Čtvrteční den státního svátku jsem měl takové volno jako už velmi dlouho ne. Nic jsem nemusel dělat v práci, nic jsem nikde nesháněl pro tyto své stránky o Slovácku, nikde jsem nespěchal nic psát, fotit ani točit. A díky tomu, že jsem si tak nějak užíval volný den v Hluku a sousední Ostrožské Lhotě, měl jsem možnost přemýšlet nad tématem, o kterém jsem chtěl už dlouho napsat.

Pro dívky jsou mažoretky. Ale co další sporty? 

Možná tomu pomohlo i to, že jsem se šel dopoledne podívat na trénink hluckých mnažoretek, kam chodí jedna z našich dcer Anička, odpoledne jsem sledoval trénink malých hasičů ve Lhotě a den jsem končil tím, že jsme s Aničkou téměř za tmy přejížděli po cyklostezce z domovské Lhoty do domovského Hluku. Proč o tom píši?  Byla to totiž možnost vidět trošku jinak život obou těchto míst, které jsou svým způsobem vesnice, byť Hluk je větší a oficiálně je městem.

Hlucký život se v tento čtvrteční den státního svátku, kdy prakticky všichni lidé seděli doma nebo měli přinejmenším zcela volný den, odehrával dopoledne především na velkém parkovišti kolem koupaliště. Pozoroval jsem tady snad padesát, šedesát dívek, které se ve třech skupinkách připravovaly na sobotní závody v Otrokovicích. Příprava to nebyla nijak snadná, paní vedoucí byla přísná, nikomu nic neodpustila, a tak dívky, od těch malých až po ty rychle dospívající, se musely skutečně snažit a pracovat. Bylo povzbuzující a potěšující sledovat tolik dětí v pohybu, vědět, že nesedí nikde u televize nebo počítače, ale naopak se takto věnují sportu.

Bylo mi ale líto dvou věcí. Kromě mažoretek byl převeliký sportovní areál prázdný, navíc mažoretky jsou jedním z velmi mála způsobů, jak zapojit v Hluku do sportování dívky. Pokud vím, není tady pro dívky, minimálně pro ty menší, nic jiného. Tedy, s výjimkou stolního tenisu, který má podobně jako mažoretky v Hluku velkou tradici a naštěstí existuje několik jedinců, kteří děti dál vychovávají - Anička do něj chodí a vedoucí jsou skvělí, nároční a komunikativní. Jinak ale dívky nemají možnost hrát třeba volejbal, basketbal, házenou, florbal... Nebo třeba cokoliv jiného. Vždyť sportů existuje mnoho. A kluci? Samozřejmě fotbal a florbal... Možná ještě něco dalšího, nemám v tomto tolik přehled, zřejmě kulturistika nebo sport známý jako páka, ale při vší úctě, myslím na jiné sporty, především kolektivní.

Když mažoretky skončily, procházel jsem si hlucká sportoviště a díval se, jestli uvidím někoho sportovat - zvláště, když bylo poměrně pěkné počasí a celý volný den. Nikoho jsem nikde neviděl. Hluk má přitom dvě fotbalové hřiště, obrovskou sportovní halu, zanedbané, ale přece jen hřiště na basketbal a také hřiště na plážový volejbal, které je momentálně zarostené. Dalo by se ale říci, že sportovišť není málo, jen jaksi na něm chyběli sportující děti, mládež, dospělí.

Poškozená místa pro odpočinek a sport 

Jelikož byla otevřená hospůdka u kurtů, šel jsem se zeptat, jaké možnosti jsou, kdybych chtěl se svými dětmi hrát tenis, případně, kdybych chtěl třeba nejstarší, devítiletou dceru, přihlásit do tenisového kroužku či klubu. Dozvěděl jsem se, že v Hluku žádný takový kroužek ani klub není, když ale zaplatím během letní sezony 2 800 korun, můžu si chodit hrát dvě hodiny v týdnu. Volno je už ale jen dvě hodiny v pondělí nebo v neděli odpoledne, protože jinak už je odpoledne a večer všechno zablokované jedinci či firmami.  

Jak asi vypadá takové využití kurtů (které, pokud se nemýlím, vznikaly za podpory města) vypadá, jsem viděl o několik dní dříve. Všechny tři kurty byly obsazeny (nic proti) postaršími pány s bříšky, kteří poněkud pomalu pobíhali po kurtech, aby si brzy udělali přestávku, během které jim mladá servírka přinášela na kurty pivo. Jasně, každý z nás si může trávit volný čas jak chce, zejména, když si zaplatí. Bylo mi ale líto, že na kurtech nevidím děti, že Hluk jako město nemá žádný kroužek či oddíl pro děti, že v několika tisícovém městě není nikdo, kdo by se třeba dětem v tenisu věnoval.

