Volno za námi, volno před námi, venku docela pěkně, Vánoce se blíží, akcí všude kolem nás jako listí pod stromy. Ještě, kdyby byla co nejlepší práce a co nejvíce peněz, že jo? :)

Na začátku týdne občas slibuju, co dám sem na stránky a co nakonec nedám, protože se nedostává času, ale věřím, že teď snad přichází trošku klidnější období. Pokud se chcete podívat na dnešní noviny, klikněte třeba sem na MF DNES nebo okresní noviny, tady jsou Slovácké noviny, tady Dobrý den s kurýrem, pokud máte chuť na Český rozhlas Brno, pusťte si ho TADY. A málem bych zapomněl - jako každé pondělí vyšel Respekt!!!

Pochopitelně je všude možně mnoho informací o výročí sametové revoluce, v sobotu večer jsem se výjimečně posadil k televizi, kde byl na ČT 1 dvouhodinový přenos z koncertu v Pražské křižovatce - byl to nádherný večer (TADY ukázka) (TADY další), se spoustou skvělé muziky i zajímavých slov, informace o něm najdete TADY, už vlastně po skončení pořadu vystoupil se svým proslovem Václav Havel, velmi rád TADY jeho slova dávám (TADY je video verze)...  Mluvil o tom, jaká by měla být Česká republika v roce 2029. Kéž by tomu tak bylo... A kéž bychom se toho třeba i dožili... "Duchovní život, vědecké bádání, zbožnost, kultura a vzdělanost nebudou už jen nějakou nadstavbou, jak jsou chápány dnes, ale budou vnímány jako výraz bytostné potřeby člověka. Tedy něco, co mu pomáhá být lépe člověkem," řekl mimo jiné VH.

"Naše" Slovácko žilo jako obvykle folklorem, soubor Kunovjan slavil 40 let, v Uherském Brodu zpívaly folklorní legendy, rád bych se podíval na videoukázky, ale bohužel, jak je všude na mnoha akcích zvykem, nikde nic, přitom je to v dnešní době tak jednoduché, stačí sednout, pustit nahrávání a pak dát video na internet. Zabere to nějaký čas, ale určitě to má smysl. V roce 2029 to ale bude už při pořádání akcí určitě obvyklé :) Jen jestli bude ještě někdo zpívat a znát nějaké písničky...

Já jsem se o víkendu toulal, stejně jako minulý týden, hlavně na Horňácku, zajímá mě současné Horňácko, současný stav lidové kultury a tradic, mapoval jsem hody v Kuželově. Samozřejmě se k nim vrátím, když jsem je tak sledoval, říkal jsem si, že by nebylo špatné, aby občas "folkloristé" slezli z pódií a začali se ještě více zajímat o tom, jak je na tom lidová muzika pod pódiem, protože, bohužel, je to bída přebída. Po stárcích v Hrubé Vrbce v minulém týdnu jsem neslyšel tento víkend zpívat ani stárky v Kuželově.

Namítnete, proč tady otravuje s nějakým zpěvem, ale teď na Horňácku, stejně jako mnohokrát jinde v letošním roce jsem viděl, jak je náš život bez písničky jaksi smutnější, nudnější, vyprahlejší. Ještě, že jsou alespoň ty muzikanti, jinak jdete po barácích, sem tam někdo otevře, nabídne chlebíček a víno, a rychle zase do tepla. Pamatuji si ještě z dětství, jak lidi u baráků zpívali, jak fakt měli radost, že jdou hodaři nebo například fašankáři, občas viděl člověk v očích lidí i slzy. To je pryč, jsme studení jako listopadová rána... Ale na Kuželov vzpomínám rád, jinak byli stárci milí a vstřícní, sobotní stavění máji v Kuželově bylo - použiju to slovo - velkolepé, živočišné, lidské, chlapi z dědiny se sešli a postavili strom, vysoký 34 metrů. (TADY jsou fotky od pana Srubjana z Malé Vrbky). Když jsem je točil a fotil, cítil jsem, jak v nich ještě pulsuje život, žádné mrtvoly, sedící u televize nebo nahlížející přes záclonu a okno, kdože to tam venku v kroji a s muzikú otravuje... 

Včera byla rovněž Svatohubertská mše v Louce, pěkná "akce", úplně jsem chápal starostku Louky, která byla opravdu šťastná, že vesnice, kdysi sedící především doma, najednou chodí víc do ulic, víc žije, víc se baví, víc vnímá lidi kolem sebe. Kostel v Louce byl narvaný, když jsem byl na stejné mši loni, bylo lidí tak o polovičku méně. Pokud někdo nevíte, Svatohubetská mše je sloužena především myslivcům a přírodě, zní krásná muzika, vše je slavnostní, i myslivci se dokáží "vyšňořit". Je to příležitost skutečně se zastavit, zamyslet, přemýšlet nad věcmi, nad kterými by možná člověk asi jinde a jindy nepřemýšlel. Kromě toho bývá setkání v Louce perfektně zorganizované, bohužel, tak jako mnohde jinde jiné akce, stojí to na jednom, dvou lidech, jedné, dvou rodinách, ostatní se "vezou"... Ale to znáte ze svého okolí... Ke mši se vrátím videem, fotkami, textem...

Pokud jde o další "resty", dám sem na stránky určitě videoukázku ze včerejšího zpívání sborů v Blatnici pod Svatým Antonínkem (kde je povzbudivé, že se stále více věnují dětem a mládeži), asi nemá moc smysl jezdit po všech možných pódiových zpíváních, nebylo by to ani v lidských silách, navíc mě spíš zajímá onen vesnický život, když člověk sejde z pódia. Ale každý sbor je něčím zajímavý, v každém sboru je několik zajíavých lidí, přemýšlím, jak se i tady dostat při psaní o tomto pod novinářský povrch...

A dám sem na stránky také ukázku z Kroměříže, kde jsem se byl podívat na vernisáž skvělého fotografa Jindřicha Štreita. Mimochodem, teď o víkendu zemřeli dva vynikající fotografové. Pan Sitenský a pan Reich. Ve svém životě jsem se toužil s panem Sitenským setkat, bohužel, stejně  jako v mnohých jiných případech jsem si nedokázal najít čas a věnoval se práci. S jeho úmrtím odchází opět kus "starého" světa, té jeho části, kterou jsem měl velmi rád. TADY si můžete o obou fotografech přečíst...A TADY je ještě psaní o rozloučení s další skutečnou osobností - režisérem Otomarem Krejčou..

Tak  to je asi všechno. Pěkný týden.. Užijte si ho, kolem nás je naštěstí ještě stále mnoho a mnoho krásných věcí... A neumírejte zaživa u televize nebo u báru ...

RB

Ps. A pokud víte kdekoliv o komkoliv, kdo podle vás "stojí" za nahrání, napsání, nafocení, dejte mi prosím vědět, dnešním dnem začínám kromě dělání na Hluckých novinách opět jezdit po regionu právě za zajímavými lidmi Slovácka. Abych vám o nich mohl v příštím roce psát. Zkusme jejich životy zaznamenat pro historii. Dokud neumřou - nebo dokud neumřeme my...