Ohlédnutí za Slováckým rokem 2015 v Kyjově: postupně budu dávat videoukázky, fotky i osobní postřehy... Tady je záznam dojemného konce z nedělního podvečera...
Rád bych něco psal ke skončenému Slováckému roku v Kyjově i celému prožitému týdnu na Kyjovsku, ale jde mi to těžko, dojmů, vzpomínek i myšlenek je velice mnoho a myslím, že budu potřebovat nějaký čas, abych si toto všechno v hlavě i ve svém srdci uspořádal. Po příjezdu z Kyjova a dnešním, ranním probuzení, jsem měl pocit, že jse se vrátil z nějaké jiné planety, která je stvořena jen pro určitou chvíli, pro některé sváteční dny, pro okamžiky, které proletí jako kometa bez šanci ji uchopit.
Vzpomínám na mnoho krásných setkání s lidmi, kteří byli v naprosté většině velmi vstřícní, srdeční, veselí. Stále mi zní v hlavě nejen atmosféra celého Slováckého roku, ale také věty z řady setkání v týdnu před začátkem Slováckého roku. Naše Slovácko má tak moc lidí, kteří jsou ochotni dělat něco po druhé, kteří kromě své práce, často bídně placené, se odpoledne a večer věnují třeba vedení dětí v různých kroužcích a spolcích, setkávají se mezi sebou, snaží se pomoci své obci, díky své zručnosti a pracovitosti udržují krajinu, obdělávají půdu, pěstují různé plody, nebo například vyšívají či šijí kroje. Jistě, vždycky jsem věděl, že těchto lidí je mezi námi mnoho, ale poslední týden jsem to při cestách za těmito lidmi cítil více intenzivně než kdykoliv dříve.
Zatím dávám jednu videoukázku, kterou jsem natočil spíše náhodně. V minulém týdnu jsem totiž téměř nic netočil, držel jsem se naší spolupráce s Tondou Vrbou, kdy on točil a já byl "průvodcem". Při končení Slováckhé roku v neděli v podvečer ale Tondovi došla baterka, a než si ve sprintu doběhl pro druhou, tak já si zatím pustil svůj foťák s kamerkou a nahrál zakončení... Nemohl jsem tyto okamžiky nezachytit, ti, kteří stáli na náměstí v Kyjově ví, jak silné, dojemné, nádherné okamžiky to jsou.
Samo sebou mi je jasné, že folklor, lidová kultura, Slovácký rok tvoří jen určitou část našeho života, vždyť žijeme logicky ze všeho nejvíce náš každodenní, všední život, s velkým množstvím starostí, překážek či radostí, ve kterém se ani moc nezpívá, ani netancuje či nejuchá. Přesto jsem při svých cestách po Kyjovsku i Kyjovu opět cítil, jak je to naše Slovácko vzácné, s kolika lidmi je člověku dobře a jak moc a moc obohacuje naše životy právě lidová kultura, víra, společenství lidí, kteří mají chuť se scházet, pracovat i bavit.
To všechno jsem vnímal ještě o to víc, že často pochybuji o smyslu toho, co kolem Slovácka dělám a zrovna v těchto týdnech se rozhoduji, kde budu po dobrovolném odchodu z MF DNES pracovat a hlavně, kde budu s rodinou žít. Nejsem přitom žádný "slovácký nacionalista", velmi dobře vím, že svět je krásný a zajímavý na mnoha dalších místech, a přátelských lidí také najde člověk kdekoliv hodně. Přesto si nadále stojím za tím, že naše moravské Slovácko je kvůli tomu všemu, co jsem před chvílí popisoval, nejcennější částí naší země, a pokud se z něj třeba nakonec přesunu jinam, učiním tak s hodně těžkým srdcem.
RB
Ps. S Tondou se omlouvám za to, že jsme zatím nestačili nahrát několik videoreportáží ze soboty a neděle... Nestíhali jsme, byli jsme stále v terénu, chyběl nám ještě třetí člověk, který by zatím videa střihal a dával na internet... Je to poučení pro budoucnost, možná ještě někdy někde budeme tímto způsobem Slovácko či nějaké akce mapovat.. A TADY Tonda doplňuje videa, jejichž počet bude narůstat... Zatím je na youtube asi tak 33 našich reprotáží, odhaduji, že jich bude nakonec tak padesát... A věřte, že mi je tsrašně moc líto, že jsme toho nestihli víc, tolik lidí a věcí jsme chtěli ještě zachytit!