Hezký nový týden, vážení čtenáři. Chtěl jsem tady napsat pár řádků včera, ale už když jsem měl celé psaní v hlavě, stavil jsem se na fotbal a bylo po článku. Nervozita některých hráčů, kteří se k sobě chovali jako psi a přitom jim létaly z pusy nejslušnější slova kur... nebo pi... mně vzala veškeré soustředění na to, co jsem chtěl napsat.

Říkal jsem si, že zkusím psaní dnes ráno. Jenže to jsem si zase koupil Dobrý den s kurýrem, kde vyšla nepřiznaná celostránková reklama ve prospěch hazardu - vydavatel novin totiž mimo jiné žije z tohoto byznysu a samozřejmě dělá všechno pro to, aby tento byznys vzkvétal . Takže opět bylo veškeré soustředění na psaní pryč, protože ona stránka mi vzala chuť do čehokoliv. Přemýšlím, jak reagovat, protože mám plné zuby toho, jak se této firmě i tomuto hazardu tady mnozí klaní, jako by to bylo zlaté tele - i když ono to svým způsobem je... Dnešní stránka je už příliš silný kafe. Chtěl jsem si po návratu z Prahy na Slovácku všímat jen lidové kultury, ale nejde to...O tom všem tedy někdy příště.

Nakonec tedy napíši pár řádků, co jsem měl na srdci ještě včera před fotbalem - nebude to už ale žádné větší psaní, jen několik nesouvisejících slov.

V neděli jsem totiž takřka náhodně vyrazil do tří míst mimo "svůj" mikroregion Ostrožska, jezdil bych do těch místech mnohem častěji, ale 18 obcí a měst, z nichž dělám časopis Krajem svatého Antonínka, mi časově neumožňuje jezdit jinde. Když se ale na takovou "cestu" vydám, zase a zase musím obdivovat, kolik zajímavého může člověk na Slovácku zažít.

Jel jsem totiž do Tasova, Kozojídek a Louky. Tedy, původně jsem neměl jet nikde tam, shoda okolností mě na tato tři místa zavedla.

Tasov? Nic bych od něj nečekal. Jenže přijedu doprostřed obce a vidím mnoho lidí, kteří seděli na menších stoličkách u cesty. Na chodníku, v zahrádkách. Po chvíli jsem zjistil, že se chystá mše - která také začala. Tam, uprostřed vesnice, kde jindy nevidím ani človíčka, bylo nemálo lidí, kteří toužili po Božím slovu a naslouchali zajímavému kázání kněze. Bylo mezi nimi i několik krojovaných, místní schola, poměrně dost mládeže. A opodál hasiči, kteří odkláněli auta, aby mši nerušila. Přál bych vám ten "obrázek" vidět a zažít atmosféru, kterou jsem "někde" v Tasově vnímal.

Když jsem se vracel, opět náhodně jsem se dozvěděl, že se "cosi" vystavuje v blízkých Kozojídkách. Říkal jsem si, že se na minutku zastavím a poletím dál. Ale opět jsem poznal to, co právě na Slovácku zcela jistě potkávám víc než kdekoliv jinde - úžasné nadšence, kteří se snaží dělat mnoho pro druhé, aniž by z toho cokoliv měli.

V Kozojídkách byla totiž na radnici a vedlejší hasičárně výstava. Ale jaká! Pokud napíši výstavka ovoce, zeleniny, skřátků a jídel podle starých receptů, nevyjádřím ani jedním z těchto slov, o co šlo. A i kdyby ano, nedokážu vám přiblížit ty, kteří toto všechno připravili. Ano, oni nadšenci, o kterých jsem se zmínil, a kteří jsou na mnoha místech tím největším bohatstvím tohoto našeho regionu.

Kromě mnoha přineseného ovoce a zeleniny zahrádkáři v Tasově například spolupracují se školou a školkou, na výstavě tedy bylo mnoho výtvarných prací dětí právě na této ovoce, zeleniny, přírody. Dělají také pro děti kvíz, ve kterém se snaží dětem přiblížit přírodu i například i život našich předků. Nebo jsem na jednom místě výstavy viděl včely, živé včely, pěkně zavřené, a kolem nich všechno, co vysvětlovalo magický život těchto včel.

Já vím, co jsou takové "obyčejné" včely někde v Kozojídkách proti tisícu a tisícu jiných věcí, které se odehrávají jinde? Co jsou proti velkým politickým debatám, které se například zrovna v ten nedělní čas odehrávaly v televizi? Pro mě jsou ale tyto včely, tato výstavka a lidé, kteří ji připravili, mnohem víc, než cokoliv z debat, které otravují náš život. A to jsem se ještě nezmínil o skřítcích a jídle podle starých receptur. To i to muselo dát obrovskou práci, mnoho hodin, mnoho nadšení, vůbec jsem se nedivil, že "akce" v Kozojídkách je velmi hojně navštěvovaná. Brzy vám z ní ukážu fotky. Kdybych ale ukazoval všechny ty, kteří toto připravovali, musel bych mít pořádně velkou fotku.

I těchto lidí ale kvapem ubývá, znáte takové ty "staré" zapálené zahrádkáře a jejich manželky? A nemusí jít jen o zahrádkáře, jinde na Slovácku to můžou být i lidé jiných "profesí". Dobře si jich prohlédněte a važte si ji mnohem víc, než činíte - to je totiž úplně poslední generace, kterou takto svět zrodil a "vytvaroval".

A ještě poslední místo - Louka. Stále modernější horňácká obec, ani jsem pořádně nevěděl,že tam mají nějaké hody. Dozvěděl jsem se to v pátek a v neděli se tedy stavil. Vesnicí procházeli muzikanti se svým primášem Stašou, kolem nich několik kluků, ročník 1991. Většina v černém saku a krojové košili, dva kluci měli celý kroj, jeden z nich byl Roman Sokol, také primáš cimbálovky a navíc velmi nadějný zpěvák.

Zmiňuji se tady o Louce proto, že jsem cítil, jak vesnice hody ještě docela silně vnímala. Většina mladých kluků neuměla sice bohužel zpívat a jen se za muzikanty "táhla" (pro dnešní mladé typické), přesto lidé často u domů stáli, na hodaře čekali a někde jim nabízeli občerstvení.

A když jsem si náhodně sedl k jedné "tetičce", která seděla přes svým domkem, a já si s ní začal povídat, žasl jsem, kolik jsem od ní toho slyšel. Jak třeba nedávno vařila trnky, jak to je s tradicí hodů v Louce, jací zajímaví muzikanti tady žili. A hned mě zvala do Louky na příští týden, kdy tam bude "akce", na které bude možné například ochutnat jídla s povidly, které právě vařila.

To je vážení čtenáři všechno, je to trochu rychlé a nesoustředěné psaní, čeká mě v týdnu mnoho práce a nemůžu se tady na stránkách moc "zdržovat". Jen jsem se chtěl s vámi podělit o svůj úžas nad Slováckem, nad místy a lidmi, která jste třeba nepotkali.

A nakonec k nim přidávám i ty nervózní fotbalisty z úvodu tohoto psaní. Přes všechny výhrady patří i oni do našeho "slováckého světa", a nebýt jich a jejich fanoušků, byl by ten náš svět zase o něco chudší a smutnější.

RB 

Ps. Fotky z Tasova, Kozojídek i Louky, stejně jako video ukázky z Tasova a Louky, přidám v týdnu...