V tyto pracovní dny, kdy jsou kurty předplaceny na celou sezonu, tak vídám nemálo dětí o kousek dál od kurtů, u basketbalového hřiště u mateřské školky. Děti ale basket ani nic jiného nehrají, koše jsou poškozeny, především ale děti (ty dorůstající) tam maximálně pokuřují nebo poposedávají. Podle toho je tam také nepořádek.

Hluk, bohužel stejně jako jiná místa, totiž trápí vandalismus, jehož výsledkem je řada poničených věcí. Jen kousek od oněch kurtů a koupaliště je tréninkové fotbalové hřiště a nad ním stráň. Stráň je po revitalizaci, která stála minimálně několik stovek tisíc, řekl bych, že spíše milionů, stráň se vyčistila a nakoupily se mohutné dřevěné lavičky - krásné místo! Jenže, co se nestalo? Některé lavičky jsem včera viděl poškozené, buď byly bez opěradla, nebo měly poničenou spodní část nebo byly různě pokřivené. Stejně tak už fakticky přestalo sloužit dřívější maličké hlediště nad hřištěm, kde už zůstávaly jen betonové malé sloupečky, zatímco dřevěné sedačky chyběly úplně. A do ztrát by šlo počítat i dvě velké brankové konstrukce, které ležely vedle hřiště tak, že zřejmě čekaly na to, až je někdo zaveze do sběru. 

Kdo přijde s nápady na zlepšení? 

Tímto, prosím, nechci hanět ničí práci, naopak si nesmírně vážím každého, kdo se kolem sportu (třeba toho hluckého) točí, kdo pomáhá dětem ve sportování, kdo se snaží udržovat funkční celý tento areál od mateřské školky přes koupaliště, kurty, dvě travnatá hřiště až po sportovní halu. Je to velký prostor a nádherné místo pro klid, odpočinek i sport. Kéž by tento prostor vypadal co nejlépe a kéž by na něm sportovalo v co nejvíce sportech co nejvíce lidí - mezi kterými by byly hlavně děti.  

Co k tomu schází? Jistě mnoho a mnoho, já píši tyto řádky jako určitou výzvu k přemýšlení nebo třeba i k polemice. Blíží se navíc komunální volby, takže otázka sportování a sportovišť  by se mohla stát veledůležitým tématem, ve kterém by nám uchazeči o vedení Hluku mohli říci, co by chtěli udělat a jak by to chtěli udělat, aby sportoviště byla co nejlepší, sport dostával v rámci možností co nejvíce peněz a sportu se věnovalo co nejvíce mládeže nevím, možná je dnešní stav maximum možného, možná není, možná chybí zájem dospělých a žádná radnice ani zastupitelstvo na tom nic nezmění. Ale nevymlouvejme se, prosím, na to, že děti se dnes nechtějí hýbat. Je to jen a jen na nás, dospělých. 

Skvělí hasiči ve Lhotě 

Touto zatím poslední větou se dostávám k druhé části psaní, které se týká sousední Ostrožské Lhoty. Nechci ji přitom nijak stavět v protikladu k Hluku, a nechci ji ani nijak vyvyšovat. Chci jen popsat svou zkušenost a svůj pohled.

Tedy, jestliže jsem napsal, že je to na nás dospělých, přesvědčil jsem se o tom včera právě v Ostrožské Lhotě. Když jsme s Aničkou přijeli do tamního sportovního areálu, menšího než v Hluku, ale podobně pěkného, začínali zrovna trénovat hasiči. Ne dospěláci, nějací staří nebo starší chlapi, ale děti, malé děti, některé tak malé, že jsem je ani z dálky moc neviděl. Nejdříve si udělaly kolečko kolem hřiště, potom různě běhaly, sprintovaly, trénovaly běhání s hadicemi, dostaly se také k jejich spojování a nakonec i k atraktivnímu stříkání s vodou. Trénink to byl dost dlouhý a hodně intenzivní, děti ale byly šťastné a už se těšily na další trénink i závody.

Ty děti by se jinak asi někde poflakovaly, posedávaly, hrály si s počítačem nebo seděly u televize, ale místo toho se takto hýbaly a radovaly. A to všechno díky skupince nadšenců, kteří se tady před časem ujali této dobrovolné činnosti a navázali tak na kdysi slavnou tradici hasičů v Ostrožské Lhotě. Bylo opravdu nesmírně potěšující sledovat toho děcké hemžení  a vidět, jak se jim dospělí věnují.

