Můj poslední novinářský Antonínek aneb Antonínek poněkud jinak.... Budu rád, když se mrknete na některou z 20 video reportáží o lidech na Antonínku a Děkovné dožínkové pouti + fotky, včetně společného fotografování
"Doma není nikdo prorokem," zní jedno věkem prověřené přísloví, o jehož pravdě pravdoucí jsem bytostně přesvědčený, stejně jako jistě mnozí z vás - však toto přísloví často od různých lidí slyším, když mluví o sobě a místě, které je jejich domovem.
Stejné to cítím i já, v místě, které člověk považuje za domov, se často setkává s největším nepochopením, mračením, mručením i jakousi záští, jejíž kořeny nemá smysl zkoumat, protože můžou mít mnoho racionálních i iracionálních příčin.
Přesto jsem se rozhodl, že se po Slováckém roku v Kyjově, kde jsme s Tondou natočili před několika dny několik desítek reportáží o Slováckém roku (najdete je TADY), pustíme do natáčení také u nás doma, tedy v regionu Uherskohradišťka, na Ostrožsku - konkrétně, že se pokusíme zachytit "náš" Antonínek v den, kdy tady běžela významná pouť, Děkovná dožínková pouť.
Zatímco v případě Kyjova jsme se setkali se spoustou pozitiních reakcí, za které ještě i teď VELMI děkuju, v případě následujících reportáží z Antonínka se reakcí obávám, viz vzpomínané pořekadlo o prorokovi a domovu. Zkuste být, prosím, vstřícní, natáčení jsme nijak nepřipravovali a s nikým se dopředu nedomlouvali, chtěli jsme, aby vše bylo přirozené, a to jak povídání s lidmi, tak například mé vstupy. Některé slova bych teď možná řekl jinak, další slova bych naopak přidal, ale holt jsem je pronesl na kameru v nějaké chvíli, atmosféře i čase a hlásím se k nim.
Věřte mi, že mi na tomto natáčení nesmírně moc záleželo, mám Antonínek rád, mám rád řadu lidí, kteří jsou s ním spojeni a na Antonínek chodí, proto jsem chtěl, aby následující videoukázky vznikly a Tondovi moc děkuju za spolupráci, za kameru, střih i další věci. Mým cílem skutečně bylo zachytit Antonínek a lidi na něm na konci srpna 2015, aby se na vše mohl někdo podívat třeba i za deset, dvacet, padesát let... Nedával jsem žádné otázky na tělo, nechtěl jsem probírat složitosti typu postavení církve, restitucí, přijímání uprchlíků či podobná témata, ne, že by mě nezajímala, naopak, zajímají mě hodně, ale nechtěl jsem je "řešit" v této sérii videoreportáží.
Možná ještě někoho z vás zajímá, proč jsem napsal do titulku "poslední novinářský Antonínek". Je to snadné, původně jsem chtěl jít na Antonínek se svými třemi dcerami, kvůli natáčení a focení jsem je ale s sebou nevzal a často na ně myslel. Po několika letém mapování antonínkových poutí je načase, abych novinářské "nádobí" nechal doma a začal se věnovat tomu, co je mnohem podstatnější - tedy tomu, aby dcery získaly k Antonínku vztah, aby vnímaly víru a mnohé další, co život nabízí. Až budou dospělé, bude na nich, po jakých cestách se vydají, ale nikdy bych nechtěl, aby ztratily vztah ke svému rodnému kraji a ke všemu důležitému, co tento kraj člověku do života dává... Ale mimochodem, i proto vznikly následující videoukázky, aby jednou přitáhly k Antonínku mé dcery i další mladé lidi.
RB
SPOLEČNÉ FOCENÍ!!! Můžete se také podívat také na mé fotky, několik jsem vybral sem přímo na web, mnoho dalších najdete, pokud kliknete na odkaz - TADY, prosím!
Rád bych jen poznamenal, že fotky na odkazu jsou barevné a jsou mezi nimi také všechny fotky z hromadného focení. Dal jsem je na internet proto, aby se co možná nejvíce lidí na nich našlo a zdarma si je mohli stáhnout. Možná k nim přidám ještě další fotky... Letos jsem ale neměl tolik času na focení, věnoval jsem se v naprosté většině natáčení. Kdo ale chcete, můžete se podívat například i na fotky z pouti v roce 2013 - TADY jsou.
Pro zajímavost ještě dodávám, že 75. video reportáží ze Slováckého roku v Kyjově, najdete po kliknutí tady - HOTOVO! Toto bylo možná mé životní dílo.... 75. video reportáží ze Slováckého roku 2015 v Kyjově... Moc děkuju Tondovi Vrbovi za spolupráci! A velmi děkuji mnoha lidem, kteří byli za reportáže vděční a povzbuzovali nás!!!
A TADY najdete fotky Lenky Fojtíkové, starostky Blatnice pod Svatým Antonínkem!
A TADY jsou fotky a tři videoukázky pana Kusáka z Ostrožské Nové Vsi...
A TADY najdete fotky Lukáše Baroně z Hluku...
