Já :)

Babišu, Babišu, co si to udělal, říkám si občas s trpkým úsměvem, když už asi po tisící odpovídám na otázku po Babišovi někomu, kdo ví, že pracuji v MF DNES. Snažím se odpovídat vždy upřímně a pravdivě, ale obávám se, že mi stejně nikdo nevěří. Inu, s tím nic nenadělám, spousta lidí žije se spoustou mylných úsudků a přesvědčení ve své hlavě, ovšem často tím škodí především sami sobě.

Tak se pokusím tady na svých stránkách napsat k tomu Babišovi pár slov, přidám i několik svých článků z poslední doby, a tak budu s Babišem navždy vyrovnaný - už se mě na něj, prosím, neptejte. Pokud jakýmkoliv způsobem on sám nebo někdo z jeho lidí zasáhne v MF DNES do novinářské nezávislosti, sám to sem napíši. 

Tož, jak je to s Babišem a našim psaním v MF DNES? A se Slonkovou? A jejím nástupem Pleslem? Tož, odpovídám po pravdě. To, že Babiš koupil MF DNES (plus Lidové noviny, IDNES atd...), jsem považoval od začátku za špatnou zprávu, není skoro nic horšího, než když nějaký politik nějaké médium koupí nebo má na něj vliv. To vidíme v malém měřítku například na obecních či městských zpravodajích a mnohých jiných médiích, zejména v regionech. O svobodě v jejich případě nemůže být řeč, starostové, hejtmani a další komunální politici, nebo i úředníci, mají na existenci těchto médií vliv a podle toho to vypadá - je to výkladní, a často vylhaná, vývěsní skříňka toho, kdo zrovinka vládne. Z pohledu svobody médií a tedy i z pohledu veřejnosti: neštěstí.

Z tohoto pohledu byla MF DNES možná nejvíce svobodné médium v České republice, ať si o tom myslíte cokoliv. Od roku 1994, kdy jsem do MF DNES přišel, jsem nezažil nikdy situaci, kdy by mi někdo mluvil do toho, co mám či nemám psát, jediným kritériem bylo to, aby byly informace v článku pravdivé a pokud možno i zajímavé. Stejně na tom byli zcela jistě i mí kolegové. Za ono období byli většinou majiteli MF DNES Němci, a já vždycky kroutil hlavou nad hloupostí lidí, kteří mluvili či psali o tom, jak je to hrozné, že noviny mají cizinci - při vší úctě, tito lidé byli úplno mimo. Období zahraničních majitelů bylo svým způsobem zlatým věkem české polistopadové novinařiny. Z které díky tomu mohli těžit i čtenáři, tedy veřejnost.

Tak to bylo a kdoví, jak to bude. Teď tedy máme Babiše, kterého jsem nevolil ani volit nebudu, který je ale majitelem novin, v nichž pracuji a já samozřejmě vnímám, co se v našich novinách děje. Dobrá zpráva je ta, že Babiš ani jeho manažeři zatím do výběru témat a psaní článků nemluví ani to nich nezasahují. To vím na základě vlastní zkušenosti i zkušenosti svých kolegů. Zároveň ale vím, že nálada v novinách není dobrá a nikdo pořádně neví, co bude.

Prvním velkým zklamáním byl pro nás odchod šéfredaktora Čendy Čásenského, kterého jsme holt měli jako stoprocentního profíka s výborným stylem jednání hodně rádi, a on se těšil naší obrovské důvěře i podpoře - nedivím se, že řada lidí za ním jde do nového média. Pracovat s ním byla radost, je to novinář, jak má být.

Příchod Sabiny Slonkové se zdál alespoň určitou náplastí, já i mnozí jiní jsme si ji pamatovali jako kolegyni z dřívějších let a věděli jsme, že se před nikým jen tak nesloží a neustoupí. Bohužel uteklo pár týdnů a Sabina ohlásila odchod. Pro nás v redakci to nebylo překvapení, několik dnů předtím totiž odešel z MF DNES její přítel Jakub Unger, kterého si přivedla. Kvůli jeho příchodu se přitom rozhodl skončit oblíbený zástupce šéfredaktora Karel Škrabal, který měl na starosti třináct regionálních redakcí MF DNES a měl o nich perfektní přehled. Jakub měl možná krátký čas na to, aby jej začal nahrazovat, každopádně majitelé novin nepřijali jeho koncepci rozvoje novin a on ohlásil odchod. Následně zvolila stejný způsob Sabina, která nikdy nevysvětlila, proč se vlastně rozhodla odejít. Naznačila, že manažeři od Babiše se pokoušeli údajně zasahovat do její práce, ale své výtky neupřesnila. Škoda přeškoda.

