A ja jaj. Vzhledem k tomu, že se ozývám až čtyři dny po Horňáckých slavnostech, tak to vypadá, že i poslední příznivci těchto stránek na mě i stránky zanevřou. Co se dá ale proti tomu dělat? Stále víc zjišťuju, že určitý odstup od událostí má smysl, kdo chtěl, tak dobře z těchto mých stránek ví, že videa z Horňáckých dal na internet Tonda Vrba naprosto aktuálně už dřív a vy je najdete TADY. Moc díky Tondovi za videa!

Já se snažím tady na stránkách mnohdy dostat dál, "za videa", jde mi o podstatu událostí či dění kolem nás, proto i následující fotky s popisky. Většině asi bude stačit mrknout na vystoupení, pokud by chtěl někdo nad Horňáckými i popřemýšlet, přidávám tedy pár řádků a také několik fotek ...

Ještě se omlouvám, že málokdy napíšu jména, názvy souborů nebo podrobnosti o programech, bohužel, tištěný program s podrobnosti nemám, snad se dá ještě někde sehnat dodatečně. Rovněž upozorňuju, že jsem viděl jen některé programy, kromě Horňáckých jsem se musel stihnout sbírání meruněk, Letní filmovou školu v Uherském Hradišti i Hody s právem v Ostrožské Lhotě.

Tuto fotku mám zvlášť rád. Skoro bych k ní ještě dopsal: "Tak co Horňácké a Horňácko, po jakých cestičkách se budete ubírat, než já vyrostu?"

Samozřejmě, začínám dětmi, jejich programem na Horňáckých. Moc jsem se na něj těšil, líbil se mi a rád na něj vzpomínám. Dětí na Horňácku bohužel ubývá, stejně jako všude jinde, proto jich je také méně ve folklorních horňáckých souborech. O to více mě těšilo, když se všechny vystupující děti ukázaly několikrát takto pěkně pospolu na pódiu.

Kolik z nich zůstane písničkám, tradicím i Horňácku věrných? Kolik z nich bude ve svém životě "těžit" z bohatství tradic, díky kterým lze svůj život "povýšit"? Kolik je mezi nimi  muzikantek, zpěvaček, tanečnic a vůbec dívek, které zůstanou svému rodnému kraji věrných? A kdeže se poděli horňáčtí kluci? Jak se těmto dětem bude dařit nést dál dědictví svých rodičů a prarodičů? Jak jsou děti na horňáckých školách a v rodinách vychováváni k lásce k tomuto dědictví? A co dělají dospěláci na Horňácku proto, aby jejich děti nemusely v dospělosti odcházet jinde? To jsou otázky důležitější než to, jestli ten který ročník Horňáckých se vyvedl nebo nevyvedl.    

Musím sem dát následující tři fotky diváků. Proto prostě návštěvníky Horňáckých obdivuju a chtěl jsem se takto podívat do jejich tváří. Není to neuvěřitelné, jestliže jich jezdí stále tolik a možná ještě i více? Navzdory tomu, že prší, brodí se v blátě a vlastně každý rok vidí stejné účinkující i často podobné programy? To je přece neuvěřitelné! Jen nevím, jestli to svědčí o síle diváků nebo spíše o síle horňáckých písniček a tradic. Řekl bych, že platí obojí.

A opět se vracím k dětem. Většinu z nich znám z loňského roku nebo z Mladého Horňácka, vždycky mě ale potěší, když je vidím s odstupem několika měsíců opět, nebo třeba vidím i nové tváře. Třeba tohoto klučinu. Je možné, že na Mladém Horňácku jsem ho přehlédl, ale tady jsem si ho už dobře všímal. Před vystoupením byl dost nervózní, na pódiu ale působil sebejistě - ať už zpíval nebo se snažil i zacifrovat. Kéž by takových kluků a holek rostlo na Horňácku co nejvíce! 

A další děti. Myslím, že tady je mladý Prachař, už zkušený a nadějný "klučisko", omlouvám se, že jméno nevím. Prosím, poraďte mi jména všech dětí! Velká škoda, že divákům nebylo během dětského pořadu představeno žádné z vystupujících dětí ani souborů. Možná byly v programu, takže se případně omlouvám.

Takto jsem alespoň vyfotil scénář dětského programu, jak byl vylepený v místě, kde se připravují děcka a dospělí na vystoupení ...

A dívka z Nové Lhoty. Další naděje Horňácka s pěknou vyřídilkou :)

A mladý Kružica. Další naděje Horňácka. Další sympatický klučina, kterému by v dospívání a dospělosti nemuselo být jedno, jaký je a bude jeho krásný rodný kraj.

