Paní Zuzana

Ve čtvrtek jsem byl ve Zlíně a jen úplnou náhodou se dozvěděl, že tam má být v podvečer autorské čtení spisovatele Antonína Bajaji. Zašel jsem se tedy na něj podívat a byl jsem nadšený - vám, kteří máte rádi knihy, bych takový zážitek moc přál. Kromě spisovatele totiž mohli diváci naprosto zaplněného klubu Alternativa slyšet ještě cimbalistku Zuzanu Lapčíkovou a vidět také ukázky z úžasného filmu Federica Felliniho Amarcord.

Myslel jsem, že se tady pokusím tento podvečer popsat, ale v krátkém čase to nedokážu. Psal jsem i článek do sobotní MF DNES, ani tam se mi to ale úplně nezdařilo. Myslím, že byste museli sedět na místě, museli byste slyšet hrát a zpívat Zuzanu Lapčíkovou, vidět Amarcord a číst Bajajovu knížku Na krásné modré Dřevěnici, abyste mi pozozuměli. Knihy? To je přece další svět, ve kterém žijeme! A muzika? Ještě jeden! A film? Třetí svět vedle toho, v němž žijeme svůj každodenní život! Představte si, jak Felliniho film začíná - venku fučí větr, prádlo na šňůře věje a vzduchem poletuje chmýří.

"Chmýří zase letí, zima je už na koštěti," volá mužský hlas. Na náměstí bijí prudce zvony, kamera je v pohybu a zabírá postavičky lidí, kteří se postupně na náměstí objevují. "To je krása! Koukni tam nahoře!" volá další hlas a pan Fellini začíná vyprávět příběh mnoha krásných lidí, které potkal ve svém dětství. A podobně, se stejný úžasem na člověkem, vypráví pan Bajaja příběhy lidí ze svého dětství, s nimiž bez lítosti zatočil totalitní režim.     

Podívejte se na dvě ukázky, které vám můžou alespoň z malé části atmosféru v Alternativě přiblížit. Omlovám se za kvalitu, obraz je roztřesený, měl jsem na foťáku dlouhý objektiv, který nešel v ruce pevně udržet a přitom točit ...

RB

Tady je úplný začátek setkání ...

 A tady už čtení i Zuzana Lapčíková ...

 A tady je článek do MF DNES

Čtenářský i muzikantský zážitek v Alternativě Zlín

Co si myslíte o setkáních, na kterých čtou spisovatelé své knížky? Šli byste na takové setkání? Nebo máte raději knížky, které si můžete číst jen vy sami a nemusíte se nechat rušit hlasem spisovatele?

Do zlínského kulturního institutu Alternativa přišli v tomto týdnu lidé, kteří chtěli slyšet hlas i vyprávění minimálně jednoho spisovatele - zlínského rodáka Antonína Bajaji, který poprvé předstoupil před své čtenáře jako držitel prestižní Státní cenu za literaturu. Obdržel ji před několika dny za svůj nejnovější román Na krásné modré Dřevěnici, ze kterého se chystal v Alternativě číst.

Chystal - ale musel chvíli čekat. Posluchačů přišlo tolik, že se na ně nedostávalo sezení, vedoucí Alternativy Jitka Černínová proto sháněla další a další židličky a zároveň se omlouvala i děkovala.„Vy jste tak báječní, my jsme nečekali, že přijde tolik lidí. Jste úžasní, a já vám strašně moc děkuju."

Nakonec stejně několik lidí muselo zůstat stát, ale věřím, že ani tak účasti na autorském čtení nelitovali. Autorském čtení?

Toto byl víc než „jen" autorské čtení či předčítání knihy spisovatelem. Byl to ještě zážitek navíc, protože jen kousek od spisovatele hrála a zpívala cimbalistka Zuzana Lapčíková, a za ním, na velkém plátně, se v některých momentech odehrával nádherný film Federica Feliniho Amarcord.

Román Na krásné modré dřevěnici tak měl v Alternativě najednou svůj zvuk i svůj obraz. Hraní a zpívání písniček lidových, ale i třeba budovatelských, připomínalo obsah románu, ve kterém Antonín Bajaja mimo jiné popisuje krušná padesátá léta pohledem dítěte. A film slavného italského režiséra pro změnu odkazuje na způsob vyprávění celého románu.

„Tato knížka vznikala celý život. Už v začátcích šedesátých let, když jsem měl velký smutek nebo velkou radost, jsem vždycky sedl a psal jakoby dopisy sestře Janě, s kterou jsem prožíval dětství u Dřevnice," prozradil Bajaja. Když si ale všechny dopisy sesbíral, nevěděl, jak jim dát „čtivý kabát". „Naštěstí jsem si vzpomněl na svého oblíbeného Itala Federica Feliniho a jeho film Amarcord, kde jde obraz za obrazem. A takový obraz za obrazem jde také v naší paměti," říkal posluchačům a vzápětí dodával, že se snažil onu zlou dobu vidět v knize spíš z lepší stránky. „Je to takový smích přes slzy," podotkl.

A v podobném duchu také mluvil, pokud se zrovna nedíval do své knížky a zastavoval se u začínajícího adventu. „Ten, kdo nevěří v příchod Ježíše Krista, si může říci, že advent je příchodem nějaké naděje na vykoupení lidstva z těch jeho srabů, ve kterých žije. Že to je příchod světla a pravdy, která možná daleko na obzoru je, nebo možná není, ale spíš je, a my se k ní horko těžko přibližujeme."