Podobně se ale v Ostrožské Lhotě věnují také tenisu, žádné přemrštěné sumy za možnost zahrát si tenis, žádné blokované kurty na většinu sezony. Mnoho let tady funguje velmi dobrým způsobem tenisový oddíl, který mimo jiné pečuje o děti. Kdo z rodičů chce, aby jeho děti hrály tenis, ten má velmi snadnou možnost děti do tenisu dát. Za pár korun na celou sezonu. Obdivuhodné. A jak ukazuje příklad z Hluku, a jistě bychom našli takových příkladů mnoho, nic samozřejmého. 

V této souvislosti ale musím připomenout také fotbal, podobně jako v Hluku, také ve Lhotě je pochopitelně sportem číslo jedna. A stejně jako v Hluku je závislý doslova na několika ochotných jedincích, kteří vychovávají děti či se celkově o chod klubu starají. Například ve Lhotě se velmi věnují dětem a dokazují, že pokud někdo děti vede k disciplíně a pracovitosti, výsledky se dostaví.

Zaslouží si popíjející fotbalisté peníze z veřejného rozpočtu? 

Rád bych vás do Hluku i do Lhoty do sportovních areálů pozval, oba jsou například v přístupu na fotbalové hřiště volné, takže si tady můžete zajít zaběhat nebo zahrát prakticky kdykoliv. Ve Lhotě je navíc moc příjemná hospůdka, kterou převzali místní kluci, kteří se ji snaží co nejlépe udržovat. Mimochodem, opět důkaz, že pokud se o něco stará někdo, kdo má k tomu či onomu místu srdečný vztah a je pokud možno domácí, hned je to na výsledku práce takového člověka znát a má z toho prospěch celá komunita, které v onom místě žije. 

Stále častěji mám přitom pocit, že peníze by měly jít hlavně a především na sportování dětí a ne už tolik dospělých. Jako příklad přitom použiji Ostrožskou Lhotu. Stejně jako je potěšující pozorovat při tréninku malé fotbalové žáky, podobně je trpké sledovat dospělé fotbalisty. Tito "dospělí" se věnují na hřišti svému koníčku, fotbalu, mimo jiné díky penězům z veřejného rozpočtu, tedy z peněz celé obce. Za tuto finanční pomoc se odvděčují tím, že se někteří den před utkáním napijí a následující den předvedou bídný výkon - takže jsou v tabulce úplně poslední. Má smysl takovou jejich činnost podporovat? Není lepší dát tyto peníze žáčkům, nebo třeba je poskytnout jiným sportům?

Už slyším ty námitky, kterými mě budou mnozí posílat za takovou otázku do pekel. Jistě uslyším, že to tak na vesnici chodilo vždycky, že jsou přece mladí a MUSÍ se tedy napít, že přece na ně chodí diváci a kvůli divákům se takové jejich pobíhání po hřišti financuje. Nevím, ale tento pohled se mi zdá špatný, určitě by stálo za pozornost se na něj podívat z jiného úhlu a zapřemýšlet, co si skutečně podporu zaslouží a co už ne. Tento zažitý systém je totiž sebezničující, protože vedete děti například k fotbalu, jenže tyto děti vidí vzory v oněch starších pijanech, které se později snaží napodobit. Jaký má toto kolečko smysl? A kolik nadějných dětí ve Lhotě (a samozřejmě nejen tam) na něm ztroskotalo?  

Zmíním se ještě na okraj o velmi pěkném dětském areálu v Ostrožské Lhotě, který Hluk nemá ani v nejmenším, je to možná paradox, ale byť město, pokud byste tady hledali větší prostor pro dětské hraní, bohužel jej nenajdete. Lhotský areál vám proto doporučuji k návštěvě, byť si myslím, že za oněch několik milionů, za které byl vybudovaný, by šlo udělat možná ještě zajímavější prostor. To ale, prosím, nic nemění na tom, že jde o areál, kterým se Lhota po právu pyšní a Hlučany by měl inspirovat ve vybudování něčeho podobného.

Kolik dětí by šlo podpořit z 20. milionů na zbytečnou cestu? 

Co na závěr? Lhotě i Hluku, ale stejně tak jiným vesnicím a městům, bych přál co nejvíce sportovních a dětských areálů, na kterých by děti našly co největší prostor pro své vyžití. Věřím tomu, že sport a pohyb dávají dětem do života obrovsky moc a je povinností každé radnice investovat do této oblasti maximum peněz, které lze takto uvolnit. Zároveň je to ale i prostor pro podnikatele, majitele firem, živnostníky, aby v případě, že mají něco nazbyt, vložili tyto peníze do sportovišť a sportování. Dobře vím, že udržování takových sportovních areálů, stejně jako podporování sportu stojí nemalé peníze, které se velmi těžko shánějí - o to více díky těm, kteří sport podporují ať už jako jednotlivci nebo členové zastupitelstev. Zrovna, když jsem byl ve Lhotě, viděl jsem, že Lhoťané zvelebují další místa svého areálu.

