Rád bych se ještě vrátil k minulému týdnu, ke Dnům dobré vůle na Velehradě. Spěchal jsem na toto setkání hned z Dolňáckých slavností v Hluku a nakonec z něho napsal i nějaké články do MF DNES - dávám je také sem na web. Pokud písmenka v článcích nemůžete přečíst, můžete si na svém počítači písmenka sami zvěčit.

Můžete tak mimo jiné posoudit, jak se mi psaní z Velehradu vydařilo, případně se můžete vcítit do role novináře a říci si, co a jak byste z Velehradu napsali vy. Já jsem měl od svých šéfů zadání, abych částečně články z Velehradu zaplnil vydání zlínské přílohy MF DNES, jak a čím to udělám, bylo jen na mě.

Nakonec vyšlo pět článků: Zpravodajství o celé akci, rozhovor s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, příběh houslisty a zpěváka Radima Vojtka a ještě komentář. Plus malý článeček v celostátním vydání MF DNES. Osobně jsem nebyl se sebou moc spokojený, měl jsem představu udělat stránku, na které by byly především představeny dobročinné projekty, lidé, kteří pomáhají druhým a také samotní poutníci. Vždy fotka a několik slov. To se mi nepodařilo. Snad tedy za rok.

Pokud jde o příběh, moc děkuji Radimovi i jeho rodičům za vstřícnost, volal jsem jim navečer, druhý den po vystoupení Radima na Velehradě, a oni ochotně souhlasili, že můžu ještě večer přijet. Viděl jsem je mnohokrát při vystoupení Radima na různých akcích, ale poprvé jsme si vlastně popovídali až při přípravě článku do MF DNES. Jsou to úžasní a obětaví lidé, nevím, kolik takových manželských dvojic exituje. Ještě dodávám, že původní velikost článku byla větší, do novin se musel zkracovat. Původní text tedy dávám sem.

O setkání na Velehradě jsem chtěl napsat i tady na webu, ale musím se věnovat aktuálnímu psaní do novin. Podívejte se alespoň TADY, kde je o velehradském setkání mnoho informací i fotek. Vzpomínám na toto setkání velmi rád, vždycky se na Velehradě "dobiji" jakousi pozitivní energií, stačí si povídat s mnohými poutníky či například s děckama, které se starají o vozíčkáře, nebo stačí projít pozorně výstavy neziskových a církevních organizací.

To vše člověku ukáže, že svět a život není až tak plný špatných zpráv a věcí, jak to vypadá z každodenního informování novin a televize - aniž by ale za tyto špatné zprávy mohly noviny nebo televize. 

 RB

Ps. Na Velehrad se tady na stránkách vrátím ještě jednou, několika fotkami a popisky ... 

Článek o Radiomovi v původní velikosti, která se do novin nevešla:

Nadějný muzikant hrál před zaplněným Velehradem 

VELEHRAD - Pro Radima Vojtka byly předcházející dny pořádně náročné.Ve čtvrtek přijel ze střední školy v Praze, hned šel na zkoušky s cimbálovou muzikou, od pátku do neděle vystupoval na Dolňáckých slavnostech v Hluku, v pondělí zkoušel na Velehradě a večer už patřil k hlavním vystupujícím na koncertě Lidé dobré vůle, který přenášela Česká televize i Český rozhlas.

„Na vystoupení jsem se těšil, ale bohužel, v den koncertu mi ráno vypověděl hlas, byl jsem nachlazený z hluckých slavností, kdy bylo špatné počasí a přebíhali jsme při hraní z venku dovnitř," přiznává Radim, který musel narychlo přistoupit k provizorní léčbě. „Léčil jsem se, jak se dalo. Vincentkou i troškou vína, to na hlas pomáhá," směje se.

Víc stihnout nestačil, od poledne totiž probíhaly na večerní koncert velké zkoušky, rodiče čekali pod pódiem, a on společně s dalšími vystupujícími dál a dál zkoušeli. „Nepřekvapilo mě to, věděl jsem už v minulosti, že na takové koncerty jsou zkoušky dlouhé a pečlivé," podotýká.

Při samotném koncertě, který kromě televizních diváků sledovali přímo na Velehradě předseda vlády Petr Nečas, manželka prezidenta Livie Klausová a mnozí další známí lidé, vystoupil hned na začátku se dvěma písničkami, kdy zpíval a zároveň hrál na housle s Hradišťanem.

„Obě písničky jsem si vybral sám, primáš Hradiš´tanu Jiří Pavlica mi akorát říkal, aby byly nějaké vznešenější," vysvětluje Radim. Rozhodl se proto pro lidovou písničku Důbravěnko zelená a pro píseň Husličky, kterou složil písničkář Vlasta Redl. Když dozpíval, prostranstvím před velehradskou bazilikou se nesl hodně dlouhý potlesk.

„Byla pro mě čest zazpívat si a zahrát s Hradišťanem na Velehradě, jsou to perfektní muzikanti," komentuje vystoupení Radim, který se mimo jiné dočkal pochvalných sms zpráv od svých profesorů na pražské kozervatoři Jana Deyla. Co mu psali? O tom nejdříve mlčí, nakonec stručně prohodí. „Vzkazovali mi, že to bylo úchvatné a tak, napsali to kamarádsky, jsem rád, že se pod takovými profesory můžu učit."

Jeho cesta na pražskou konzervatoř, kde studuje hru na klavír a housle, začala vlastně už od dětství. Jako nevidomý našel svou lásku a radost v hudbě, už od svých čtyř let navštěvoval Základní uměleckou školu v Uherském Ostrohu. Začínal s hraním na flétnu, v pěti přidal klavír a v deseti housle. Přitom od pěti let zpíval a hrál v uherskoostrožské Cimbálové muzice Pramének, která se pod vedením ředitele školy Františka Říhy postupně vypracovala v jednu z nejlepších dětských cimbálových muzik v republice.

V současnosti je možné Radima slyšet hned ve třech cimbálových muzikách, v muzice Základní umělecké školy Hluk, v Mladém Radošovu a také v místní boršické muzice Falešnica. Právě cimbálová muzika je to, co Radima baví ze všeho nejvíc a čemu by chtěl zůstat v životě věrný i po studiích v Praze, kde je ale podle svých slov velmi spokojený. „Budu se ale chtít vrátit sem na Slovácko, tady su doma, Praha néjni pro mě, je tam moc blázinec," říká přesvědčivě.

Při pohledu na jeho dosavadní úspěchy i při jeho povídání člověk takřka zapomene na jeho postižení. „Co chci, to si dokážu prosadit," říká sebevědomě Radim, který je na sebe hodně přísný a neustále se snaží v muzice zlepšovat. „Nevidomý je naprosto normální člověk, který může dělat hodně věcí, co dělá vidící. Jenom je tam ten bod dole, že člověk nevidí a má to o něco těžší," říká.

Radek Bartoníček

... tady je videoukázka s Radimem, točil jsem na Dolňáckých slavnostech v Hluku, Radim hrál v CM Frajárka, což je nová cimbálovka z Boršic u Blatnice - držím palce! 

... komentář 

 .. celý rozhovor se mi nepodařilo okopírovat, tak alespoň většina.... 

... a první část článku