A k předcházející pozvánce do Blatnice na košt vína dodám ještě něco, co s koštem nesouvisí. A ani nevím, jestli  být tady na webu tak otevřený.. Upřímně napsáno, místo pozvánek na košty bych se nejraději vínem opil.

V posledních dnech má skepse ohledně "spravedlnosti" a "otevřenosti" dosáhla takové míry, že to lze asi opravdu léčit jen pořádným koštem vína. Naprosto mě fascinuje, že informovaní lidé tady v reginu ví, kdo s kým peče a jak si navzájem kdo přihrává zakázky, ale absolutně nic z toho se nedostane ven, do médií, k lidem, ke čtenářům, k soudům! Jak je to k sakru možné???!!!! Máte pro to nějaké vysvětlení? Jasně, napsat konkrétní jména, zakázky a čísla možné není, alespoň ne hned, dokazování je na dlouhou mravenčí práci, ale přesto - nechápu to, nechápu to, nechápu to... Nemluvě o tom, že na dokazování, prohledávání papírů a zjištování detailů by tady měl být někdo jiný, jaksi ze zákona k tomu určený, ale ten (či ti) podle mého názoru jen zapadá do celkového systému kamarádíčků...

Do prd..., promiňte mi ten výraz, jak je to možné, kde to žijeme, do jaké jsme se to dostali situace!!?? Zase se něco jiného píše a něco jiného říká a ve skutečnosti dělá? Deziluze lidí, nechuť či neochota s tímto něco dělat, podřídit se tého "hře", to mě deprimuje. 

Kdybych to chtěl obrátit v humor (což je asi nejlepší způsob, jak se s tím vnitřně vyrovnat) , napsal bych, že se mi někdy zdá, že tady na Slovácku se tolik pije, zpívá a baví i proto, aby člověk neviděl onu realitu, která existuje, když člověk vystřízliví. Hlavně nic neříkej nahlas, nikde nic nepiš, a nikde neříkej mé jméno - tak toto slyším od řady lidí kolem sebe skoro každý den...   

Rozumím jim, chápu je, vždyť stačilo, abych v médiích nedávno jen poměrně mírně poukázal na podnikatele Ivo Valentu ze Synotu, a už následovalo to, že si nyní začal zvát k sobě na kobereček příznivce folkloru, kteří se se mnou znají. V médiích jsem se totiž zmínil o tom, že jsem někomu z nich pomáhal s psaním projektu pro Nadaci Děti - Kultura - Sport. A pan Valenta chtěl od nich vědět, jestli jsem nepomáhal jim, jaký že ke mně mají vztah, jestli se mnou kamarádí apod. Ještě že jsem naštěstí nenapsal, komu že jsem to pomáhal -  myslím, že by zloba tohoto mocného muže zasáhla také je. Moc ho i takto prosím, aby je nechal na pokoji, muž jeho vlivu, bohatství a kontaktů, který si může koupit prakticky kohokoliv a dovolit si cokoliv, nemá něco takového zapotřebí.   

Víte, nad vším předcházejícím by bylo možné mávnout rukou a prostě obrátit pozornost jinde, existuje tisíc příjemných a oddechových věcí, které by člověk mohl dělat. Přesto jsem přesvědčený, že by byla nesmírná škoda promarnit fantastickou příležitost, kterou naše země na konci roku 1989 získala. Stále víc se ale bojím, že to byla příležitost skutečně promarněná. Tisíce dobrých věcí se podařily, ale na mnoha místech naší země se tvoří "bratrstva", která si naši zem stále více přitahují pod sebe, do své moci, mimo právo, spravedlnost a zákony. Jak toto může pokračovat, čím to skončí?  

Zrovna dnes jsem byl na jedné škole, bylo to krásné setkání s dětmi od první do páté třídy. Byly naprosto úžasné, bezprostřední, velmi živé, nadšené, zlobivé, díval jsem se na ně a přemýšlel nejvíc nad tím, jaká je čeká v této naší zemi budoucnost. Do jakého světa vejdou? Jaké bude jejich setkání s tímto světem? Jak budou vychováváni, jaké zásady je budeme učit? Jak moc budou moci svobodně dělat a bez obav říkat, co cítí? Budou si stejně rovni s kýmkoliv jiným, budou mít stejné příležitosti jako kdokoliv jiný, budou mít stejný nárok na štěstí a úspěch jako každý jiný? Nebo ne? Budou se muset krčit, být zticha, držet hubu a krok, přizpůsobovat se "realitě" a smiřovat se s tím, že je někdo šikovně ovládá? 

RB