Tak konečně! Včera svítilo odpoledne sluníčko a Hlučané v krojích mohli projít svým městečkem v průvodu, který si původně plánovali na začátek července, kdy měli Dolňácké slavnosti s jízdou králů. Tolik asi ta nejzákladnější věta. Co k ní přidat?

Možná první videoukázku, na které můžete vidět první část průvodu. Bohužel, tu důležitější, ve které byli "řadoví" Hlučané, které lze vidět v krojích  jednou za tři roky nebo jednou za život, na ukázce tolik nemám.

Průvod byl totiž tak dlouhý, že jsem začal mít po projítí jeho části strach, abych vůbec stihl udělat nějakou fotku, kterou jsem potřeboval do dnešní zlínské přílohy MF DNES. A tak jsem při snímání druhé poloviny průvodu video vypnul a utíkal udělat fotky - dnes jednu najdete jako hlavní fotku přílohy v MF DNES.  

A tady jsem dal před polednem druhé video. Po průvodu se všichni sešli u tvrze. Pěkné setkání, akorát  jsem z něho musel domů psát noviny a už se nestačil vrátit. Před odchodem jsem natočil alespoň toto video. Setkání začalo nejkrásnější lidovou písničkou, jakou znám, potom uslyšíte vyvolávky kluků z jízdy králů. A protože jsem chtěl zachytit pro budoucnost i tváře návštěvníků, chodil jsem s kamerkou mezi diváky ...

Co napsat dál, nebo ukázat fotky? Většinu fotek jsem si nestihl ještě ani pořádně prohlédnout, postupně sem na stránky nějaké dám.  K samotnému průvodu jsem napsal i sloupeček, to jsou ona písmenka v modé barvě na konci tohoto příspěvku. Je to jakási moje první reakce na průvod.

Když člověk vidí tolik krojovaných, přemýšlí nad  spoustou věcí, byť lepší by bylo asi nepřemýšlet, vzít kroj, flašku dobrého vína a přidat se k muzice :) Bohužel, novináři jsou lidi s postižením, a tak je cosi v hlavě nutí psát. Do "modrého sloupečku" jsem se snažil dát radost z takového vztahu Hlučanů ke krojům i tradicím, zároveň najdete v poslední větě také kapku určité skepse. 

Velmi by mě zajímaly vaše názory. Ať už jste šli přímo v kroji, stáli mezi mnoha "diváky", nebo třeba jste "jen" čtenáři, kteří v Hluku nebyli.  

A abyste neřekli, že furt onom něco píšu, tady budu postupně přidávat fotky... Rád vám fotky také zdarma poskytnu, ale mám jednu "podmínku". Protože jsem nestíhal točit povídání s krojovanými, rád bych si alespoň přečetl krátné vysvětlení, "příběh kroje", proč jste šli v kroji, jestli jste měli svůj kroj nebo kde jste jej získali, kdo další s vámi v průvodu šel a jaký vztah k Hluku máte...

Pište, prosím, na radek.bartonicek@mfdnes.cz
Moc děkuju!!! A fotku obratem pošlu do vašeho mailu! 

U těchto prvních dvou fotek tedy dodám, že první dívka je z Boršic, stejně jako některé další dívky na fotce u auta. Jsou to kamarádky, a pokud se nemýlím, v kroji šly tak trošku "z hecu", některé z nich vůbec poprvé.  

... a ještě bez piva  

... a dívka od auta na portrétní fotce. V kroji šla poprvé, a když jsem se jí ptal, jestli půjde i někdy příště, řekla, že asi ne. Škoda, v kroji jí to velmi sluší ... 

... podívejte se na ty dva páry očí... na originální fotce jsou ještě větší a ještě modřejší ... 

... a tady sedí chlapi Křiváčkovi z Hluku, myslím, že taťka se jmenuje Petr, synům je čtyři a devět. Pak Křiváček sice říkal osm, ale manželka jej opravila :) V kroji jdou "jen" jedenkrát za tři roky, když jsem se ptal proč, uslyšel jsem: "Chodím v kroji rád, navíc je to hlucká tradice," odpověděl mi. A na otázku, jestli v Hluku, který se stává stále více městem, tato tradice vydrží i v budoucnosti, měl tuto odpověď. "Pokud v Hluku tradice vydrží, vydržíme i my."   

