Naprosto zbytečně zmařený život - mladík z Dolního Němčí dnes ráno zabil na silnici ženu z Hluku + dlouhá diskuse
Sotva jsem dnes sedl k počítači po úterní cestě do Olomouce a včerejší cestě do Zlína, hned jsem uslyšel velmi smutnou zprávu o tragické smrti 44 - leté ženy ze sousedního Hluku.
Tato matka dvou dětí Dana Z. jela na babetě ráno do práce do Dolního Němčí, ale do práce už nedojela. A bohužel, nikdy už nepřijede ani za svou rodinou. Zabil ji totiž devětadvacetiletý hajzl (pardon, řidič) z Dolního Němčí, který jel v mlze rychle a ještě k tomu předjížděl dvě auta. Auto vláčelo babetu téměř sto metrů po silnici, než se zastavilo, tělo ženy bylo čtyřicet metrů od místa nárazu.
Co psát dalšího? Zcela zbytečně zmařený život a několik rodin, které budou do konce života nešťastné. Řidič se prý snažil potom ženě pomoci, ale už bylo pozdě. Když ženu držel, jistě by dal v té chvíli všechno na světě za to, aby se čas vrátil o několik minut dozadu, on vydržel jet za autem, které bylo před ním a žena dál žila svůj život.
To, jak se chováme za volanty svých aut je šílené. Stačí se projet pár kilometrů a člověk přijde o jakékoliv iluze. A často ani nemusíme sednou do auta. Když se podívám z okna u nás v uličce, nebo se projdu po vesnici, vždy narazím na řidiče, kteří jezdí naprosto nepochopitelně rychleji, než by museli. Řidič jede po silnici, silnice není nijak široká, ale od jede jako někde na závodním okruhu. Nebo třeba odbočuje z hlavní na nevelkou vedlejší ulici, s klidem by mohl dát nohu z plynu, ale on ne, naopak auto rychle rozjede, aby před domem silně brzdil.
Tolikrát jsem měl chuť takového řidiče zastavit, utíkat za ním - jenže, co potom? Co s ním? Jednou jsem to udělal a on se mi smál, že děcka nemají u silnice co dělat a on si může jezdit, jak se mu zalíbí. Přimlouvám se za mnohem větší represi, jenže, policistu na vesnici nevidíte hlídat dopravu, jak je rok dlouhý, a mimo obce na okresních silnicích jsou spíš překvapivou výjimkou. Navrhoval jsem zpomalovací pruhy, měřič rychlosti na začátku obce, ale bez výsledku.
Nevím, jestli si dokážeme představit, jak přetěžké je mít děti nebo jiné blízké a každý den se strachovat, jestli se vrátí v pořádku, když někde vyjedou autem, nebo, v případě dětí, si hrají venku. Měli bychom vědět, jaký to je pocit, vždyť každý máme děti nebo blízké, které nade všechno milujeme a strachujeme se o jejich zdraví. Přesto ale jezdíme tak, jak jezdíme a denně ohrožujeme životy jiných lidí a dětí.Tento spěch za volantem nám přitom nic nepřinese, možná ušetříme nějakou minutu (co s ním pak děláme, zajímalo by mě), ale mnohdy ani tu ne, člověk předjede jedno, dvě, tři auta, ale stejně má před sebou často jiná auta nebo třeba obec, kde se auta zase poskládají za sebe.
Jako po každé tragédii, nezbývá i nyní nic jiného než vyjádřit soustrast pozůstalým a toužebně si přát, aby toto neštěstí vrátilo nám, řidičům, konečně rozum. Jsem ale pesimista, není to například tak dávno, co řidič s autem zabil na přechodu v Hluku jednu paní, která přecházela silnici se svou vnučkou. Běžte se na přechody v Hluku podívat a sledujte, jak se tam často řidiči (ale občas i chodci) chovají. Je zázrak, že tam nevyhasl od té doby další lidský život.
RB
Místo neštěstí dnes ráno. Autorem fotky je Petr Zapletal, fotku jsem převzal ze stránek televize Nova tn.cz