm denně pohybuji. 

Z toho vychází i moje přání do roku 2023. Život nepřestává být ani v této nelehké době zázrakem, važme si ho, buďme za něj vděční, přistupujme k němu podle toho, radujme se přes všechny problémy z toho, že můžeme žít. Z celého srdce přeji vám všem hlavně zdraví, zdraví, zdraví. Nepodceňujte prevenci, pokud vás trápí nemoci, věnujte jejich léčení prioritu. Mimochodem, rád bych se v roce 2023 kromě politiky chtěl věnovat tématu zdravotnictví, protože mi přijde, že má smysl o něm psát. Vedle zdraví je vždy důležité nebýt sám, mít stále kolem sebe lidi, kteří dokáží pomoci, dokáží povzbudit, pohladit, dodat síly a optimismus. 

Držme si palce, navzájem si pomáhejme, pokud je to možné, usmívejme se jeden na druhého a nikomu neubližujme. Bez ohledu na to, jakou dobu člověk žije, tak ty nejdůležitější hodnoty ve skutečnosti mnoho nestojí a nijak se nemění. Snad to bude dobrý rok pro nás, naši zemi i tento svět.

Radek Bartoníček, 30. prosince 2022