... Pan Hájek a pan Pospíšek.  Starý dobrý Hluk. Tito chlapíci, stejně jako někteří další,  toho udělali pro své městečko už velmi mnoho. Když šli takto do krojovaného průvodu, připadali mi jako ti dva ze známého seriálu Slovácko sa nesúdí - Kroner a Velen.  Teda, Pagáč a Klásek :)

  Kurnik, nemáte chuť na kúsek tohoto seriálu? Tož, kukněme :) Hraje cimbálová muzika Dolňácko. Z Hluku! : )

 ... a eště jedna ukázka. Pro radost,  když máme teprú ten začátek týdňa :)

 .. a tady jsou ti, které jsem potkával při přípravě i samotné  jízdě králů nejčastěji. Pro mě byla čest a radost se s nimi potkávat, víc to snad ani nemusím rozepisovat. Snad se ten vztah ničím nezkazí.  Byli prostě perfektní a mají velkou zásluhu na tom, že (nejen) tradice jízdy králů může v naději očekávat další jízdu v roce 2014. Jenom mě velmi mrzí, že jsme neměl čas s nimi popit a pozpívat :)

... a toto je Kamila Jurčová, šikovná Hlučanka, která teď dělá v Německu nebo Rakůsku. Hlavně ale zpívá s mladýma klukama z hlucké dechové muziky Kosenka. Kamila mívá při zpívání na sobě tak málo oblečení, že posluchači mívajú problém soustředit se na hraní :) :) Kamila je ale hlavně hlucká "srdcařka", veselá baba, která mamce roky pomáhá v hospodě tak, že jsem měl strach, aby ju mamka nestrhala :). A chystá se dál studovat, jak mi včera prozradila ...  Mimochodem, diplomku dělala o jízdě králů - ovšem z pohledu cestovního ruchu ... 

 ... a to jsou naši noví sousedé v Hluku. Velmi dobrosrdeční a družní sousedé, společně ještě s dalšími. Pro mě, který je zvyklý v tichosti i samotě psát a mít na dveřích upozornění, že vítá doma jen velmi krátké návštěvy, to je nová zvláštní  zkušenost.  Ale děkuju za ni. Potřeboval jsem ji, protože ze Lhoty se mi odchází velmi těžko. 

... tetička Konečná. Nejstarší Hlučanka, myslím, že už překočily pětadevadesátku. Když jsem jich před časem navštívil, seděly ve svm malém a pěkném domečku. Teď se dívaly na průvod z velikého moderního baráku, z druhého patra. I tak jsem je ale viděl moc rád - všecko dobré, hlavně zdraví!!! Vždycky, když jezdím po Slovácku, nezajímají mě nové silnice či chodníky, sleduju hlavně místní lidi, například ty kolem domů, jestli při nějaké slavnosti stojí před domem, dívají se z okna, sedí na židličce, vítají se s kolemjdoucími. Pokud jsou kolem baráků takto lidé, říkám si, je to dobré, to či ono místo ještě žije a je v něm cítit zájem. Pokud je před baráky mrtvo, okna a dveře zavřené, konstatuju smrt, nezájem a nudu. Pryč z takových míst! Naštěstí Hluk pořád ještě patří do první "kolonky". I díky tetičce Konečné.    

... a tady je povídání z loňského roku  

A TADY bych dal rád vaše krátké příběhy a vaše fotky z krojovaného Hluku ... 

TADY jsou fotky LUKÁŠE BARONĚ !!!!  

A VIDEA OD TONDY VRBY:

.. na tomto videu uslyšíte  hluckou dětskou cimbálovku i mladý ženský soubor Klebetnice 

A tady je můj kratičký komentář ke krojovanému Hluku. I když bych možná místo následujících moderých písmen, která jsem psal včera, dnes napsal pouze jednu jedinou větu: Kroje jsou oslavou člověka, oslavou jeho krásy a radosti ze života, oslavou a vzpomínkou na ty, kteří byli  před námi a zanechali nám toto nádherné dědictví ...

Říkejte si co chcete, ale stejně mi včera ten pohled na stovky krojovaných Hlučanů bral dech. Krojovaná dechovka nemůže moc překvapit, stejně jako třeba mužský sbor nebo další folklorní soubory.

Samozřejmě, díky za ně tady v Hluku i jinde, ale přece jen, ke Slovácku jaksi patří. Jenže v Hluku šlo za těmito soubory ještě množství dalších krojovaných. Žádný soubor, dalo by se říci, že to byli běžní lidé, rodiny, známí, rodiče, babičky, dědečci, vnoučata, mladé slečny i vdané dámy - v kroji mnohdy tak krásné.

Kroj si tito lidé obléknou sice třeba jen jednou za tři roky, kdy takový průvod Hlukem prochází, ale obléknou. Kroje mají, uchovávají je, mají je rádi a rádi je ukazují. Tady v Hluku i jinde na Slovácku.

Proč? Odpovědí je určitě mnoho. Vztah k tradicím, k dědictví rodičů či prarodičů, k rodnému kraji. Někdo se nad krojovanými může pousmát, někdo mávne rukou.

Buďme ale šťastní, že existují. A přejme si, aby svůj vztah k místu, kde se narodili či kde žijí, neprojevovali „jen" ve slavnostním průvodu.

RB