Rozhovor se Zdeňkem Fuskem, který se propracoval mezi špičkové skokany na motorkách

Při skákání měl nespočet zranění - namátkou zlomené rameno, zlomený kotník, třikrát operované koleno a v současné době se léčí ze zlomeného zápěstí. I takto přes zranění by šlo představit čtyřiadvacetiletého nadšence a výborného sportovce z Hluku Zdeňka Fuska, kterého jsem zastihl při úpravě motokrosové tratě na okraji Hluku – jediné svého druhu na Moravě.

Vloni v létě jste tady měli první ukázku vašich skoků na motorkách, trať už nevyhovuje? Proč ji znovu upravujete?
Původně to bylo zkonstruované jenom pro mě. Platil jsem všechno sám nebo společně s „tatíkem.“ Teď pomáhá také město a já se to snažím překopat pro kluky, kteří tady řádí na kolech. Přijď se podívat – o víkendu tu pravidelně skáče a jezdí tak kolem deseti malých kluků.   replica watches

Máte v Hluku nějaký organizovaný spolek?
Funguje to vlastně na takové vzájemné domluvě. Nejsme organizovaní  v žádné organizaci. Já jsem tady vlastně pořád a těm mladým, kteří tady většinou o víkendech řádí,  rád poradím s technikou skoku a jízdy.

Vidíte tady v okolí už teď nějaký výrazný talent, který by to mohl dotáhnout až do celorepublikové špičky?
Líbí se mně Štěpán Dohnal. Ten sice teprve začíná, ale má strašnou chuť do toho jít. Na rozdíl od jiných kluků si také všechno snaží připravit – vezme třeba lopatu a sám si upravuje skoky.
Další talent je Adam Hájek, který se mnou už objíždí velké arény. Hodně trénuje, snaží se všechny skoky důkladně pilovat a zatím vypadá velice dobře – uvidíme co bude v budoucnu.

Na motorkách už skáčete nějaký rok, ale domácím divákům jsi se představil poprvé až vloni. Proč tak pozdě?
Tato trať, na které skáčeme, je tady teprve tři roky. A nebylo také jednoduché najít vhodný termín, který by vyhovoval všem, které jsem pozval. Byla tady v podstatě česká špička jezdců. Já skáču na různých exhibicích u kamarádů po celé republice a oni byli rádi, že můžou přijet konečně do Hluku a oplatit mně to.

Říkáte, že tady byla naše špička? Byli to ti samí jezdci, kteří skáčí na největší akci u nás v pražské Sazka aréně?
Určitě. V Česku nás skáče na vrcholového úrovni asi pět a většina jich tady byla, včetně Libora Podmola, který je u nás absolutní jednička. Někteří diváci tady v Hluku ani netušili, že Podmol je hodně ceněný i ve světě. Okamžitě po této akci se sbalil a jel na exhibici do Španělska, kde se na něj přišlo podívat kolem 30 000 lidí.

Je Sazka aréna i pro vás takový vrchol?
Jasně že je. To je největší „motivačka“ a má pro mě osobní kouzlo. Každý kdo se tam ukáže patří do naší elity. Vždycky se tam strašně těším – je to taková naše liga mistrů.

Kolik vlastně stojí organizace takové exhibice?
Sazka stála něco kolem pěti miliónů korun, ale to je absolutní vrchol. Podobná akce jako byla tady v Hluku by stála asi dvě stě tisíc. Organizují to v republice dva lidé a může si to objednat kdokoliv. Zajistí všechno na klíč. Jezdce, rampy, ozvučení, občerstvení.
Je potřeba akorát dostatečně velká plocha.

Spoustu lidí by určitě zajímalo, a já se přiznám, že mně také, jestli se dá skákáním na motorce uživit?
Když jsi profík, tak se tím uživit dá, ale v této profesi je to velké riziko. Kamarád skákal na profesionální úrovni,  přišlo zranění a byl půl roku mimo. Nás už nikdo ani nepojistí a když pojistí, tak za takovou pojistku, která se absolutně nevyplatí. Já sám mám teď zlomené zápěstí
A žádné větší skákání nepřichází v úvahu.