A šmik střih a jsme úplně jinde na jiném místě Horňáckých slavností. Jsme na Fňukalovém, je sobota odpoledne a končí pořad, věnovaný chlapom (především) z mužského sboru ve Velké nad Veličkou. Řeknu vám - výborný pořad v nádherném prostředí ! Když občas slýchávám, jak to v různých sborech různě hapruje, nebyl jsem si jistý, jakou náladu toto zpívání bude mnět. Tedy, jak že se ti chlapi na tento pořad vyspali. Mé obavy ovšem byly nemístné! Všichni chlapi (ženských tam moc nebylo) působili velmi uvolněně a pohodově, opravdu byla radost být přítomný na takovém místě!

Osobně mě potěšilo i to, že v tomto pořadu bylo vzpomenuto i několik jubilantů, kterým bylo velmi hezky a důstojně "poblahopřáno". Myslím, že by to mohla  být inspirace i pro jiné sbory. Ukazujte více své jednotlivé "členy", dejte jim prostor, řekněte o nich více slov. Vždyť jakýkolůiv sbor se skládá z jednotlivců, mnohdy jednotlivců velmi zajímavých. A je škoda, když zůstávají jen v řadě bez toho, aniž bych si jich někdo více všiml. Ještě jednou všem moc děkuju za toto příjemné odpoledne!

A někteří jubilanti. Tady například pan Mička a vedoucí sboru Petr Miškeřík. Je to nezvyklé, když chlap dává chlapovi kytku. Oběma to ale slušelo, co říkáte?

A tady další oslavenec - pan Kučera ...

Martin Kuchyňka. S panem Šalé pořad moderovali a dařilo se jim. Držel jsem jim palce a jsem rád.

A teď zase odskočím. Tento plakát mě pořádně překvapil! Absolutně náhodně jsem ho uviděl u bývalého velického mlýna, navíc jsem zjistil, že právě běžící program, který je na dvoře mlýna, se týká právě tohoto plakátu! Jak se to stalo, proč tento pořad nebyl v programu Horňáckých slavností, to nevím. Byť by mě to hodně zajímalo, a je to škoda. Mimochodem, na dvoře bylo narváno!

Bohužel jsem se nemohl zdržet dlouho. Chtěl jsem stihnout, uslyšet a nafotit dětský program, který začínal téměř ve stejnou dobu. Proto jsem udělal pár fotek a spěchal na Hůrku. Snad se brzy k této horňácké cimbálové muzice vrátím. Na fotce primáš Libor Sup.

Proč jsem dávám tuto fotku? Nějak se mi pocitově zdá, že starších žen, které na Horňácku udržují písničku, je poměrně dost, těch mladších je ale nějak pomálu. Proto jsem rád za tyto holky-dívky-ženy, bylo by jich potřeba ještě víc. Že zpívaly krásně, nemusím ani psát.

No jo, končím protentokrát legendami, na Horňáckých slavnostech rádi toto slovo používají, ale legend ubývá. Stárnou, odcházejí, trápí je nemoci. Primáš Martin Hrbáč stojí naštěstí pořád na nohách pevně. A  má i následovníky, je jich poměrně hodně - mimochodem, o nich by mohl být jeden z programů Horňáckých. Ještě víc než "jen" primáše ale Horňácko potřebuje nadšence, odborníky i patrioty, kteří o něj budou pečovat. "Folklor" ale mapuji právě proto, že jsem přesvědčený, že mezi lidmi, kteří se na Horňácku (i jinde) kolem fokloru pohybují, je mnoho lidí, kterým osud jejich rodného kraje není "ukradený".  

Tak mě napadá, že bych mohl skončit bez fotky. Tak nějak končil i poslední sobotní večerní pořad. Účinkující seděli, diváci věděli a docela dlouho jim trvalo, než pochopili, že opravdu je konec. Toto je opravdu konec.

Nebo, že by ne? Ale co dodat? Jistě, podoba Horňáckých slavností mě velmi zajímá, ale už jsem si zvykl na to, že se vždy po jejich skončení sejdou "pomazané hlavy", které za zavřenými dveřmi debatují (nebo nedebatují?) o tom, jaké že ty slavnosti byly, jak komu se pořad vydařil a kdože dostane šanci v dalším ročníku. Na veřejnost se z toho dostanou ven jen zkreslené útržky, takže si počkejme, v čem budou Horňácké slavnosti 2012 jiné či stejné jako ty letošní nebo ty před třeba deseti lety. Témat se nabízí pořád hodně, nechme se překvapit. Tedy, kdoví, jestli převládne snaha nás, diváky, něčím překvapovat nebo nepřekvapovat. Skončil bych, čím jsem začal. Horňácké slavnosdti jsou "jen" festival na 3 dny. Mnohem důležitější je to, jaké je Horňácko zbývajících 353 dnů, kam ono směřuje, co tamní lidé dělají pro to, aby si uchovalo svou kulturní jedinečnost a zároveň se stalo i místem, kde budou žít rády jejich děti.

Text a foto: RB (Další fotky a popisky ještě přidám)

Ps. A nezkusíte napsat do diskuse, jaká že podle vás byly letošní Horňácké, co byste v nich chtěli vidět příští rok, a jak že je na tom celkově Horňácko?