Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Můj komentář: Několik postřehů ze včerejší reportáže do MF DNES aneb Chudák Komenský, který se musí dívat na mnohdy bídnou úroveň českého školství. Kdo začne konečně se změnami?

Převaluji se v posteli, zkouším ještě zdřímnout, ale nejde to. Je to zbytečné, mám před očima jenom jeho samotného. Myslete si, že nejsem třeba normální, když na něj nedokážu zapomenout a tolik ho mám v hlavě. Dobře mi tak!

 

Tedy, abychom si rozumněli, tím někým myslím Komenského. Jana Amose Komenského, to je ten chlapík, jehož jméno bylo v minulosti naprosto zprofanováno a přetvořeno do jednoho dne v kalendáři. Na toho myslím, konkrétně myslím na Komenského, pověšeného ve vitríně jedné střední škole v Kolíně, kterou jsem zrovna v pondělí, tedy včera, v den prvního dne nového školního roku, navštívil.

 

Vůbec nevím, proč tam visel, asi proto, aby stejně jako v mnoha a mnoha jiných školách dali kantoři najevo, jak na Komenského myslí, jak je v jejich škole přítomen ve výuce, jak jsou prostě vlastně následovníky onoho Komenského. Ano, pokud jde o plakáty, větší či malé sochy, ilustrace nebo citace, to jsme určitě Komenského národem vzdělanců.

 

Já tentokrát ale myslím na Komenského proto, protože například zrovna ten v Kolíně visí v odpudivé vitríně, odpudivé školní chodby, ze kterých žáci chodí do odpudivých tříd. Jak se v nich učí, nevím, můžu vycházet jen z návštěvy jedné třídy 26 čtvrťáků, tedy maturantů, do které nese ředitel školy dodatečně vysvědčení 6 žákům, kteří zachraňovali alespoň čtverku teprve minulý týden. Nahlédnu přitom do vysvědčení a vidím, že bídných známek je v něm požehnaně. Když se přitom ředitel loučí, neopomene všechny upozornit - loňské praktické zkoušky dopadly katastrofálně.

 

Vím, že to napíši do novin, vím, že se o tom ve své reportáži pro středočeskou MF DNES musím zmínit, a vím také, že ředitel a pedagogický sbor se budou bouřit. Učitelé, tak jako mnozí jiní, jsou totiž nevím proč přesvědčeni, že novinář je k tomu, aby dělal propagaci školám, či čemukoliv jinému, aby lidi, věci a události maloval narůžovo, protože přece všichni chceme být krásnější než je sama realita.

 

Když se nakonec všech dvaceti šesti budoucích maturantů oboru Strojírenství ptám, jaké mají plány, a jak vypadá jejich výuka, dozvídám se všechny smutné informace o učňovském školství, které znám z minulosti. Většinu žáků obor nijak moc nebaví a příliš v něm plány nemají, hlavní je prý alespoň udělat maturitu. Pokud jde o praxi, téměř nic se nenaučí, protože nemají možnost pracovat dostatečně dlouho na co nejlepších strojích. Ano, spolupracují s ohromnou fabrikou na auta, Toytou, jenže tam byli jednou na exkurzi a k praktické výuce vůbec nedošlo. Jakoby automobilka neměla o mladé z Kolína či celého širšího okruhu zájem, však spoustu lidí dováží bůh ví až odkud, mnohdy z ciziny. Naštěstí se ve třídě najde alespoň několik jednotlivců, kteří by rádi v oboru pokračovali, případně šli na vysokou školu s cílem rozšířit své strojírenské dovednosti.  

 

Paní třídní je milá, líčí mi zoufalý stav středního školství, ale nechce, abych úplnou realitu psal do MF DNES. Ta realita je taková, že každá střední škola se nesmírně svým žákům podbízí a bere prakticky každého, protože je státem placeno za to, kolik žáků si nabere - bez ohledu na kvalitu. V Kolíně je hned šest středních škol, kdybyste chtěli vědět, kde jsou, poznáte to podle toho, že u každé se ráno kouří jako z komína. Těchto šest škol má ale stále méně žáků, takže vymýšlí stále něco, aby žáky a jejich rodiče nalákala. Výsledkem je bohužel v mnoha příapdech nekvalita, nekvalita, nekvalita, která má kořeny už na základní škole. Žáci velmi dobře vědí, že se skoro na každou školu dostanou bez potíží a bez většího úsilí - což je kalamita a ten nejhorší závdavek pro budoucnost. 