Otázka je, jak tato země vlastně sport (ne)podporuje, kam peníze hází, pokud už na sport peníze dá, a kam dává peníze mimo sport. Jistě bychom každý mohli jmenovat mnoho a mnoho projektů, kde zahučely peníze, které mohly třeba zrovna na sport jít.

Mimochodem, nemůžu nevzpomenout slavnou asfaltovou cestu v Ostrožské Lhotě, která stojí jen kousek od sportovního areálu a do níž šlo kolem dvaceti milionů veřejných peněz. Jistě, byly to peníze vázané na tuto akci, což ale nic neříká o správnosti vynaložených peněz na stavbu, jejíž smysl není takřka nikomu jasný. Dovedete si představit, kdyby těchto dvacet milionů šlo na sportování dětí ve Lhotě? Na kolik let by to stačilo? Kolika dětem by to pomohlo? Kolik by jim pohyb přinesl užitku a radosti? Takto peníze leží v asfaltu, který se roztekl od jednoho konce polí po druhý konec polí - snad to bude aspoň dobrá dráha pro kolečkové brusle :)  

Když se člověk na financování všeho kolem dívá z pohledu toho, že na sportování dětí často chybí i "blbé" desítky tisíc, nelze se divit rozčarování veřejnosti z toho, jak se s penězi zachází. I například u nynější rekonstrukce hlucké sportovní haly za desítky milionů bych uvítal, kdyby někde na internetu bylo naprosto perfektně zaznamenáváno, na co konkrétně tyto peníze šly v jednotlivých položkách. A jestliže se rozhodlo, že se rozpočet na halu bude dál navyšovat, jaksi automaticky bych čekal, že bude do poslední koruny na internetu vyúčtováno, na co přesně a kolik peněz půjde. U takových mohutných rozpočtů se totiž může snadno zapomínat na ony malé "korunky", které často znamenají pro nějaký sportovní klub rozpočet třeba na celý rok. 

U zprůhlednění financování by velmi pomohly například rozklikávací rozpočty, kde lze najít každou korunu, nebo záznamy zastupitelstev na webu, aby si lidé poslechli projednávání finančních výdajů, ale bohužel, záznamy i rozklikávací rozpočty jsou něco, co ještě většina radnic svým občanům dluží.  

Udělejme kromě Slavností vína Slavnosti sportu!  

Co víc psát? Víc už toho asi psát nebudu. Stejně si tímto psaním spíš přidám další kritiky, ale jsem rád, že jsem tento text napsal a stojím si za ním. Když jsem před časem navrhl spíše žertem, aby se pro jeden rok zrušily veleznámé Slavnosti vína v Uherském Hradišti a místo nich se uskutečnily Slavnosti sportu, tehdy mi pár lidí vynadalo, protože prý Slavnosti vína už patří k našemu Slovácku a díky nim k nám jezdí mnoho tisíc lidí z celé republiky.

Já to samozřejmě vím a mám tyto slavnosti rád. Ale přesto, kromě slavnosti krojů a lidových tradic, což jen a jen vítám, jsou to dvoudenní slavnosti prolévání alkoholu hrdlem, podle čehož to také zejména večer vypadá. O příkladu pro děti raději mluvit nebudu, protože mě ukamenujete z nějakého moralizování.

Dobře, ať slavnosti pití existují, ale proč by vedle nich nemohly být Slavnosti sportu? Jedna vesnice za druhou by přicházely se svými sportovními oddíly před tribunu (tak jak každoročně stejně a opakovaně chodí krojovaní), kde by moderátoři hlásili, jak se kde starají o sport, jak přesně jej podporují, jak podporují financování vedoucích, kolik klubů mají, jaké výsledky dosahují, co postavili, opravili, jaké mají plány na další rok. Nebyla by to krása? A bylo by to tak těžké zorganizovat?

A do toho by se po celém Uherském Hradišti sportovalo, každá tělocvična by byla otevřená, na každém plácku by bylo plno, všichni trenéři by byli v pohotovosti a byli by připraveni učit i vítat nové zájemce. Takové Slavnosti sportu by samozřejmě doplňovala i přehlídka všech základních a středních škol v našem regionu, každá škola by ukázala, jaké má či nemá výsledky, zda má schopné nebo neschopné tělocvikáře, v čele by šli její nejlepší sportovci.

Řekněte mi nebo napište, nemělo by něco takového smysl, neměli byste chuť se na něčem takovém podílet, je moje představa absurdní? 

RB

radek.bartonicek@gmail.com