Nádherný včerejší zážitek s muzikou a tanečníky Hradišťanu aneb Pár slov o světovosti a prezidentském souboji Pavlica - Šuláková (ještě dál doplním)
Pokud ještě dnes rozebíráte emotivně politiku, nebo žijete svými denními radostmi či starosti, zkuste si od toho všeho na chvíli odpočinout a "přesuňte" se do včerejšího nedělního večera do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Taneční soubor Hradišťan právě tam vystoupil se svým programem, který byl jeho ohlédnutím za nedávnou návštěvou Jižní Koreji. Jistě se k tomuto večeru ještě vrátím, nyní můžu jen stát v pozoru, dlouze tleskat a děkovat za krásný zážitek. Byla to nádhera!
Zmaten ještě všudypřítomným prezidentským soubojem jsem mimo jiné přemýšel nad tím, jak by dopadl "prezidentský souboj", kdyby proti sobě stál Jiří Pavlica s Hradišťanem a třeba Jarmila Šuláková s Fleretem - což není "porovnání" nijak objevné, vždyť mnozí jistě víte, jak pan prezident Klaus kdysi poznamenal, že on raději Šulákovou než Pavlicu, čímž chtěl říci, že on raději to domácí než cizí. Tedy takto bychom mohli postavit proti sobě Pavlicu se Šulákovou a s klidem i nějaké klasické folklorní tance právě s tanečním souborem Hradišťanu.
Jak bychom asi dopadli, co myslíte, vhodili bychom více hlasů za "domácí" Šulákovou, Fleret a folklorní tance, nebo "odrodilce", kteří pořád hledají nějaké další cesty ke světu, tedy Juru Pavlicu a hrající či tančící Hradišťan? No, větší šance by asi měla "ta naše domácí Jarmilka" :)
Promiňte mi toto "prezidentské pomatení", jen jsem chtěl sepsat úvod k tomu, abych řekl, že mám rád paní Šulákovou, Fleret nebo klasické folklorní tance, ale jsem přešťastný, že máme i na našem Slovácku osobnosti, které jdou dál, které se nezastavují u ověřeného, vyzkoušeného, osvědčeného, fungujícího, ale stále hledají a nachází, stále hledají třeba v hudbě nebo tanci další a další způsoby, jak vyjádřit všechno krásné i bolestné, co obklopovalo naše předky či obklopuje nás.
Výsledkem takového hledání je právě práce Jiřího Pavlici a paní Laďky Košíkové, choreografky tanečního Hradišťanu. Jedním z výsledků jejich práce byl i včerejší pořad ve Slováckém divadle. Program nádherný, který vyžaduje určité soustředění a ztišení. Díky za něj, díky za ohromnou práci, kterou oba dva dělají. Je radost jejich práci sledovat, je štěstí vyrůstat ze stejných kořenů, jako vyrůstali oni. Díky za to!
Buďme domácí, buďme hrdí na naši zem i kulturu, ale neuzavírejme se před světem ani v kultuře ani třeba v politice, naopak stále více otevírejme dveře i okna do světa, vnímejme svět a snažme se dělat všechno pro to, abychom byli co nejvíce jeho součástí. S takovou "výbavou" či sebevědomím, spojeným s pokorou, se přece v Evropě či světě neztratíme ani nerozplyneme (prý jako kostka cukru, řekl kdysi jeden odcházející český politik), naopak z toho "našeho domácího a tradičního" můžeme přece světu mnoho dát - třeba jako tanečníci Hradišťanu obyvatelům a návštěvníkům Jižní Koreje. Jako Jiří Pavlica, Ladislava Košíková a mnozí další.
A nezapomeňme ani na básníka Jana Skácela, jehož verše pan Pavlica tak mistrovsky zhudebnil. I on svým dílem vstoupil do světa a přeci zůstává zároveň náš, domácí, slovácký.Vždyť do světa vyšel z našich Vnorov, z luk kolem naší Moravy - tam, kde podle jeho vzpomínek rostla tráva tak vysoká, že se do ní i kůň schoval ...
RB
Ps. Víc slov už nestihnu, musím jít do práce, večer snad přidám ještě pár slov a další videa .... Ale TADY si můžete přečíst o tanečním souboru Hradišťan mnohem víc
... tady můžete vidět tu část programu, která bude "většinovému divákovi" asi nejbližší - Modlitba za vodu v krásném tanečním provedení ...
... tato ukázka navazuje zcela plynule na předcházející, stále jsme v části programu "Modlitba pro vodu", jen já ji rozdělil na dvě části
... a toto je část, nazvaná Vojna. Vychází z fantastické desky Hradišťanu Byla vojna u Slavkova. Mimochodem, když tato deska před mnoha lety vyšla a naznačovala proměňu folklorního Hradišťanu, mnozí jeho fanoušci se s touto proměnou těžko smiřovali. Taneční provedení je podobně silné a apelující na lidské srdce - nádhera!
... a tady jsem přeskočil na konec programu. Po dlouhém potlesku se kolegové velmi hezky loučili s jednou z tanečnic, paní Marcelou Hastíkovou - TADY si o ní můžete přečíst více ...