Plakát na

Hluk byl místem, kde se Tonda Vrba rozhodl v minulosti umístit novou tradici, tradici koštů zelí. Akce si rychle získala velkou popularitu, přilákala stovky a stovky lidí, ovšem letos se už v Hluku neuskutečnila. Proč se tak stalo, netuším, každopádně, když mi Tonda včera posílal videoukázky a informace z této akce, už byly z Velké nad Veličkou. Tonda mi tvrdil, že chtěl v Hluku pokračovat, ale narazil na nezájem vedení města. Osobně tomu nerozumím, podle mého názoru to byla pro Hluk výborná reklama, ale takový je život, pojďme tedy na Horňácko, do Velké nad Veličkou.

Z textu, který mi Tonda poslal, jsem pochopil minimálně jedno. Pořádat takový košt není žádná sranda, tak, jak se mění životní styl, ubývá i lidí, kteří se věnují takovým věcem, jako je dělání vlastního zelí. Navíc, když už si ho někdo udělá, nechce ho ukazovat druhým lidem, protože má strach z kritiky a pomluv. To se velmi dobře ukázalo letos.

Tonda sháněl vzorky zelí horko těžko, a když už je sehnal, ukázalo se, že vítězný vzorek dodal někdo, kdo ho do soutěžení přihlásil pod nepravdivými informacemi. Takže lidé na místě slyšeli, že nejlepší domácí zelí má někdo z Prahy, přestože to byl ve skutečnosti někdo, kdo bydlí přímo ve Velké.

Byl bych rád, kdyby košty zelí pokračovaly, myslím, že k našemu Slovácku se dobře hodí a navíc udržují tradici domácí výroby zelí - a snad si nemusíme tady psát, jaký je ohromný rozdíl, když můžeme jíst něco domácího a ne "hypermarketového". Díky tedy Tondovi, díky všem, kteří poskytli vzorky, díky účinkujícím, a velké díky obci Velká nad Veličkou, která se ujala spoluorganizování!

RB

A tady je text a videa od Tody:  

Velká nad Veličkou - Pouze jeden vzorek chyběl organizátorům prestižního koštu O najlepší kysané zelé na Slovácku IV, aby završili ve výsledkové listině rovnou stovku vzorků zelí s různými chuťovými příchutěmi z různých míst regionů, nejvzdálenější byl z Ostravska.

„Přiznám se, že radši už budu shánět vzorky na košty slivovice, vína nebo klobásek jak zelá. I když jsme posunuli termín koštu oproti minulým ročníkům, s tím, že ho bude ve škopcích v domácnostech ještě dostatek, čím dál těžší je tuto tradiční vitamínovou pochutinu shánět. Většinou se amatérští výrobci vymlouvali tím, že už zelí nedělají, že se jím zkazilo anebo, že už ho snědli, nebo se dokonce stydí?! Jako každý rok, snažili jsme se jim vyjít vstříc, že jsme na několika místech Slovácka včetně Uherskohradišťska připravili sběrná místa. Ani to nepomohlo. Já jsem zvyklý na rekordnější zelové počty, proto jsem nakonec zklamán. Hodně smútím nad počtem dodaných vzorků ze samotného Horňácka, kde jsem skutečně očekával největší počet. Ještě štěstí, že při podobném koštu, ale slivovicovém, se zde s nezájmem dárců nesetkáváme," prohlásil zklamaně, ale s úsměvem hlavní organizátor, Tonda Vrba z Velké nad Veličkou, který po třech ročnících přesunul zelový košt z Hluku do svého bydliště.

„K průběhu degustace zde byl vystaven ideální počet dodaných vzorků. Co hodně chválím, je jejich výborná kvalita, která se již vyrovná profesionálním výrobcům. Těsná vyrovnanost byla i u většiny hodnocených vzorků. Já osobně jsem nenašel ani jeden špatný," pochvaloval na druhé straně za degustátory předseda Zelinářské unie Čech a Moravy Jaroslav Zeman, který na Horňácko zavítal až z Litoměřic.

S pochvalnými názory se shledávala i většina dalších návštěvníků, mezi nimiž byli i Dana a Jaroslav Trojkovi z Uherského Ostrohu. „Moc jsme se na tuto soutěž těšili a do Velké jsme přijeli vlakem už dvě hodiny před zahájením a odjíždíme mezi posledními. S umístěním našeho vzorku jsme spokojeni. Měli jsme s sebou ke koštování zelí na doplnění kapku slivovice a trochu škvarků a bučku. Nevezeme domů nic, ani výhru z tombole, ale naprostou spokojnost a veselou náladu," podělila se shodně o svoje dojmy manželská dvojice.

Na odchodné si ještě stačila postesknout, že jsou rozladění z vítězného vzorku od nějakého Pražáka. Při slavnostním vyhlašování to bylo také cítit pořádně mezi návštěvníky-degustátory v nespokojené atmosféře, když u nejlepšího „zelara" na Slovácku pro rok 2014 vyřkl velický starosta jméno-Josef Vaňous z Prahy-Smíchova. Tam měly putovat i dva keramické zeláky, které začaly dělat starosti na pódiu ještě pořadatelům, jak je dopraví tak daleko.

Další překvapení, již po skončení koštu, bez diváků, je čekalo v zákulisí. Od místního provozovatele restaurace na kulturním domě Vlastimila Vaňka se dozvěděli v tichosti a jejich nelibosti, že vítězný vzorek č.1 (mimochodem obdržel jasně nejvíce hlasů a z talířku zmizl nejrychleji) a svoji identitu skryl pod pseudonymem.

Nepochopitelné rozhodnutí okomentoval bez řádné omluvy Vaněk takto: Za zelí se určitě nestydím, ale nechtěl jsem být v případě prvenství populární, aby se o mě psalo v novinách. Je to prostě Praha-Smíchov, abychom se zasmáli."

Ve výsledkoví listině za „horňáckým Pražákem" skončil profesionální zelař oceněný řadou uznání s podobných soutěží v republice, Jiří Kubíček z Bystrovan u Olomouce a třetí místo zůstalo opět doma zásluhou výrobkyně Alžběty Vrbové.

V doprovodné kulturní vložce vyhrávala na koštu Horňácká cimbálová muzika Kubíci. Slovní zdravici s hymnou a několika dalšími humornými písněmi se dále představila veselá, krojovaná družina kolem lašského krále Zdeně Vilnuše I., který je už více jak čtvrt století hlavním představitelem kulturně-vlastivědného sdružení Království lašské usilující o popularizaci a obrození kulturní identity etnografického regionu Lašska.

Pořádajícími organizacemi čtvrtého ročníku koštu O najlepší kysané zelé na Slovácku byly Obec Velká nad Veličkou a Agentura AV.

(red)  

TADY jsou fotky Luboše Kovaříka z Uherského Ostrohu