Pět let se Zemkem na Slovácku. 1. DÍL: ODKOUPENÍ KLUBU A RESTART AKADEMIE
Před pěti lety fotbalové Slovácko změnilo majitele. Klub koupil Zdeněk Zemek.
V pátečním Slováckém deníku vyšel první díl, který mapuje samotný prodej klubu. Každý další pátek a později i na těchto stránkách si můžete přečíst zajímavosti, které se udály z každého ročníku pod vládou nového majitele. Celkem má náš seriál pět částí, dnes přinášíme první.
Pět let se Zemkem na Slovácku: Odkoupení klubu a restart akademie
Stalo se tak v jednom pátečním červnovém večeru. Pro většinu lidí začínal další normální víkend, ale ve fotbalovém Slovácku se udála doslova revoluční změna. Skomírající klub, který opouštěl naši fotbalovou elitu, změnil majitele.
Po dva a půl roku trvající vládě Jana Řezníka, který přivedl klub po sedmi letech do druhé ligy, koupil fotbalové Slovácko jeden z významných regionálních podnikatelů, tehdy pětapadesátiletý Zdeněk Zemek, majitel holdingu Z-Group. V pěti pátečních vydáních Slováckého deníku vám přiblížíme nejvýznamnější události, které se udály pod vládou nového majitele klubu, Zdeňka Zemka, za dobu pěti let. V každém díle našeho seriálu si můžete přečíst rozhovor s osobností, která stála v daném období v nejužším vedení klubu.
1. DÍL: ODKOUPENÍ KLUBU A RESTART AKADEMIE, sezona – 2007/2008
Pojezný: Zemek šel tehdy do velkého rizika
Zbrusu nové vedení Slovácka stálo na prahu druholigové sezony 2007/2008. Do čela klubu si Zdeněk Zemek dosadil spolupracovnici a ekonomickou ředitelku společnosti
Z-Group Marcelu Mrázkovou. Dalším Zemkovým člověkem ve vedení 1. FC Slovácko byl Josef Růčka. Třetím, který patřil do nejužší špičky vedení fotbalového klubu, byl dosavadní šéf fotbalové akademie Petr Pojezný. Tedy člověk, který v klubu pracoval od roku 2001 a situaci v něm dokonale znal. „Všechno se seběhlo strašně rychle, musel jsem jednat okamžitě, vlastně nebyl čas o tom nějak přemýšlet. Celá věc se realizovala v jeden den," vzpomíná Petr Pojezný, který to nebral jako vrchol ve své dosavadní funkcionářské kariéře. „Po té funkci jsem nijak závratně netoužil. Bral jsem to tak, že klub to potřeboval
a já jsem to udělal," říká rodák z Ostrožské Nové Vsi ( na fotce úplně vpravo).
Za dobu působení pana Řezníka jste byl šéfem fotbalové akademie Slovácka. Můžete na úvod přiblížit situaci, jaká v klubu tehdy panovala?
V první fázi příchodu pana Řezníka jsme měli snahu v naší práci pokračovat. Věřili jsme, že se naše akademie zase posune o kus dál. S odstupem času jsme ale zjistili, že z jeho strany tomu tak není. Začal prodávat mladé nadějné hráče. Z nejznámějších například Martina Holka, Lukáše Droppu a další, proto jsme museli
v uvozovkách chránit naše zájmy.
Podílel jste se i nějakým způsobem na chodu A-týmu Slovácka? Jednal s vámi pan Řezník?
Ohledně prvního mužstva se mnou nejednal vůbec. Snažil jsem se pomoci v základních administrativních věcech. I tam často hrozila ostuda, protože klub řídili lidé bez praxe z fotbalu. Financování klubu bylo pro nás tabu, k tomu nás lidé kolem pana Řezníka nepustili vůbec.
Ke konci května 2007 jednal Jan Řezník o prodeji s německým partnerem a mluvilo se i o prodeji Slovácka arabským podnikatelům. Čekal jste, že z těchto jednání vzejde nový majitel?
Jeho jednání jsem vnímal povrchně, byl jsem přesvědčený, že z toho nic nebude.
Kdo přivedl pana Zemka do Slovácka? Říká se, že jste to byl právě vy?
To není pravda. Přesně to nevím. S panem Zemkem jsem se poprvé setkal u pana Valenty, když jsme řešili, jakým způsobem se dá klub převést na pana Zemka.
Ale u samotného prodeje klubu jste byl. Jak to probíhalo?
Prodej proběhl velice korektně a rychle. Bylo tak pozdě, že moc prostoru nebylo. Během několika dnů se musela vyřídit licence, která byla základní podmínkou, aby klub vůbec mohl hrát druhou ligu. Hrozilo, že se to z časových důvodů nestihne. Okamžitě po prodeji jsme odjeli do Prahy na Českomoravský fotbalový svaz, kde pan Zemek u předsedy svazu garantoval svým podpisem licenci. V té době nebylo hospodářství klubu čitelné, pan Zemek šel tehdy do velkého rizika.
