RB

Šel jsem v tomto týdnu v krásném slunečném počasí krajinou, po které chodil veleznámý malíř Joža Uprka z Hroznové Lhoty směrem na Antonínek, rozhlížel se kolem, přemýšlel nad článkem, který o něm připravuji, a definitivně jsem pochopil, že takové putování krajinou či zastavování s lidmi je mnohem a mnohem důležitější, potřebnější a příjemnější než "putování" s technikou, která nás obklopuje.

Tušil jsem to už dávno, ale až nyní jsem se rozhodl s technikou postupně skoncovat. Samozřejmě ne se vší technikou, to ani není možné, ale aspoň s tou, která mi brala a bere nejvíce času a soustředění.

Prvním krokem byla televize, která z našeho domu zmizela, aniž bych o to nějak moc usiloval. Když už ale byla pryč, řekl jsem si, že to bez ní pár dnů vydržíme. A světe, div se - velmi brzy jsem zjistil, kolik ohromných výhod taková absence televize má. Nebudu se o nich tady podrobně zmiňovat, ale jako příklad uvedu naši šestiletou Aničku, která najednou nespěchá po probuzení ani po příchodu ze školy k televizi, a tak není ani naštvaná, že si ji nemůže pustit - prostě televize není a není tak ani na koho se zlobit. Což je možná maličkost, mnohem úžasnější je ale to, že bez televize je najednou čas a klid pro povídání, čtení, malování a desítky dalších aktivit.

Je to tak, mé dlouhodobé "podezření", že televize i další podobné technické vynálezy tady nejsou pro to, aby člověku usnadnily život, se jen potvrdilo. Místo pomoci náš život pouze neuvěřitelně zrychlily a pokud jde o televizi, zahrnuly nás neuvěřitelným množstvím informací, kterými na nás neustále dokola útočí a zneklidňují pod "záminkou" většího informování či bavení. Až na výjimky se ale podle mě člověk bez této jejich "dobroty" obejde, zvláště, když drtivou většinu jejich informací k životu vůbec nepotřebuje.  

Jestliže se tady takto loučím s televizí, rozhodl jsem se podobně opustit také tyto mé internetové stránky www.SlovackoDNES.cz. Jelikož s nimi už žiju pár let a vím, že bych se s nimi stěží někdy opravdu rozloučil, udělám to tak,  že jednoho dne správce mých stránek klikne na příslušné tlačítko a vypne je. A až si od nich za pár týdnů odvyknu, opět je zpřístupní, ale už "jen" jako archív, kterých bych rád tady na webu zanechal. Vždyť na stránkách je opravdu obrovské a obrovské množství informací a rovněž docela dost fotek a videoukázek.

Proč jsem se takto rozhodl? Určitě to nebylo proto, že bych se nechtěl věnovat lidové kultuře a dalším tématům, o kterých tady na stránkách píšu. Lidové kultuře, víře, životu našich předků, přírodě i dalším podobným tématům se chci věnovat i nadále. Abych se mohl ale těmto tématům věnovat, potřebuji k tomu mnohem více času, klidu a soustředění, které mi doplňování těchto stránek bere. Navíc chci, aby mé psaní bylo mnohem hlubší, zajímavější i smysluplnější, k tomu ale potřebuji opět čas na studium, získávání informací a mnohé další.

Při vší úctě k vám, čtenářům, tyto stránky mi mnohem více berou než dávají - čímž samozřejmě nemyslím nic hmotného. I když vás na tyto stránky chodí mnoho, jen minimálně v diskuzních příspěvcích reagujete na příspěvky, které sem na stránky dávám. A když už, tak reagujete hlavně na něco konfliktního, takže reakce některých z vás nejsou vesměs zajímavé, inspirativní a obohacující.

Zastavení těchto stránek bych chtěl využít i ktomu, že se svými známýmí, přáteli či kamarády budu mít konečně čas se setkávat, poslouchat je, vnímat je, a tak obohacovat sám sebe i své texty. Upřímně řečeno, na toto mi zbývalo stále méně a méně času a dnes se cítím tak osamocený, jak nikdy dříve. A to už nemluvím o své rodině, která mě zná více z novin nebo z těchto stránek než z reálného života ...

Myslel jsem, že dokážu skloubit co nejvíce věcí, ale není to prostě možné. Zvláště, když s každým dalším dnem se ještě víc přesvědčuji, jak je svět i přes všechny potíže nesmírně zajímavý a kolik lze o něm toho psát, fotit či točit. Je toho tolik, že při pokračování těchto stránek bych ještě více byl tím, kdo neustále marně dobíhá tyto stránky a je stále více nervózní z toho, že je nemůže doběhnout a nemůže na nich ani v nejmenším zachytit všechno to zajímavé, co je kolem nás.  

Všem vám děkuju za pochopení, určitě budu chtít dát ještě na stránky výjimečnou výstavu Joži Uprky a některé poslední věci, ale potom se s vámi rozloučím. O to více se těším na to, že se budeme setkávat osobně nad tématy, které společně považujeme za důležité a zajímavé ... 

Radek Bartoníček