Tady sídlil

Na konci roku starého a začátku nového nemám na ústech žádná jiná slova než ta, kterými bych Vám chtěl velmi poděkovat za přízeň těmto stránkám www.SlovackoDNES.cz, případně i za přízeň mé maličkosti. Děkuju, děkuju, děkuju!!!

Nejsem (bohužel) člověk, který by se dokázal s druhými lidmi držet kolem ramen, ťukal si skleničkami, líbal se na potkání a nazýval druhé "bratrami" jak to dělají jiní, ale věřte mi, že jsem vás všechny potkával rád, rád jsem se s vámi zastavil, prohodil pár slov, nebo třeba jen kolem prošel neúmyslně beze slov.

Je mi moc líto, že těch slov nebylo mnohem víc, mnohokrát mě to mrzelo, ale bohužel foťák či kamerka jsou spíše bariérou - ani nevíte, jak se těším, až tato "bariéra" zmizí a třeba si sedneme jen tak. Človek má na facebooku tisíce "přátel", stovky lidí mu chodí na web, za ty roky to byly určitě desítky tisíc lidí, ale ve skutečnosti je sám, protože sezení nad texty je ta neosamělejší práce, jakou znám.

Když končil rok 2015, moje žena mi několikrát říkala, jak by si přála, abych byl větší optimista, s větší radostí hleděl do roku 2016 a pokud možno se dokázal odpoutat od tohoto webu SlovackoDNES.cz. Inu, nikdy mi to s optimismem moc nešlo, dělal jsem tyto stránky s obrovským nadšením, ale zároveň vnímám svět i život v jeho celku a každý den cítím, jak krásné, ale zároveň těžké je být co nejlepším otcem tří dětí, živit rodinu, být užitečným pro druhé, zvládat všechno to, co by si člověk přál a co se od něj očekává. Obdivuji každého, kdo to dokáže...

Rok 2015 byl pro mě z hlediska finančního katastrofální, ale z hlediska toho, že jsem mohl být s dcerami víc, než kdykoliv dříve, nádherný. Žena mi (zcela po právu) sice vyčítá, že jsem zase, jako už mnohokrát v minulosti, věnoval nejvíce času Slovácku, lidem a událostem na Slovácku a samozřejmě tomuto webu, ale já jsem stále přesvědčený, že to mělo smysl a že ten, kdo se bude vracet k obrovskému množství příspěvků, které jsem za ta léta tady napsal, pochopí, proč jsem to dělal, proč jsem považoval Slovácko za nejcennější část naší zemi a "vzor" pro jiné místa v této zemi - snad to jednou, až vyrostou, pochopí i mé dcery, kterým chci věnovat letos ještě více času.

Do tohoto, už Nového roku, se nedívám s žádným velkým optimismem, upřímně řečeno, z roku 2016 mám především obavy a už teď tuším, že to bude vůbec nejtěžší rok, který mě čeká. Každý si ale musíme vybojovat své "bitvy" sami...

Ještě jednou vám všem velmi děkuju, pokud jsem někomu nějakým neúmyslným způsobem ublížil, třeba napsal nespravedlivě něco, co se vás dotklo nebo slíbil něco, co jsem nakonec neudělal, mrzí mě to a omlouvám se - s klidem mi o tom napište nebo mi to řekněte, až se někde potkáme. Nejhorší jsou pomluvy za zády, strašně moc člověku ublíží a nijak se proti nim nemůže bránit. 

V této chvíli jsou to asi poslední slova na tomto webu, do některých článků z roku 2015 se budu vracet, bude například doplňovat, fotky doupravovat texty či odkazy, možná i nějaký článek přidám, ale už ho zařadím pod rok 2015, v roce 2016 zatím žádný příspěvek nepřidám. 

Co bude dál, nikdo nevíme, jako vždy se budu snažit dělat to, v čem budu vidět co největší smysl a budu se to snažit dělat co nejlépe. Vám, známým i neznámým, přeji nakonec všechno dobré v duchu jednoho rčení, o jehož pravdivosti nepochybuji: přej, a bude ti přáno...

Vidíte, už zase nejsem stručný, hrůza, pravý čas přestat psát! :) Každému, kdo by se chtěl pustit do podobných nebo lepších stránek, rád pomůžu radami, článků, fotek, videoukázek, by šlo dávat sem na stránky ještě strašně moc a moc, tisíce a tisíce věcí, lidí, událostí, zajímavostí kolem nás stojí za zaznamenání pro generace těch, kteří přijdou po nás...

RB