Moje velká nedělní radost: podívejte se na malé hasiče z Ostrožské Lhoty na soutěži na Salaši... Snad se hasiči brzy dočkají vlastní klubovny, zasloužili by si ji!
K následujícím fotkám je asi zbytečné cokoliv podrobného psát, když člověk vidí děti v pohybu, při sportu, při různých aktivitách, vždycky musí pociťovat radost i dojetí. Na fotkách vidíte děti z Ostrožské Lhoty, které místní hasiči a rodiče vedou právě k požárnímu sportování. Byl jsem se na ně včera podívat na soutěži na Salaši, a jsem moc rád, že jsem tam vyrazil - volil jsem ještě mezi cestou za folklorním projektem Cimbály na ulici nebo přítomností na setkání bídných lhotských fotbalistů, kteří už podruhé za sebou padají o soutěž níž, ale ještě že jsem zvolil nakonec malé požárníky.
Na Salaši se ukázala lhotská maličká přípravka a potom žákovské družstvo, ani nevím, jak nakonec skončili a ani to pro mě není důležité. Rozhodující pro mě bylo vidět chuť, odhodlání, nadšení a radost u dětí a péči dospělých o ně v tom několika hodinovém maratónu, kdy dvakrát přišla pořádná průtrž mračen. Všechny děti bojovaly o co nejlepší výsledek a na konci měly radost, jako kdyby byly celkovými vítězi.
Když jsem se rozhlédl, měl jsem radost z celého toho dětského sportování všech vesnic, rád bych vzpomněl alespoň sousedy z Ostrožské Nové Vsi, velmi například obdivuji Novovešťana Petra Kostrůnka, byl jsem šťastný ze setkání s ním. Věnuje se hasičům už mnoho let, dosáhl s nimi řady úspěchů a ocenění získává také on. Ještě teď myslím na jeho povídání o tom, jak toho mívá vždycky na konci roku dost a dost, věnuje dětem stovky a stovky hodin ročně, ale když se pak za každým rokem ohlédne, nakonec si vždycky řekne, že má smysl pokračovat.
Odjížděl jsem ze Salaše a přál všem těm lhotským hasičům, malým i velkým, kteří zrovna byli před deštěm schovaní pod malým provizorním přístřeškem, co nejlepší podmínky k jejich sportování i výchově. Když jsem slyšel, že nemají ve Lhotě ani žádnou stálou místnost, klubovnu, kde by se mohli setkávat v létě i v zimě při teple, nechtělo se mi ani tomu věřit. Ale je to tak, snaživým hasičům zcela chybí odpovídající zázemí, takže doufejme, že vedení obce najde po dohodě s nimi řešení, které jim bude co nejvíce vyhovovat. Po návštěvě Salaše jsem o tom ještě více přesvědčený, než kdykoliv dříve.
Nakonec, věrný své povaze nezávislého novináře, který nechce jen chválit, přidám jednu malinkou kritickou připomínku. Na celém tom lhotském sportování na Salaši mi vadila jen jedna dospělácká věc - cigarety v rukou některých dospělých, nezlobte se, prosím, ale k tomu dětskému sportování se vůbec nehodily a trošku kazily celkový dojem. Nešlo by to bez nich - třeba jen několik hodin? :)
RB
Všechny fotky Lhoťanů najdete TADY po kliknutí na tento odkaz, následující fotky na stránce jsou jen rychlá ukázka. Nafotil jsem i další soutěžící odjinud, ale ty dám na Rajče až budu mít více času...
... a ještě fotka obětavce z Ostrožské Nové Vsi Petra Kostrůnka, o kterém se v předešlém textu zmiňuji
... a nakonec bych rád dal Emču Guryčovou (vlevo) ze Lhoty, která nejen soutěžila, ale také se moc hezky a úplně sama od sebe starala o mé dvě dcery, takže já mohl fotit, díky!
