Hezký víkend vážení čtenáři, nevím, jak u vás, ale u nás je pochmourné podzimní počasí, ráno v půl osmé vypadaly ulice opuštěnné, nebýt žen, které mířily nakoupit snídaně pro své rodiny. Když jsem otevřel dnešní MF DNES, napadla mě následující otázka:

Je pro vás důležité, jakou pověst má naše země v zahraničí? A myslíte si, že je v naší zemi ještě hodně lidí, pro které je toto podstatné? A kteří to třeba i prožívají?

Přemýšlel jsem nad tímto, když jsem ráno četl rozhovor s exministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. V Evropě máme beztak nevalnou pověst, vzkazuje v rozhovoru nepřímo tento muž, kterého si vážím.

Bez ohledu na to, že tato jeho věta bude jistě u někoho budit souhlas a u jiného nesouhlas, pocítil jsem jakýsi zvláštní smutek. Možná někdo namítnete - a proč mít smutek kvůli "nějaké" zemi, byť zemi, v níž jsme se narodili? A zejména zemi, jejích zástupci se mnohdy chovají tak macešsky ke svým občanům?

Druhá věta, která mě dnes ráno zaujala, je v Lidových novinách."Kvalita potravin v Česku je tristní a zoufalá," říká v rozhovoru šéf české pobočky známé britské fiirmy Marks & Spencer Dušan Mrozek.

Nejraději bych s touto šokující větou nesouhlasil, vždyť všude slyším, jak jsou potraviny pod bedlivou kontrolou všech možných úřadů. Jenže, ještě když jsem bydlel v Praze, občas jsem se v obchodě Marks & Spencer stavil. Kromě mnoho šatů tam měly i potraviny - takové, které šly v takovém prostředí prodávat. A jejich kvalita byla skutečně někde jinde, než na co jsme u nás běžně zvyklí.

Obávám se ale, že vzhledem k ekonomické krizi budeme mnozí nuceně jíst spíše ony potraviny "tristní" a "zoufalé". Měl jít pan Dušan Mrozek se mnou dnes ráno do našeho vesnického obchodu. A jsem zvědavý, jak by dopadl, kdyby odrazoval od nákupu třeba ty, kteří kupovali levný salám. Na potraviny Marks & Spencerv bychom v našem obchodě jaksi neměli dost hotovosti. Nebo se mýlím?

RB