Viktorie Dominiková

Ne skanzeny, ne muzea, ne učebnice, ale především, ze všeho nejvíce, současný život Slovácka je tím, co by podle mého názoru mělo být hlavním smyslem práce mnoha pracovníků různých institucí, které se věnují tradičnímu životu Slovácka s ohledem například na lidovou kulturu, lidovou architekturu či lidové umění.

To neznamená, že by nebyly skanzeny, muzea nebo učebnice důležité, to samozřejmě ano, ale zkoumejme lidovou kulturu přímo v terénu a zároveň ji podporujme tak, aby naše děti mohly tuto kulturu poznat a čerpat z ní především přímo na vesnicích a ne zprostředkovaně z úst průvodců ve zmiňovaných skanzenech.

Myslím, že je na Slovácku pořád co v reálném životě zkoumat a objevovat, a velmi mě mrzí, že se to nedělá v mnohem větším měřítku. Spousta pamětníků zemřela, aniž by jejich vzpomínky, zkušenosti i slova byla zachycena a jejich dědictví, kupříkladu to krojové, nebylo spáleno, a architektonické dědictví srovnáno se zemí.  

I proto jsem den před Štědrým dnem navštívil ve svém rodném městečku Hluk paní Viktorii Dominikovou, 88 letou paní, která se za svobodna jmenovala Pospíšková. Paní Dominikovou jsem nahrál na video, protože je takřka poslední Hlučankou, a jednou z mála posledních žen na Slovácku, která mluví původním nářečím a chodí po "sedlcku", tedy nenosí klasické moderní oblečení.

Nářečí si zachovala především díky tomu, že Hluk prakticky nikdy neopustila, přes třicet let pracovala jako školníce v místní základní škole. Mimochodem, hned v sousedství, na statku, pracoval její manžel Jan, který zemřel v roce 1999. Paní Dominiková, za svobodna Pospíšková, si ho brala jako vdovce, protože jeho první žena brzy zemřela - podle všeho to byl následek vážných zdravotních problémů, které nastaly poté, co komunistický režim "združstevnil" (ukradl) majetek mnoha lidem, kteří se s tím logicky velmi těžko vyrovnávali.  

Viktorii Dominikou jsem dnes našel v příjemné atmosféře s jejím synem Františkem, který je dosud svobodný, společně zrovna připravovali koláčky. Na první pohled to je dobrosrdečný, citlivý a vstřícný svobodný mládenec, který dokáže velmi hezky povídat.

Jsem moc rád, že jsem oba navštívil a určitě si na ně na Štědrý den vzpomenu a budu myslet na to, jak v takové dvojici tráví vánoční svátky. Společně připraví štědrovečerní večeři, František Dominik zajde na hřbitov, aby se zastavil u hrobů těch, které znal, a když přijde domů, společně s mamkou se pomodlí, povečeří, zazpívají si vánoční koledy a budou vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou s nimi - jak mi řekli, nikdy u takového vzpomíná nechybí slzy smutku.  

RB

Ps. Navštěvujme, prosím, pamětníky, mapujme tradiční život Slovácka, snažme se, aby tyto tradice zůstávaly co nejvíce živé a nestěhovaly se do skanzenů a muzeí...