Vrátil jsem se z veletrhu, v hlavě mně šumělo z celodenního shonu mnoha stovek lidí a já měl pocit, že dnes nedokážu napsat sem na stránky jedinou kloudnou větu. Nakonec přece jen něco napíši - i když nevím, jestli o kloudnou větu půjde.

Tak tedy o dívkách...

Hlavně se musím vrátit k souboji holek v okresních Slováckých novinách, slíbil jsem vám to a také mě to ještě docela pálí. Takže, jaký byl oficiální výsledek? Nesmírně vyrovnaný. Podle oficiálních výsledků zvítězila "naše" Petra z Ostrožské Lhoty, která získala 549 hlasů. Druhá skončila Lenka z Velkého Ořechova, která měla na kontě 548 hlasů. Tak to aspoň napsaly Slovácké noviny na své oficiální stránky, a já jim věřím.

Jenže - a teď se na mě dost lidí bude zlobit - osobně jsem přesvědčený, že soutěž Petry a Lenky byla neregulérní a nespravedlivá, stejně jako je zřejmě neregulérní a nespravedlivá celá tato soutěž. A skoro bych dodal, a později se o tom rozepíši - stejně jako je neregulérních mnoho jiných věcí. V pravidlch bylo totiž jasně řečeno, že z jedné IP adresy, tedy svým způsobem jednoho počítače, je možné poslat jen jeden hlas. To se ale evidentně nedělo.

Když totiž soutěž končila, sedl jsem si k internetu a ze zvědavosti sledoval, jak skončí. Půl hodiny před ukončením hlasování  vedla Petra o více jak dvacet či třicet hlasů. V té chvíli ale začaly její soupeřce prudce hlasy přibývat, s pravidelným odklikáváním jí takto naskočilo za poslední půlhodinu osmdesát hlasů. Petře nenaskočil od půl sedmé do třičtvrtě na sedm jediný hlas, poté ale také jí začaly hlasy rychle narůstat - rychleji než soupeřce. "Klikací" souboj tak byl velmi těsný, když na přesných hodinách naskočila sedmá, Lenka měla o dva hlasy více. Hlasování ale pokračovalo, z obrazovek zmizelo v 19:01. To měla naopak Petra o jeden hlas víc. Výsledek jsem už sdělil, nevím, proč byl takový, není vyloučeno, že čísla, která byla na stránkách, se přesně neshodovala s tím, jak úplně přesně v detailu vypadal stav "klikání". Nevím prostě, jak přesně redakce registruje hlasování.

Svým způsobem je to ale úplně jedno, nejpodstatnější je, že hlasování z obou stran nebylo s největší pravděpodobností férové a podle pravidel této soutěže - a je zřejmé, že nešlo o neférovost jenom v tomto kole a v tomto "souboji" dívek. Systém umožňuje zneužívání a někteří lidé to dělají. Kdo tato pravidla porušuje není samozřejmě jasné a zřejmě to ani zjistit nejde, může jít o okruh fanoušků té které dívky, může jít dokonce o někoho, kdo druhou stranu může cíleně poškodit, jedno kolo soutěže už bylo kvůli podezřelému "naklikávání" zrušeno a dívky diskvalifikovány.

Kdo je tedy vítězem soutěže Petra kontra Lenka? V mých očích je vítězem jeden kamarád, který dostal od nějakého počítačového "mistra" radu, jak může snadno dívkám naklikávat nekonečné množství hlasů, aniž by to bylo z jednoho počítače. Tento kamárád něco takového odmítl. A jsem přesvědčený, že to neudělal ani nikdo z našeho okolí, kdo jsme podporovali naši rodačku. Takže, jasný vítěz - kamarád. Jakékoliv vítězství dosažené neférovým způsobem nelze považovat za vítězství - byť kolem sebe vidíme spoustu takových vítězství.

... a také o tom životě

Dovolte mi prosím napsat k této, svým způsobem spíše zábavné a nepodstatné soutěži, ještě pár obecnějších řádků. Když jsem závěr hlasování sledoval a viděl, jak jsou postupně porušována pravidla soutěže, cítil jsem vztek a bezmocnost, která se nás zmocňuje v běžném života v mnoha a mnoha jiných situacích - a často daleko důležitějších než  je soutěž hezkých holek. Následující řádky proto už jsou o něčem jiném než o této novinové soutěži, jsou prostě jen tak o životě, kdy chceme takovou "maličkost", jakou je to, aby se věci kolem nás odvíjely spravedlivě.

Všude kolem nás vidíme, jak mnozí lidé porušují pravidla "soutěže", jak se zmocňují neoprávněně výhod, lísají se k těm, kteří jim k těmto výhodám můžou pomoci, skládají svůj život z porušování férovosti a potom se z "hory", kterou si vystavěli na podvádění, smějí těm, kteří se snažili být v soutěžích slušní a féroví.

Nejstrašnější ze všeho, že ti slušnější často nemají sílu ani schopnost postavit se těmto vyčuránkům, hajzlíkům, darebáčkům a podvodníkům na odpor, nejsou prostě složeni z vlastností, které odpor umožňují, raději mlčí, trpí v ústraní nebo se také sklánějí či hrbí. Spoléhají například na lidskou spravedlnost, ale ta v nesmírném množství připadů selháhá a nepřichází. Naopak - stává se, že těmto "vykukům" a zlořádům ještě slouží.

Co ale může člověk dělat, jestliže  v této nespravedlnosti prožije život? Může se třeba spoléhat na spravedlnost vyšší, mnohdy to i dělá, utíká k ní, prosí ji o úpěnlivě pomoc, vždyť přece musí vidět, jak ti neslušní fackují na každém rohu ty slušnější. A ona? Mohli bychom říci, že většinou - nebo někdo by namítl, že vždycky - mlčí.

Můžete před ní stát v tichosti a pokoře, můžete ji skládat účty ze svého života, můžete ji mlčky připomínat, kolikrát jste se v životě zachovali čestně a k této čestnosti jste vedli i vlastní děti, ale jedinou odpovědí vám bude cynický smích těch, kteří ze svých dětí udělali stejné lotry jako jsou oni sami - a samozřejmě nikdy toho nelitovali. Pokud se tedy tyto děti nepostavily ve své špatnosti proti nim samým.

Omlouvám se, že jsem jako obvykle utekl od jednoho "marginálního" tématu k jinému, které považuji za jedno z nejzásadnějších v našich životech.  A měl bych - jako obvykle - skončit nějak smířlivě, protože, jak praví klasik, nespravedlnost světem vládne a my, obyčejní smrtelníci, s tím nic neuděláme. Jedinou spravedlností je odchod z tohoto světa, i když i v něm je nespravedlnost zakódována - ti, kteří stojí na oné "hoře  neférovosti" si mnohdy můžou penězi dovolit tento odchod oddálit a tak si užít radostí života víc než jiní.

Ale přesto - a nyní cituji větu Tomáše Halíka, jak jsem si ji přečetl v jeho knize Noc zpovědníka: Život každého člověka je vlastně jednou nevyléčitelnou nemocí. A já dodávám: To je přece alespoň jedna spravedlnost pro všechny stejná, ne?

RB