Hrozilo v průběhu jednání, že se Zemek s Řezníkem mezi sebou nedomluví?
To hrozilo celou dobu. Korektnost pana Řezníka nebo jeho společnosti nebyla téměř žádná. Velkou roli tehdy hrála paní Mrázková, bylo vidět, že je na podobné krizové manažerské scénáře zvyklá. Až s odstupem času mi docházelo, jak dobře to vlastně všechno dopadlo.
Jaké byly vaše první kroky pod novým majitelem?
Po získání licence následovala spousta dohod o narovnání a úpravy všech smluv. To byla úmorná práce, kterou jsme dělali s paní Mrázkovou. Spousta věcí byla nezaplacených a další smlouvy bylo potřeba upravit, aby nás netížily do budoucna. Proběhla spousta jednání, která byla časově náročná. I když se blížil start druhé ligy, tak na fotbal jako takový moc času nezbývalo. Bylo to určitě nejtěžší a nejsložitější období mého působení v klubu.
Byl tehdy čas přemýšlet nad hráčským kádrem a zabývat se posilováním Slovácka?
My jsme v tu dobu převzali klub tak, jak byl, a vzhledem k výše uvedenému jsme dali v této věci důvěru trenéru Malurovi. Na to všechno, co jsme v klubu před začátkem sezony absolvovali, se nám v soutěži relativně velmi dařilo. Po podzimu jsme byli na prvním místě a udělali jsme nepopulární krok, že jsme pana Maluru odvolali, protože bohužel zklamal naši důvěru. Bylo to pro nás těžké rozhodnutí, ale s odstupem času jsme si potvrdili, že jsme to udělat museli.
To nebývá běžná záležitost, odvolat trenéra, který vedl po polovině soutěže tabulku.
Vnímali jsme, že to není standardní záležitost. Odvolali jsme ho v době pro veřejnost těžko pochopitelné. Pan Malura mě osobně a určitě i paní Mrázkovou zklamal ve spoustě věcí vzájemného a interpersonálního charakteru. Nebylo možné v tom vztahu pokračovat.
Nebyl týmový hráč?
To rozhodně nebyl.
Po Malurovi jste angažovali Leoše Kalvodu, kterému se ale na jaře s mužstvem příliš nevedlo.
Chtěli jsme trenéra, který by byl schopný akceptovat a splnit naše cíle. To znamená postup do ligy, ale za určitých standardních a ekonomických podmínek. Chtěli jsme, aby se do kádru áčka zařazovali fotbalisti z akademie a regionu. Volba pana Kalvody byla hektická a on svoji roli úplně nezvládl. Obrovský dopad mělo, že během jara se mužstvo obrátilo jak proti němu, tak proti nám. Ne všem na Slovácku záleželo. Někteří hráči se potom museli vydat svou cestou.
Čtyři kola před koncem soutěže jste Kalvodu odvolali a od ligového dorostu přišel k mužstvu Jiří Dekař.
Sáhli jsme po Jiřím Dekařovi, kterému na klubu záleželo. Byl ochoten roli hlavního trenéra dočasně převzít.
Trenér Dekař okamžitě přeřadil čtyři hráče prvního mužstva do juniorky a přivedl si mladíky z jeho dorostu. Nechávali jste mu volnou ruku?
Samozřejmě to s námi konzultoval, ale byla to jeho kompetence, měl naši plnou důvěru.
V předposledním kole hrálo Slovácko doma proti Příbrami a prohrálo. Pokud by tehdy zvítězilo, tak by se vrátilo do ligy. Zůstal by Jiří Dekař na lavičce?
Byla to jedna z variant, ale nemuselo to tak být. Nijak jsme o tom nepřemýšleli, šli jsme tehdy den za dnem. Nevím, kdo byl další kandidát, takže zpětně vám to nedokážu říct.
Už tehdy se na zápasech objevoval slovenský trenér Ladislav Jurkemik...
Toho přivedl pan Zemek, ale ten nastoupil až v další sezoně.
Co vy osobně považujte za nejdůležitější v prvním roce působení pana Zemka ve Slovácku?
Mimo všechny dohody, smlouvy a arbitráže jsme museli zachránit, co se dalo ze sportovního hlediska. Za Řezníka se hráči nekupovali, ale prodávali. Do akademie přicházeli kluci na hostování, protože Řezník je nebyl schopen zaplatit. První důležitá věc, kterou jsme udělali, byla ta, že místo toho, abychom koupili výrazné posily do áčka, tak jsme během sezony 2007-2008 vykoupili zhruba stovku mládežnických hráčů. Ti kluci u nás hráli, ale nebyli naši. Když vidíme dneska na hřišti Hlúpika, Trávníka, Daníčka, Heču a další, tak to jsou fotbalisté, které jsme v tu dobu vykupovali z jejich klubů. Pokud bychom to tehdy neudělali, tak jsme dneska byli v mládeži o čtyři roky pozadu.
