Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Nezapomeňte, už teď v neděli je Antonínek! Krásné setkání na ještě krásnějším místě! Podívejte se TADY, kdo bude letos hlavním hostem... Zůstaňte i na zpívání rodin s Magdalenou Múčkovou!

Těším se na tento den rok co rok a letos neudělám výjimku. Hlavní pouť na Antonínku je událostí pro celé naše Slovácko a věřím tomu, že i letos přijede obrovské množství lidí. Chtěl bych napsat poutníků, sám bych takovým poutníkem chtěl být, ale bohužel, stejně vždycky sednu do toho nešťastného vozítka.

 

Když potom o skončené pouti píši sem na web a vzpomínám naše předky, kteří šli často na Antonínek pěšky a s modlitbou na rtech, říkám sám sobě, že jsem v tom psaní úplně mimo, stejně jako my všichni, kteří tvrdíme, že se snažíme s tou naší lidovou kulturou, vírou a vším dalším navázat na naše předky.

 

Houby se snažíme, copak můžeme vědět o životě, srdci, klidu a prožitku našich předků, když si onu cestu na Antonínek usnadňujeme stovkami aut? A podobně je to přece s mnohým dalším, chtěli bychom v lečems navazovat, chtěli bychom prožívat to vnitřní ztišení  na duši jako naši prapředci, ale jak jen můžeme, když přece by nám uteklo tolik věcí, kdybychom nevzali to auto, neměli při sobě pořád ten mobil, nebo neustále neprožívali ten stres, protože nám určitě něco stráááášně důležitého utěká...

 

A tak mi promiňte ten sen, a vy, kteří vybíráte u Antonínka parkovné ten nápad,  ale občas si představuji, jak by to bylo krásné, kdyby celý ten kopec byl bez aut a ze všech stran Antonínka by stoupali lidé do kopce. Pomalu, v klidu, s modlitbou či laskavým slovem, které by měli pro své blízké. Vsadím se, že by ke kapličce přišli asi znavení a možná i "hudrující", ale určitě vnitřně  spokojenější, klidnější a lehčí o starosti, kdeže mají tu svou plechovou káru vůbec zaparkovat - však ty scény s rozčilenými lidmi, kteří by chtěli zaparkovat skoro až u oltáře znám :) 

 

 

 

RB 

 

Nejdříve dám odkaz na stránky Antonínka, které výborně spravuje a doplňuje Lenka Fojtíková, TADY je najdete.... 

 

Hlavním hostem letošního Antonínku je  P. Petr Vrbacký spirituál Teologického konviktu v Olomouci, móóc jsem na něj zvědavý. A kdo je zvědavý jako já, ten si ho může například TADY prohlédnout i poslechnout.  

 

Jsem také velmi šťastný, že organizátoři poutě navazují na loňský rok a opět pořádají odpoledne se zpíváním rodin. Opět ho bude také moderovat veleznámá a výborná Magdalena Múčková, takže věřím, že nikdo nebude spěchat domů a zůstane. Já jen akorát slíbil, že zachytím jeden velký úspěch hluckých fotbalistů, kteří budou v neděli slavit, takže odjedu do Hluku a hned potom se na Antonínek vrátím. 

Budu rád, když se TADY podíváte na loňské zpívání, které jsem nahrál. Sem na stránky teď dávám pro ilustraci první videoukázku z roku 2014 se začátkem celého programu, loni začínala rodina Pavelkova, které stejně jako jiné rodiny sklidila velikánský potlesk... Na videu mluví nejdříve P. Stodůlka, od 1.15 paní Múčková a od 6.00 zpívají a hrají Pavelkovi.

 

Pane ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list,

prosím dej ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst,

prosím dej ať řeči stromů aspoň trochu rozumím,

ať vědí že se učím a že nic neumím.

 

Dej ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,

když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,

ať mi stačí pohlédnout na obzor, který jsi mi dal,

ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.

 

A dej mi sílu snášet pokorně, to co změnit nemám sil,

odvahu abych to, nač stačím, na tomhle světě pozměnil,

a také prostý rozum, který vždycky správně rozezná,

co se změnit nedá a co se změnit dá.

 

(To je text krásné písničky, kterou Pavelkovi zpívají od 8.10 minuty... Autorem hudby je Petr Ulrych, autory textu Petr Ulrych a Jan Skácel )