Můj komentář: Proč mnohdy mlčíme o tom, co se kolem nás děje? Proč jsou regionální média plná propagace místo snahy hledat pravdu a nepravosti? A proč máme při psaní tak často na očích růžové brýle? Vy, kdo šíříte informace, probuďte se...
Tímto kratičkým textem zřejmě pár lidí naštvu, ale nemůžu jinak, než se o následující věci zmínit. Přitom do této kritiky zahrnuji i sám sebe, protože cítím, že mi hrozí to, o čem tady chci psát.
O co jde? Aniž bych chtěl dnešní svobodnou dobu jakýmkoliv způsobem srovnávat s dobou minulou, totalitní, nesvobodnou, stále více při životě na Slovácku cítím, že minimálně v jednom se do oněch starých a nedobrých časů vracíme. V čem? V neschopnosti říkat a psát pravdu, v odvaze pravdu hledat a také pravdu šířit.
Cítil jsem to vždycky, ale teď se mi zdá, že to cítím víc než kdykoliv jindy. Ať si povídám s lidmi v jakékoliv vesnici nebo městě na našem Slovácku, slyším celou řadu neradostných informací o událostech a lidech v tom kterém místě, které ukazují, že tam a tam se přinejmenším děje něco, co není úplně v pořádku.
Když ale potom čtu o dění v té dědině v nějakém místním zpravodaji nebo na internetu, případně v novinách nebo v rozhlase, zjistím, že v naprosto drtivé většině případů se tam o ničem negativním a nesprávném nepíše, všechno je v pohodě, v pořádku, konšelé pracují dnem i nocí, podnikatelé jsou poctiví, lidé féroví, krása nejkrásnější. S troškou ironie bych dodal, že už jen schází, abychom zpívali písně vítězného Únoru, akorát teď už to nejsou tyto písně, ale spíše nějaké ty folklorní a dechovkové šlágry s verbujícími šohaji na konci.
Jak je možné, že jsme to takto dopracovali? Jak je možné, že takřka nikdo nemá odvahu, schopnost, chuť, popsat pravdivě to, co se u něj na vesnici, ve městě, v práci děje? Proč jsme takoví zbabělci?
Jasně, u mnoha lidí to do určité míry chápu, doba nikdy nebyla, a není ani nyní snadná, lidé se děsí toho, že by ztratili práci nebo že by se jim někdo na dědině nebo ve městě či práci pomstil, kdyby někoho či na něco nedobrého poukázali. Máme tady ale ještě přece pár lidí, kteří píší, fotí, natáčí, kteří se prostě o vlastní vůli rozhodli, že chtějí zachytit život kolem nás, a ti by snad měli mít touhu tento život zachytit ve skutečné podobě a ne s růžovými brýlemi.
Bohužel, realita je zcela jiná. Média jsou většinou chudá jak kostelní myši, a tak regionální noviny, rozhlas i televize nabízejí stále více možností, jak si kdokoliv a kdykoliv může fakticky zaplatit, co a jak se o něm bude šířit éterem, takže místo nezávislého informávání tady nemáme v mnoha případech nic jiného než jen propagaci a propagandu.
Nevím, kam tento stále horší stav může vést, ale rozhodně nepovede k ničemu dobrému. Pro společnost je naprosto zásadní, aby novináři mapovali a ukazovali život v jeho co největší pravdě a realitě, aby kritizovali to špatné, co se kolem nás děje, a naopak, aby samozřejmě nezapomínali ukázat to dobré. Dnes je ten poměr v regionu ale naprosto opačný, skoro kdokoliv, kdo dnes chytne pero, foťák nebo kameru šíří výhradně to, co si u něj někdo objednal a nijak mu přitom nevadí, že šíří lež a je pouho pouhým vykonavatelem vůle někoho jiného.
Když nějaký amatér, promiňte mi to označení, někde na vesnici vychvaluje donekonečně všechno, co se na jeho vesnici děje a pouze mlčky i nekriticky nastavuje diktafon, mikrofon či uši, je možné si z toho ještě dělat legraci, jestliže ale i noviny, rozhlas či televize v regionu šíří v naprosté většiněsamé pozitivní zprávy nebo zprávy z pohledu toho, kdo vládne, i když je zjevné, že skutečný život je prostě jiný, potom už to svědčí o pořádném průšvihu.
Ty, kteří si takové zprávy případně platí z obecních rozpočtů či vlastních kapes, tento stav může těšit, protože jen přispívá k tomu, aby ještě více šířili svou moc a své zájmy, my ostatní bychom se ale neměli s takovým stavem smířit. Snažte se psát pravdu o tom, co se kolem vás děje, snažte se psát to, co si skutečně myslíte, zachycujte to, co vidíte a cítíte. Je to normální, správné a ušlechtilé. Díky za to!!!
Velmi si vážím každého člověka, který tyto růžové brýle na očích nemá - takoví lidé, kteří nám ve svých textech dávají zpětnou vazbu a nastavují pravdivé zrcadlo, jsou pro nás nesmírně důležití a potřební....
RB
Ps. Vím, že není jednoduché dostát všem novinářským zásadám, nikoho z kolegů novinářů nechci pranýřovat natož soudit, ale mysleme na to, že naše profese je především o hledání a zobrazování pravdy, nejsme a nesmíme být služebníky nikoho s výjimkou jednoho - veřejnosti, která nechce a nesmí být klamaná....