Kardinál Dominik

Přeji vám všem krásné úterý, celý týden a vlastně už i pomalu začínající podzim. Včera, v pondělí, jsem nestíhal dát sem na stránky dostatek věcí, ranním Buchlovem 4.25 jsem v pondělí vyrazil ze Starého Města do práce v Praze se zastávkou v Kolíně, kde jsem dělal reportáž z jedné školy a rozhovor se starostou, to vše jsem potom v redakci napsal do novin a až později večer jsem se dostal k některýn fotkám a videoukázkám z našeho Slovácka - teď v úterý ráno mám přece jen trochu času, takže přidávám alespoň pár slov k Antonínku a ke vzpomínkám na americké letce v Bílých Karpatech. Podle mě to byly dvě nejvýznamnější události víkendu v našem regionu.

Co k Antonínku? Na Antonínku je krásně kdykoliv, ale Antonínek o poutích miluju obzvlášť, stejně jako jistě mnozí z vás. Počasí se zdálo v neděli ráno značně nejisté, ale nakonec bylo pěkně, pro někoho to možná bylo počasí ideální. Hned první setkání bylo pro mě smutné. "Radku, včera mě pustily ze Žlutého kopce, už mám za sebou tři operace," říkala mě ta paní, která pro mě byla a je tím nejusměvavějším člověkem na Antonínku, který toho udělal pro Antonínek a věřící opravdu hodně. "Musím věřit, že to dopadne dopadne. Nic jiného mě nezbývá. Hodně už jich říkalo, že se za mě budou modlit," pokračovala stejně optimisticky a v hlavě mi už zůstala až do této chvíle.

Chtěl jsem o ní napsat samostatný sloupeček, o ní, o lidech, ze kterých cítíte víru z každého jejich slova a úsměvu, chtěl jsem napsat o lidech z Antonínku, o falešnosti a přetvářce, které se občas schovává do kroje, ale nakonec jsem takové psaní odložil na jindy. Však vás určitě budou více zajímat fotky či videoukázky ze samotné neděle.   

TADY najdete po kliknutí většinou skupinové fotky z Antonínku, které jsem dělal já. Dávám je sem především proto, že jsem lidem tyto fotky slíbil, snažil jsem se v co největší rychlosti vyfotit co nejvíce krojovaných tak, aby si fotky mohl takto z internetu kdokoliv stáhnout. Třeba někoho potěší... FOtky vznikaly docela rychle, samo možná víte, že při skupinovém focení je nás fotografů stále více, takže focení či "řazení" krojovaných je hodně složité.... Udělal jsem i pár fotek krojovaných, kteří nesli dary kardinálu Dukovi. Ale opět, fotografů v jejich bezprostřední blízkosti bylo tolik, že udělat fotku bylo dost složité.

TADY po kliknutí vám doporučuji stránky www.antoninek.cz, dělá je velmi dobře Lenka Fojtíková, která dala na stránky aktuální článek z pouti, včetně svých mnoha pěkných fotek. 

A TADY najdete fotografie z nedělního Antonínka od Hlučana Lukáše Baroně... 

TADY  jsem našel na internetu další fotky, autora přesně neznám, ale zřejmě je autorkou Silvie Nejezchlebová, díky za fotky! 

Další fotky jsou TADY, to jsou fotky Miroslava Kusáka z Ostrožské Nové Vsi, který také na pouti fotil. Kromě toho také točil videoukázky. TADY jsou všechny jeho video ukázky, nejen z Antonínka. Rád bych se o něm zmínil, protože pro křesťany dělá nenápadně a zdarma mnoho užitečného, zaslouží si, aby si lidé jeho snahy všímali... Pokud budete vědět o dalších videoukázkách nebo fotkách jiných lidí, budu vám vděčný, když mi dáte vědět.  

Tady jsem vybral videoukázku ze začátku mše. Ze všeho nejvíce jsem byl zvědavý na kardinála Dominika Duku, byl jsem zvědavý, o čem a jak budu mluvit, protože tato letošní pouť (kolikátá už v pořadí, do kterého stletí bychom se vlastně dostali na počátek mší?) byla výjimečná tím, že se konala za velmi složité a vážné mezinárodní situace jak na Ukrajině tak v Iráku, Sýrii a Afganistánu. 

