RB

I když tady na stránkách věnuji zdaleka nejvíce prostoru Slovácku, lidovým tradicím, folkloru, zpěvu, tanci, muzice, tak ještě více než právě toto vnímám a prožívám události, které se dějí mimo naše Slovácko a folklor,  a mnohdy i mimo naše hranice.

Když tyto události sleduji, a zejména, když potom v mnoha diskucích čtu, jak je lidé v naší zemi komentují, zjišťuji, že vlastně patřím se svými názory k menšině - a po přečtení mnoha názorů mi bývá hodně smutno až úzko. Čtu článek o smrtelné nemoci ebola v Africe a pod ním spousta nenávisti vůči černochům. Čtu článek o muslimech a pod ním spousta nenávisti proti muslimům. A podobné je to s články o židech, homosexuálech, Romech, nebo třeba i různých cizincích.

Je mi líto, ale jestliže kdokoliv nějakou skupinu lidí háže do jednoho pytle, je to postoj, který mi je cizí. To neznamená, že bych si s takovými lidmi nedokázal ve většině případů sednout a poslechnout si je. Určitě bychom si třeba i v různých tématech porozuměli a dokázali jet - obrazně řečeno - v jednom vlakovém kupé. Jen by se mi holt jelo lépe s takovými lidmi, kteří by černochy, muslimy, židy, Romy, homosexuály, nebo třeba křesťany či jakoukoliv jinou skupinu lidí neproklínali a neuráželi. V takových odsuzujících názorech je často tolik nenávisti, že se jí bojím více než čehokoliv jiného.

RB 

Ps. A tady už je názor novináře Pavla Šafra, jednoho ze šéfredaktorů, které jsem zažil v MF DNES. Nedokázal bych to lépe napsat, proto si dovolím dát jeho názor, který jsem našel na facebooku...

Jsem sympatizant Izraele, třebaže nesouhlasím se vším, co dělá. Prostě mě trápí ta otřesná celosvětová kampaň proti Židům a jejich neustále ohroženému státu. Zároveň ale nejsem na straně těch, co tady pořád bojují proti islámu a hází všechny muslimy do jednoho pytle. Proto bych chtěl říci:

Opravdu mě iritují generalizující soudy o islámu jako o nebezpečné víře. Tam, kde islám vyznávají kulturní a mírumilovní lidé, tam s ním nejsou žádné potíže. Problém není v islámu, ale ve fanatismu nekulturních a zaostalých lidí.

Křesťanství v osmém a devátém století v podání germánských kmenů, mimojiné Franků, bylo otřesně militantní. Jeho představitelé včetně Karla Velikého páchali strašné zločiny ve jménu Krista. Hlavně proti Sasům. Jednalo se zjevně o genocidu. A v té samé době přitom kvetla překrásná a velkolepá křesťanská kultura v irských klášterech.

Asi od 9. do 12. století byla islámská kultura zejména na španělském území tou nejvzdělanější a nejchytřejší kulturou na světě. Díky ní máme třeba algebru. Oni nám předali z Orientu naše dnešní číslovky.

A od nich jsme si museli v 15. a v 16. století přeložit zpátky většinu řecké literatury. Protože křesťanští fanatici ji z velké části v ranném středověku zlikvidovali. Aristotela známe skoro celého jen díky islámským učencům.

Problém není v konkrétní náboženské víře. Víra může být v životě člověka velmi pozitivní věcí. Jen ovšem tehdy, když je otevřená a tolerantní. Pak přináší obohacení. Inspiruje k velikosti jako pohled na moře. Ale může být ve své fanatické a stupidní formě i zdůvodněním nenávisti a zločinů.

Problémem, který sužuje lidstvo je fanatismus a zabedněnost. Nikoli islám, nikoli křesťaství a nikoli judaismus. Dokonce i ateismus, který ve 20. století přinesl nejvíce krutosti, mnohem více než všechna náboženství dohromady, může být neškodný, když je postavený na toleranci a velkorysosti. A to je hlavní úkol člověka všude na světě.

V tomto smyslu věřím na univerzální hodnoty.

Pavel Šafr