Rád bych dal ještě TADY odkaz na zpravodaj Poutník svatoantonínský, kde se o Antonínku dozvíte nejvíce...
A samozřejmě TADY jsou stránky o Antonínku, kde je mnoho a mnoho informací....
Následující své fotky jsem naschvál dal do černobíla, a kdybych věděl, že lidé nebudou naštvaní, dal bych do černobíla asi i všechny fotky, které jsem na Antonínku nafotil... Proč? Přijde mi, že všichni (omlouvám se, určitě ne všichni) se honíme za barevností a povrchní krásou, s kterou potom rychle spěcháme na facebook, abychom se potom sami sebou pochlubili ostatním... K čemu je takové chlubení? A není potom pro nás povrchní krása tím nejdůležitějším?
Alespoň k témto dvěma fotkám dám popisek. Spojuje je jedna osoba, Mons. Prof. ThDr. Karel Skalický, v květnu měl 81 let, katolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a aktivní účastník exilového boje proti komunistické totalitě. V roce 2006 mu prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv. Vzácný muž.
Na Antonínku byl v neděli poprvé, a když promlouval k tisícům poutníků, řekl mimo jiné tato slova: "Je mi osmdesát jedna let a tady jsem dnes poprvé. Mohu vám říct, že jsem něco podobného ještě nezažil a neviděl. Po celou mši svatou jsem byl velmi dojatý. Když totiž člověk prožívá velkou radost, tak se nesměje, ale pláče."
Ještě bych mohl upozornit, byť to jistě mnozí víte, že na první fotce je prof. Skalický s paní Marií Špirudovou, předsedkyní Matice Svatoantonínské. Sympatickou paní, která má za sebou nelehké období, o kterém si mohli přečíst například čtenáři zpravodaje Matice Svatoantonínské.... Na další fotce je pan profesor s P. Josefem Stojaspalem, knězem z Dolního Němčí, který zajímavě mluvil o tom, jak oba utíkali za komunistů ze země... Paní Špirudou i pány Skalického a Stojaspala jsme s Tondou Vrbou nahráli i na video...
Postupně napíší ke každé videoukázce pár slov. Tady je začátek, jsme na Antonínku, je po osmé ráno, Tonda dal nejdříve několik záběrů z okamžiků, než začala první mše, v čase 0.27 mluvím já... Není to ideální, tak moc mi záleželo na vstupním povídání, že jsem se opakoval některá slova a něco bych asi řekl trošičku jinak, ale snad mi i tak porozumíte a budete reagovat s pochopením... V čase 2.50 minut mluvím s panem Rybníkářem, osmdesátiletým mužem, který mluví krásným hluckým nářečím, byl jem šťastný, že jsem ho takto potkal.
Tady už mluvíme s dvěma krojovanými ženami z Hroznové Lhoty a Kozojídek. Následně za nimi přiochází manžel jedné z nich, který prozrazuje, kolik roků už spolu jsou...
Náhodně jsme oslovili tohoto poutníka, který ujel několik desítek kilometrů... Více se už dozvíte na videoukázce... A ke konci uvidíte poprvé krojové procesí, které šlo z Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Na začátku říkám pár slov, potom mluvíme s manžely z Těšova a potom oslovujeme také další krojované z procesí...
Hlavní mše na Antonínku právě začíná....
Tady můžete slyšet především kázání biskupa Josefa Hrdličky... A uvidíte také konec mše....
Tady na závěr mluví blatnický farář P. Zdeněk Stodůlka, P. Hrdlička a také profesor Skalický - řekl moc hezká slova, však si je poslechněte...
Tady už s profesorem Skalickým mluvíme, do rozhovoru zajímavě "zasahoval" P. Stojaspal z Dolního Němčí. Přiznám se, že jsem původně nevěděl o koho jde, cítím, že by bylo dobré za ním ještě zajít a udělat s ním samostatný rozhovor.
Paní Marie Špirudová, předsedkyně matice Svatoantonínské a dobré duše nejen Antonínka, jak říkám také v rozhovoru... Pusťte si jej, dozvíte se docela dost informací...
Blatnický farář P. Zdeněk Stodůlka, hodně jsme mluvili o Antonínku, ale také o něm samotném...
Moc krásné povídání paní z Vacenovic, bohužel, zrovna nejvíc foukal vítr a my neměli ruchový mikrofon, ani nevíte, jak strašně moc mě to mrzí! Ale možná se to mělo stát, protože takto za paní zajedu a udělám s ní ještě samostatné povídání....
Přijeli z Bratislavy, i když mají částečně kořeny v Blatnici pod Svatým Antonínkem... Však uslyšíte...
Rodina Minaříková z Blatničky, otec a dvě dcery v kroji, maminka se už nestihla obléci, protože chystala dcery... Takových krojových rodin až tak moc na Antonínek nechodí, navíc dceru Moniku znám z Prahy, kde žije a pracuje, má vlastní kadeřnictví a je velmi šikovná, zajímalo mě, jak vidí svůj rodný kraj z dálky....