Jak můžete z videa slyšet, potvrdil pověst duchovního, který se aktuálním problémům nevyhývá a dokáže k nim poměrně ostře a jasně promluvit. "My víme, že rok 1938 se velice podobá roku 2014, my víme, že určité metody, řeči, podvody, lži se stávají součástí světové politiky, a zároveň si uvědomujeme, kolik křesťanů je v úplném ohrožení. Nejenom, že ztratili své domovy, nejenom, že hladoví, a dokonce i žízní, protože v pouštích Sýrie a Afganistánu je voda veliký dar. Oni jsou v ohrožení vlastního života a musí vidět, jak jsou vražděni otcové a matky, a rodiče často vidí, jak jsou vražděni i jejich děti. tedy, mysleme na naše slovanské bratry mezi Dněprem a Volhou, ale mysleme také na křesťany v Sýrii, Iráku i dalších zemích," nabádal kardinál na Antonínku. Mimochodem, podobně promluvil nedávno v médiích a zmínil se také o islámu, který ale šmahem neodmítl na rozdíl od řady lidí. "Myslím, že nesmíme zaměňovat náboženskou historii islámu se současným islamismem, který je spíše dítětem teroristických koncepcí 20. století," řekl v médiích.  

Tady už je samotné kázání. Lidem se líbilo, ostatně lidem se skoro vždycky líbí kázání jejich kněze :) Já jsem malinko kritičtější, kardinál Duka má totiž sklon mít poměrně dlouhá kázání, ve kterých až příliš odbíhá k vícero tématům, což je na škodu. Učnil tak i na Antonínku, přesto jeho kázání určitě stojí za poslech a přemýšlení, některé pasáže jsem si rád poslechl opakovaně. Tady budu citovat alespoň konec.

"Lidský život má plnou hodnotu a krásu jedině, když jsme schopni žít v lásce jako bratři a sestry, jako ti, na které se mohu v každé situaci spolehnout. Církve nezachrání žádné restituce, naši společnost nezachrání žádný volební program, vládní program, program Evropské unie, prohlášení OSN v New Yorku. Člověk bude zachráněn jedině tehdá, když bude schopen žít jako bratr s bratrem, jako sestra se sestrou s vědomím, že ten druhý je schopen lásky pro mě učinit vše, co může," kázal mimo jiné kardinál Duka. Kéž by tomu tak bylo.... No, jak se tak dívám kolem sebe, milí bratři a milé sestry, my se toho už nedožijeme, co říkáte :)   

Po mši vždycky cítím mezi lidmi příjemnou a laskavou atmosféru, dovolte mi s mírným úsměvem dodat, že to asi cítí i antonínkové myši, které nakukovaly z nespočtu děr v zemi. Některé i vyskočily a v klídku se mezi lidmi procházely :) Tedy, dokud z lidí nevyprchá pouťová smířlivá atmosféra, bývá to prima, nikdy se mi nechce z Antonínku odcházet. Jsem rád, že tady bývá ještě další program, byť na ten odpolední jsem letos nemohl zůstat. Hned po mši ale takto zpívali chlapi z Boršic u Blatnice, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Ostrožské Lhoty i Hluku. Jsem rád, že jsem kousek jejich vystoupení zachytil. Moc se omlouvám za "čmouhu" na objektivu, ale v ruce jsem při točení držel naši malou poplakavácající Barunku, která mi objektiv trošku "utřela", a já si toho všiml až doma, kdy jsem video přehrával.  

A tady jsem se už přesunul úplně jinde. V neděli odpoledne po pouti na Antonínku jsem sedl do auta a jel třicet kilometrů k Bílým Karpatům, konkrétně na Vyškovec. Právě tady je památník věnovaný americkým letcům. Později dám vše o této události a veškerých souvislostech do samostatného článku tady na webu, nyní jsem chtěl dát alespoň první ukázku. Je ze zahájení vzpomínkové akce, když si video pustíte, dozvíte se i některé důležité informace.  

Jsem šťastný, že jsem na tuto akci jel a že ji můžu přiblížit prostřednictvím této i dalších videoukázek. Na těchto místech si člověk ještě více uvědomí hodnotu svobody a vděčnost těm, kteří za tuto svobodu bojovali a často obětovali i své životy. Stavte se někdy i tohoto pomníku a vzpomeňte na americké piloty, kteří letěli nasazovat životy "kdesi do Evropy".  

A protože mezi čtenáři svých stránek mám mnoho příznivců lidové kultury, přidávám i videoukázku ze zpívání ženského sboru Čečera ze Starého Hrozenkova. Ženy zpívaly hned po skončení vzpomínkové akce  a svým zpěvem mnohé přítomné  viditelně potěšily - mimochodem, zpívání se moc líbilo také jednomu ze dvou amerických válečných veteránů, kteří na Slovácko přiletěli. Krásné písničky!