Přehled fotografií

Tady se můžete podívat na několik fotek, které jsem udělal v Uherském Hradišti během nedělního pokračování Slavností vína. Byl jsem se podívat na obě krojované přehlídky, na dopolední viděli diváci děti, odpoledne ukazovaly krojované páry svatební kroje. Tento můj dnešní příspěvek je jen takovou "pozvánkou" na čtení Časopisu Ostrožska a Horňácka, a případně i na čtení těchto stránek, protože do časopisu bych chtěl dát postupně všechny krojované i s patřičným komentářem pracovnic Slováckého muzea.

Na nynějších fotkách se můžete podívat hlavně na - pro mě - domácí krojované, tedy ty, kteří se ctí reprezentovali Ostrožskou Lhotu. Bylo potěšující, když na obou přehlídkách, obklopených velkým množství diváků, zaznělo mezi několika málo slováckými obcemi také jméno Ostrožské Lhoty (díky těm, kteří od nás do Hradiště vyrazili!). Navíc Lhoťané si připravili milé "překvápko", kterým si očividně diváky získali. A jelikož dnes máme posmutnělé počasí, toto překvápko si můžete prohlédnout na fotkách - no, myslím, že brzy budeme mít ve Lhotě dvě hóóódne veselé a podle všeho i opravdu zamilované svatby :) Nikdo jiný na přehlídce takové polibky nepředvedl! :) :)

Na posledních fotkách si můžete prohlédnout lhotskou rodinu Radochovou, která předváděla kroje v dopoledním programu. A ten malý kluk, který vystoupil před diváky s nimi je Vašík Dominik, pořádný čipera, který se ale na přehlídce tvářil převážně... A ještě první fotka - to jsou všichni krojovaní z odpolední přehlídky, kteří se fotili nakonec ve Smetanových sadech. Mimochodem, všechny krojované perfektně nafotil pan Chvalkovský ze Slováckého muzea, takže vše zůstane zachováno pro naše následovníky.

Ještě vám možná dlužím odpověď na otázku, proč se vlastně o ty kroje zajímám, určitě někteří řeknete, že je to úplný nesmysl a podivnost, vůbec celá ta "posedlost" kroji a krojovanými. Podrobná odpověď by vydala na dlouhý čas, proto jen z rychla a krátka. Každý pohled na kroj - třeba ten svatební - nutí člověka zároveň přemýšlet nad vším, co bylo s těmito kroji spojeno. Vždyť je fantastické, jaké bohatství třeba právě v krojích nám naši předci zanechali, kolik zvláštností tyto kroje měly, jak nesmírná pestrost existovala mezi těmi, kteří kroje nosili. Všechno mělo svůj nejhlubší smysl, od kroje vedla neviditelná nitka až do středu srdce, jestliže se kupříkladu při svatbě měnil kroj ženy doslova přes noc, nešlo o žádný módní výstřelek nebo turistickou kuriozitu, šlo o stav duše i srdce, změnu, která byla doživotní. Dnešní zájem o kroje tedy pro mě není zdaleka nějakým vzdycháním nad krásou krojů, ale ze všeho nejvíce jednou z možností, jak více přemýšlet nad tradicemi a nad samotným životem.

"Soulad" kroje a srdce je pro mě velmi důležitý, i dnes, když někoho fotím, často si s focenými lidmi povídám. A pokud vidím, že kroj berou jen jako určitou kratochvíli, zpestřestření, vyražení, odcházím s foťákem ve většině případů rychle pryč. Podobně nedůvěřivě se dívám na krojované svatby, určitě ne všechny, ale některé jsou prostě jen pouhou zábavou na jeden den. Zrovna nedávno jsem ale dostal na DVD jednu krojovanou svatbu, fotky v kombinaci s lidovou muzikou, pouštěl jsem si onu kazetu několikrát a znovu a znovu cítil dojetí. Přes počítač jsem viděl, že lidé, kteří si oblekli kroj na tuto svatbu, chtěli potěšit Boha - dovolte mi tento výraz - a chtěli navázat na vše dobré, co tradice našim předkům přinášeli. A když si poté slíbili před oltářem věrnost a vzájemnou podporu, bylo cítit, že tato věrnost by mohla trvat navěky.

Končím, už tak jsem napsal dost řádků. Od krojované přehlídky svatebních krojů bych musel postoupit k dnešním svatbám a dnešním manželstvím, a to už je téma zcela jiné. Dnes už se nemůžeme v naprosté většině případů vžít do pocitů těch, kteří se kdysi na cestu životem rozhodli vyjít v krojích.

Dnes - nebo spíše už mnoho let - je institut manželství mrtvý, umírá mnohými vysmíván a zatracován, jakoby čekal na poslední ránu z milosti. Vemte se a hoďte si korunou, stejně jako podle statistik máme padesátiprocentní pravděpodobnost, že brzy po sobě začneme házet talířky i výčitky. Nikdo nejsme z této "hry" vyňati, myslím, že všichni cítíme, jak obtížné je společný život udržet a pěstovat, jak obtížné je neslyšet posměšky, že manželství je vlastně přežitek, blbost, zbytečnost, staromódnost...

Myslím, že nikdy v minulosti nebyl člověk v manželství vystaven tolika zkouškám a zaváháním jako v současnosti, nikdy nebyl tak mohutně přesvědčován podivnými postavičkami z časopisů i televizí, ať to zabalí, ať děti připíše k závěrečnému vyrovnání a rychle peláší za roh, protože tam na něj určitě čeká větší vzrůšo...

Mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, že bych chtěl napsat o těch, kteří spolu žijí čtyřicet, padesát let. A se vznikem časopisu o tom přemýšlím ještě víc. Mám jen obavu z jedné věci - myslíte, že lidé v těchto manželstvích skutečně prožili šťastný život? Existuje šance, že o tom otevřeně promluví? Co říkáte? 

Obdivuji každého, kdo v souboji s tímto tlakem okolí dokáže se ctí obstát... A cítím s každým, kdo se v tomto souboji "padesát na padesát" musí vyrovnávat s osamocením...

RB