 

Psát do novin, že žáci nezdraví, že na paní z bufetu pokřikují "Teta, párky," sotva vejdou první den po prázdninách do školy, zmiňovat se o tom, že podle nápisu na jedné z lavic by měla být dětská pedofili povolená, mi přijde možná už jen jako hnidopišství. Stejně jako to, že knihovna je ve škole podle pohledu na knihy hodně zastaralá, stejně jako ona vitrína s plakátem Komenského. Odhaduji, že tan plakát je starý opravdu hodně let, stejně jako mnohé vybavení tady na škole. 

 

Ne, nebojte se, nebudu si dělat podle této školy obrázek o celém školství, vždyť jsem loni působil na jedné střední škole, která je velmi moderní, v mnohém se snaží a na některé její učitele a mistry vzpomínám rád a velmi často. Stejně tak ale vím, že nemálo učitelů už dávno na výchovu či výuku rezignovalo, že ze všeho nejvíce bojují při snižujícím se počtu žáků o vlastní přežití, a na nějaké skutečné myšlenky Komenského nemají ani síly ani chuť.

 

Nechci jenonm hudrovat a malovat černými barvami, velmi dobře vím, že mnoho škol, zejména základních, vypadá krásně a moderně, vím, že mnozí učitelé dávají své práci a žákům velmi mnoho, často žasnu nad školními aktivitami. Mít peníze, vydával bych časopis, který by se věnoval jen a jen těmto aktivitám a školám. 

 

Nejhorší ze všeho je ale to, že je špatný školský systém, a že se tento systém týká toho nejcennějšího, co máme - dětí, mládeže, budoucnosti nás i této země. Vím, že padají výtky k základnímu školství s jeho mnohdy přetrvajícím stylem biflování datumů a hesel, vím o kritice vysokého školství, kde vládne často rozdělování titulů bez ohledu na skutečnou kvalitu. Já jsem chtěl ale v tomto článku připomnout střední školství, které je pro děti a svým způsobem i pro hospodářství této země naprosto klíčové.

 

Co například pomůže, když dítě chodí na výbornou základní školu, když pak často padne do pasti střední školy? Do pasti, která může být lákává, však i na zmiňované kolínské škole jsem viděl v jednom místě takové propagační plakáty, že být rodič, hned bych dítě na školu dal. Že by po škole jen velmi těžko hledalo práci? To bych zjistil už pozdě.

 

Střední školy, zejména ty odborné, musí být propojeny s reálným životem, s firmami, s živnostníky, manažeři firem musí mít právo mnohem více mluvit do podoby výuky škol. A ředitelé škol, ale také učitelé na takových školách, musí být placeni podle toho, kolik jejich žáků najde uplatnění v zaměstnání. V tom má například pravdu i prezident Miloš Zeman. Mělo by to fungovat tak, jak jsem to viděl před několika měsící na střední škole Škodovky Mladá Boleslav. Každému bych přál se s jejím stylem výuky a praxe seznámit.

 

Bohužel, čím déle v naší zemi žiji, tím víc jsem skeptický k její budoucnosti. Ať se to týká zmiňované vzdělanosti, tak třeba úcty k právu, fungování spravedlnosti, chování politických elit, vztahů mezi lidmi, motivaci k práci, nebo třeba rozvoje občanské společnosti. Ne náhodou je zmiňovaná vynikající škodovácké střední škola fakticky v rukou Němců, kteří jí dávají tvar německé preciznosti. Jen na chviličku jsem si představil, co by takoví nároční Němci udělali, kdyby přišli třeba do oné kolínské střední školy, kde praktické zkoušky dopadly slovy ředitele "katastrofálně". Zaplakali by a utekli? Zavřeli by ji na minutu? Okamžitě by vyhodili vedení? Nebo by se zkusili pustit do mravenčí práce?  A měli by vůbec šanci udělat něco v tomto prokletém systému českého školství?

 

RB