Vy sám jste nikdy nechtěl skákat na profesionální úrovni?
Mohl bych, ale musel bych do toho dát ještě víc. Skákat, skákat a zase skákat. Nevím, jestli by mě to na takové úrovni bavilo. Můj názor je ten, že by se to mělo dělat uvolněně – bez nějakých stresů. Spíš si dobře zajezdit a mít z toho dobrý pocit.

Jak jste se ke skákání na motorkách vlastně dostal? Pokud vím, tak u vás v rodině nikdo podobný sport nedělá.
To je pravda. V naší rodině je to taková novinka (směje se). Motorky mě bavily od malička, tak  jsem začal  jezdit motokros na trati v Kunovicích. Skáču od roku 2003. U nás je to poměrně mladý sport, která vznikl až v roce 2001.

Je nějaký skok, který jste ještě neskočil?
Je. Salto vzad. To  jsem ještě neskočil, ale doufám, že když budu trénovat, tak  se mně to jednou povede. Pokud ovšem bude sloužit zdraví.

Skákání na motorkách je poměrně nebezpečné a možnost zranění je víc pravděpodobná jako u jiných sportů. Nerozmlouvali vám to rodiče?
Nerozmlouvali, ale stejně by jim to moc nepomohlo. Sice cítím, že by byli raději, kdybych hrál třeba fotbal nebo tenis, ale já dělám to, co mě baví.

Kdy vás můžou diváci znovu vidět na domácí trati?
Já jsem přemýšlel, že by bylo parádní zorganizovat něco po hlucké jízdě králů. Po průvodu krojovaných by se na náměstí postavily rampy a divákům by se  předvedla celá česká elita. Myslím si, že to není špatný nápad. Když skáčeme v centru Prahy, tak proč by to nešlo v Hluku?

Myslíte si, že folklórní jízda králů a motorky mají něco společné?
Spojuje se to, že tam se také jezdí, sice na koních, ale to by nemělo vadit. Je to takový můj nápad, který jsem ještě nikde neprezentoval a ani nevím, jestli by to vůbec někdo povolil. Ve světě to ale není nic neobvyklého. Třeba ve Španělsku pořádají býčí zápasy v dobovém stylu a po slavnosti býky vyženou a skáče se na motorkách.

Je vám čtyřiadvacet, vidíš tvoji budoucnost u motorek nebo si budeš po škole shánět nějaké zaměstnání?
Předně musím tu školu dokončit, snad se to povede. Motorkami se dá sice solidně přivydělat, ale žádný veliký byznys to není. Buď budu pokračovat v tom co dělá otec, který má zámečnickou dílnu, nebo si budu po škole shánět nějakou práci – ještě uvidím.

   
   
Zdeněk Fusek:
11.12. 1985. Bydliště Hluk. Motorka Kawasaki KX 250. Webové stránky: www.showrider.cz
Jeden z nejlepších jezdců FMX RIDERU (skoky na motorkách) v naší republice.
Několikrát během našeho povídání zdůraznil, že celý článek by měl spíš směřovat k trati, která je za Hlukem,než o něm samotném. Když jsem se ho ptal, co ho ještě baví kromě motorek a jaké má další koníčky, odpověděl  jedním slovem – motorky. Při skákání měl nespočet zranění - namátkou zlomené rameno, zlomený kotník, třikrát operované koleno a v současné době se léčí ze zlomeného zápěstí. Jeho obyčejný den vypadá asi takto: „Přes den jsem v prodejně, kde prodávám a opravuji motorky. Večer se jedu projet, podívat se na trať a jdu spát.“ říká Zdeněk Fusek.

Pro Hlucké noviny Stanislav Dufka