Němčický: Byl to přechod ze smutna do velké naděje
Kunovický rodák Pavel Němčický prožil v dresu Synotu a Slovácka s výjimkou krátké anabáze v Liberci celou svou fotbalovou kariéru. Před dvanácti lety byl u sloučení klubů z Uherského Hradiště a Starého Města pod křídla Synotu. Zažil postupy i sestupy a zažil také šéfování Jana Řezníka a pád Slovácka z prvoligové scény.
„Když koupil klub pan Řezník, tak ze začátku všechno nasvědčovalo tomu, že filozofie Slovácka bude pokračovat dál. Jenže za pár měsíců byla realita úplně jiná. Začali se rozprodávat hráči, opožďovat výplaty a všechno skončilo sestupem do druhé ligy," vzpomíná na pět let staré události Pavel Němčický.
Tehdejší snahu o prodej klubu sledovalo celé mužstvo s napětím, protože reálně hrozilo, že fotbal na profesionální úrovni v Uherském Hradišti úplně zanikne. „Byli jsme nervózní, nikdo nevěděl, jak se budou věci vyvíjet. Ale pořád jsme si dělali naděje, že fotbal tady neskončí. Člověk nemůže být úplný pesimista. Já osobně jsem věřil, že klub někdo převezme, což se nakonec potvrdilo. Příchodem pana Zemka se všechno znovu nastartovalo a byl to takový přechod ze smutna do velké naděje," vyprávěl bývalý obránce Slovácka o tehdejších revolučních změnách.
Text: std
1. FC Slovácko 2. liga 2007/08
Konečné umístění: 5. místo
Celková bilance: 30 zápasů 13 9 8, skóre 40:27, 48 bodů
Domácí statistika: 15 zápasů 9 4 2, skóre 23:8, 31 bodů
Venkovní statistika: 15 zápasů 4 5 6, skóre 17:19, 17 bodů
Nejvíc branek: 9 Chmelíček, 7 Šultés, 5 Činčala.
Čistá konta: 14 (Bolek 7, Marek 7)
Trenéři: Pavel Malura (1.-15. kolo), Leoš Kalvoda (16.-26. kolo), Jiří Dekař (27.-30. kolo)
Největší návštěva 15. 3. 2008: Slovácko Opava 1:1 (5 756)
Průměrná návštěvnost doma: 4 092, celkem přišlo 61 384 diváků
Největší návštěva venku 11. 8. 2007: Opava Slovácko 0:0. (3 656)
Průměrná návštěvnost venku: 1 335, celkem přišlo 20 022 diváků.
Nejvyšší výhra: 3:0 doma nad Duklou Praha
Nejvyšší prohra: 2:3 s HFK Olomouc, Sokolovem a Fulnekem (vše venku)
Český pohár: 3. kolo, prohra v Třinci na penalty 4:5, po nerozhodném výsledku 0:0 v základní hrací době
ZAJÍMAVOSTI SOUTĚŽNÍHO ROČNÍKU 2007/2008
Jen v šesti zápasech se Slovácko nedokázalo střelecky prosadit, dvakrát s Příbramí, což asi klub stálo postup do 1. ligy. Nejdelší čekání na vstřelenou branku bylo 223 minut, a to mezi 19. až 22. kolem.
Bránkaři Slovácka udrželi hned ve čtrnácti zápasech čisté konto, rovným dílem se o to zasloužili Bolek a Marek. Nejdelší série neprůstřelnosti trvala 363 minut od 6. do 10. kola.
V 1. až 5. kole nepoznalo Slovácko hořkost porážky (3-2-0, 6:1), naopak na jaře mělo dvě čtyřzápasové série bez výhry.
Po podzimu byl od vedoucího mužstva 2. ligy odvolán trenér Pavel Malura. Nahradil ho Leoš Kalvoda, jenž však byl po sérii nepřesvědčivých výsledků po 26. kole odvolán a nahrazen koučem dorostu Jiřím Dekařem. Tomu se málem povedlo mužstvo vrátit na postupové místo. Stačilo jen v posledním kole porazit na domácím hřišti Příbram.
Po výhře 1:0 v Hlučíně se Slovácko vrátilo ve 28. kole na postupovou 2. příčku, prohra 2:3 ve Fulneku a poté doma s Příbramí zhatily veškeré naděje na rychlý návrat do nejvyšší soutěže.
Pavel Němčický nastoupil ke všem 30 zápasům v základní sestavě, 29 zápasů odehráli Ineman a Šimáček, 28 utkání Šultés.
Proti Slovácku se nezahrávala ani jedna penalta.
PRVNÍ ZÁPAS SLOVÁCKA POD NOVÝM MAJITELEM 4. 8. 2007
1. FC Slovácko - Sokolov 1:0
Branka: 50. Racko. Diváci: 4 011. Slovácko: Marek Kaspřák, Šimáček, Ineman, Němčický Racko (85. Vrba), Görner, Stýskala (72. Šturma), Eismann Šultés (60. Činčala), Chmelíček. Trenér: Malura.
Statistiky 1. FC Slovácko.