Teď jí běží dovolená a na jejím místě je nový šéf Plesl. Neznám ho, nepracoval jsem s ním nikdy, jsem zvědavý, jak bude postupovat a zda udrží nezávislost novin. V novinách je třeba udělat mnoho a mnoho rozhodnutí, protože ta v posledních týdnech nepadala a atmosféra mezi lidmi není skutečně dobrá. Podle všeho se navíc zdá, že se příliš nedaří obchodní a inzertní části novin, která je nesmírně důležitá, noví lidé se nezdají až tak dobrou posilou, někteří nemají s mediálním prostředím žádném zkušenosti. Navíc odchází nemálo výborných novinářů.

Tak, tolik ve stručnosti. Nejvíce ze všeho mě mrzí, jak často lidé na novináře nadávají nebo se chlubí tím, že stejně už noviny nekupují a ani v nich nemají co číst. S něčím takovým vůbec nesouhlasím, lidé vůbec netuší, jak strašně moc práce je za mnohými články, které novináři píší, jak nesnadná je to práce a kolik je třeba jí obětovat. Každý novinář přitom čelí hrozbě propouštění, stejně tak mnozí nepracují za žádné velké peníze, musí přitom bojovat s řadou politiků, úředníků i dalších lidí, kteří buď informace tutlají nebo se snaží skrývat pravdu. Výsledek? Pro novináře smutný. Místo podpory často slyší nesmyslné nadávky či kritiku. Takový je holt život...

RB 

Ps. Tady níž najdete pár mých článků z poslední doby. Jak možná víte, pracuji ve středočeské redakci MF DNES a tady se soustředím především na dění na krajském úřadě. Tak jako vždy se snažím být co nejlepší, a snad, tak jako kdykoliv dříve, mám pocit, že u šéfů vládne s touto prací spokojenost :) V novinařině ale nemůže být člověk nikdy spokojený, prakticky s každým dalším ránem, s každou ranní poradou a novým článkem se musí člověk snažit psát co nejlépe a mít co nejlepší, nejaktuálnější a nejzajímavější informace.Z toho, co už napsal, se nedá žít... Pokud si články prohlédnete, uvidíte, že se týkají konce hejtmana Středočeského kraje Josefa Řiháka. Jsem rád, že v MF DNES jsme byli první, kdo přišli s informacemi, že zřejmě padne, dál jsme k tomu získávali informace a hejtman nakonec skutečně padl. Neskromně si myslím, že nikdo neměl tak dobré a aktuální zpravodajství jako my.

Bohužel, veřejnost často dění na krajích nezajímá, přitom se tam dějí velmi důležité věci, včetně rozdělování ohromných částek peněz. Dnes se usmívám nad tím, jak jsem v devadesátých letech v parlamentu sledovat naivní vznik krajů. Lidé si mysleli, jak moc to naší zemi pomůže, ve skutečnosti se svým způsobem vytvořilo další byrokratické monstrum, mnohdy málo průhledné a netransparentní v duchu hesla, já na bráchu, brácha na mě, ať jde o rozdělování peněz, či dosazování známých a rodiných příslušníků. Tak snad to jako novináři těmto politikům a úředníkům aspoň trošku komplikujeme a sloužíme tak veřejnému blahu - promiňte mi ten výraz...    

Tento první článek (ze série článků o mocenském boji na kraji) jsem napsal v květnu 2014 na základě mnoha důvěrných rozhovorů a snad i trošku znalostí zákulisí. Měl jsem silný pocit, že se chystá odvolání tehdejšího hejtmana Josefa Řiháka. On sám mi tvrdil, že mám úplně špatné informace, on se cítí v křesle pevně posazený a rozhodně nemíní končit... O pár týdnů později už nebyl hejtmanem. Nahradil ho Miloš Petra - viz posloupnost mých článků...