Tak, co

Při psaní do novin zatím pokračuji ve svém naivním psaní, kdy člověk podléhá dojmu, že psaním může pomoci k něčemu dobrému (dělám to tak už skoro dvacet let a nechce mě to bohužel přejít). Tentokrát jsem se chtěl zmínit o čtenářsky naprosto nezáživném tématu setkání úředníků a občanů v Uherském Hradišti, což jsem také učinil.

Ono setkání bylo opravdu zajímavé a já hleděl, jakou fůru věcí je třeba v Hradišti udělat, s čím vším lidé chodili. Pokud vás to zajímá více, najdete tyto náměty na zlepšení Hradiště například TADY (Jen je velká škoda, že po úředním sepsání nevypadají tyto náměty zdaleka tak živě, naléhavě, zajímavě a konkrétně, jako když  je člověk slyšel přímo z úst lidí na jednání)

A jelikož mám pocit, že z "pohodlného" křesla rádoby nezúčastněného novináře je třeba přejít k "občanovi", který konkrétně o něco usiluje, přišel jsem na setkání s námětem, aby určitá výběrová řízení ve městě byla co nejvíce transparetní (diplomaticky řečeno). S tímto námětem jsem kupodivu u našeho stolu uspěl (a porazil osm jiných námětů) a dočkal se i veřejného přednesení tohoto námětu v celém sále Reduty. Nakonec se sice výběrová řízení nedostala do první desítky všech problémů města, ale v druhé desítce jsou a někdo by měl nad nimi přemýšlet - tedy, nevím, jestli bude někde zveřejněna i ona druhá desítka problémů a jestli je fakt někdo vezme vážně :)

Dočkal jsem se sice reakcí typu - "Jó, některá výběrová řízení jsou tady fakt problém, některé firmy vyhrávají hodně často a už dlouho, ale nahlas vám to nikdo nikdy nepotvrdí" - ale co, minimálně jsem rád, že jsem neseděl v hospodě a nenadával u piva... Když si uvědomíte, kolik veřejných peněz končí kvůli neprůhledným výběrovým řízením v černé díře (co užitečného by šlo za ně pořídit!) a kolik zajímavých nápadů se tak nikdy nerelizuje, je z toho člověku na vysoký tlak...  

Upřímně řečeno i napsáno, o výběrových řízeních a nějaké spravedlnosti nemám po těch letech psaní absolutně žádnou iluzi, ať už jsem psával z brněnského magistrátu, pražského magistrátu nebo parlamentu či ministerstev, ale člověk prostě nesmí nikdy mlčet. Naštěstí noviny se tomuto stále věnují. Jinak budeme jako ony malé děti, kterým dá někdo dospělý lízátko a oni už jsou hodné, usměvavé a poslušné opičky - omlouvám se dětem, jsou jinak úžasné...

Takže tady je sloupeček:

Když lidé mluví do problémů

Tak, copak mě jen čeká?" říkal jsem si, když jsem se chystal do Reduty na první veřejné fórum radnice Uherského Hradiště s občany. Odehrálo se sice už minulý týden, ale jsem přesvědčený, že má smysl se k němu vracet co nejvíce. Pokusím se tedy o to i já sám.

Nejdříve se musím přiznat, že jsem se na toto setkání těšil a považoval ho za nesmírně důležité. S demokracií jsme se totiž dostali tak daleko, že mnozí lidé už na věci veřejné zcela „kašlou" a rozhodování nechávají stále více na politicích, úřednících a různých lobbistech. Může to mít hodně špatné důsledky, ale co s tím dělat? Jedním ze způsobů je možná právě ono veřejné fórum, které se uskutečnilo v rámci toho, že Hradiště je členem národní sítě Zdravých měst a také součástí projektu Rozvoj místní Agendy 21.

Když jsem přišel do Reduty, v první chvíli jsem byl pořádně zaskočený - a podle reakcí kolem jsem nebyl sám. Čekala nás nastražená „léčka". V sále totiž nebyly žádné židličky, které by vám umožnily sednout si pěkně anonymně doprostřed sálu nebo, jak jsme zvyklí, někde úplně nakonec. Museli jste tak zůstat stát nebo si sednout (což většina po váhání učinila) přímo k některému ze stolů, kde se probíralo téma, které vám bylo nejbližší - výborná „léčka"! Brzy byly stoly obsypány, počínaje třeba dopravou, přes životní prostředí, památky, sociální věci, až po kulturu nebo bezpečnostní situaci ve městě.

Jenže, co teď? U stolu seděl garant, tedy úředník hradišťské radnice, který měl za úkol sepsat cokoliv z toho, s čím přijdete. Chtělo to trošku odvahy, ale pokud jste ji sesbírali, měli jste šanci se svým návrhem uspět!  U stolu jsme každý přišli s nějakým návrhem a dali dohromady asi desítku věcí, které bychom chtěli ve městě změnit. Úkol zněl: vybrat z těchto deseti dva, které náš garant přednese před celým sálem. Každý u stolu měl dva hlasy, hlasování bylo těsné, ale „můj" námět se mezi ony dva vybrané vtísnil - příjemné překvapení.

Následovalo poslední dějství. Vybrané náměty z každého stolu se dostaly k „proprání" v celém sále, kde je každý garant vysvětlil a kdokoliv v sále mohl skutečně vystoupit s jakýmkoliv názorem - další příjemné překvapení.

Nejen kvůli vlastnímu „želízku v ohni" jsem měl z celého setkání dobrý pocit. Úředníci hradišťské radnice se snažili být vstřícní, příště bych jen navrhoval, aby anonymní kartičku s nápisem GARANT nahradili svým jménem, příjmením i přesným pracovním zařazením. Velký podíl na výborném průběhu fóra měl Petr Švec, ředitel kanceláře Národní sítě zdravých měst, který vše s přehledem moderoval.

Samozřejmě, nejdůležitější byly náměty k vylepšení města, o nichž se v Redutě mluvilo - určitě si tyto náměty na webu radnice najděte. Osobně jsem byl velmi překvapený, kolik námětů od občanů padlo a jak moc toho v Uherském Hradišti ještě chybí. To jsem ani nečekal. Ale o tom zase příště, nyní totiž bude důležité sledovat, jak se k námětům občanů postaví vedení města i zastupitelstvo. Počkejme si na to.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz