Přehled fotografií

Opět potřebuji víc časi k napsání a výběru fotek. Kdybych měl napsat jednu větu, byla by to asi tato: Ve Střílkách bylo nádherně, pokud byste byli na místě, možná byste cítili takové zvláštní nadšení pro tradice, pro spolkový život, pro záchranu toho, co nám zanechali naši předchůdci.

Rád bych právě toto vystihl, schválně jsem čekal, co z toho napíše přítomná redaktorka regionálních novin -a napsala přesně, co jsem čekal. Tady je začátek článku: "Cimbálová muzika Lintava z Kunovic, malé i větší děti v krojích a lidové písničky. To vše mohli vidět a slyšet v neděli odpoledne lidé, kteří přišli do Kulturního domu ve Střílkách." Prostě klasický "studený" zpravodajský začátek článku. Takové začátky může číst člověk v některých novinách v mírných obměnách každý den od rána až do večera. Jsou jako přes kopírák.

Ve Střílkách totiž ani tak nešlo o "nějaké" vystoupení cimbálovky nebo dětí - to byste si mohli říci, že takových vystoupení je na Slovácku každý víkend mraky. Ve Střílkách bylo naprosto fascinující něco jiného.

Skupinka nadšenců se pustila do obnovy krojů, které prakticky v této vesnici už dávno zanikly. Sesbírali spoustu dokumentů a dalších informací, a tak krůček po krůčku dávali kroj dohromady. Nakonec sehnali i dobrého člověka, který jim poskytl peníze a výsledek byl úžasný - kroje se podařilo ušít! Zatím ženské, pokračovat by se mělo s mužskými!

Nyní už si možná dovedete lépe představit, jaká atmosféra ve Střílkách byla. Docela starý sál byl plný, spoustu místních se přišlo podívat - kdoví, kdy naposledy na něčem, co by mělo spojitost s tradicemi a folklórem, vůbec byli. Nyní ale přišli, někteří si dali pivko v klasickém staromódním výčepu, a pak už seděli a těšili se.

To ale nebylo všechno. Několik maminek doslova z ničeho vytvořilo ve Střílkách i dětský folklorní kroužek. Bylo nesmírně povzbuzující pozorovat tyto děti, malé i trochu větší, jak se na vystoupení obrovsky těšily, kolik daly do tančení a zpívání nadšení. Vůbec přitom nevadí, že nešlo o žádné profesionální představení, největší síla byla právě v jejich radosti a v tom, že začaly. A to se týkalo všech, nejen dětí, ale také maminek, babiček, vlastně celé obce, i těch chlapů, kteří třeba jindy chodí na fotbal.

Když jsem ze Střílek odjížděl do Buchlovských hor směr Uherské Hradiště, nejvíce ze všeho jsem se radoval z toho, že Slovácko je opravdu pořád nádherné svou pestrostí, radostí, těmi nadšenci, které najdete ještě všude možně. Tady ve Střílkách, na Uherskohradišťsku, Brodsku, ale samozřejmě také na Podluží a jinde. To je něco, co mě nepřestává dojímat a fascinovat.

A to jsem vám neprozradil o setkání ve Střílkách mnohé další. Měl jsem třeba slzy v očích, když jsem slyšel, jak jeden místní klučina (takový šéf spolku) se hlásil ke Slovácku, jak mluvil o tom, že Střílky svou polohou nepatří nikde, jsou někde mezi několika regiony a nikdo o ně nemá zájem, ani Haná, ani možná Slovácko - a oni by tak nesmírně rádi chtěli být součástí Slovácka... Snad i tímto svým psaním napomáhám jejich touze.

Nebo další věc. Hned u vchodu byl lísteček do ankety, ve které mohli lidé odpovídat na celou řadu dotazů - třeba o tom, jaké doma dodržují tradice nebo jestli mluví ještě nějakým nářečím.

Prostě ve Střílkách to byla radost, radost, radost. Spíš bych to chtěl nyní říkat pokorně, opatrně  a tiše, ne to nějak moc křičet do světa, protože bych si strašně přál, aby tento pramínek nádherného nadšení dál nabíral na síle a nijak se neztenšoval. Proto už mlčím....

RB

Ps. Prohlédněte si také první část fotek, na kterých jsou především nejmenší děti, které vystupovaly...