Josef Kvasnička

Když se řekne naše Slovácko, vsadím se, že mnozí si zároveň vybavíte i jednoho člověka - Josefa Kvasničku. Novináře, reportéra České televize, klučinu, který už přinesl (nejen) ze Slovácka na televizní obrazovky tolik informací z našeho regionu, že by to určitě nešlo ani spočítat. Prostě, je to ten typ novináře, který je všude, takže vy máte pocit při sledování televize, že je schopný v jednom okamžiku reportovat hokejovou extraligu ze Zlína, zároveň stát u nějaké vytopené vesnice a ještě k tomu v úplně stejnou chvíli se usmívat třeba při rozhovoru s fašankáři v Komni. Nepřeháním, Josef je prostě všude, profík ve všech případech, novinář, jak má být, pracovitý a přitom skromný, jednička mezi novináři z našeho kraje. 

Už jsem to chtěl mnohokrát napsat, ale nyní se mi "naskytla" jedna velká možnost, protože v neděli 18. ledna dal na facebook snímek, na kterém je on společně s Markem Ebenem a Terezou Kostkovou - nádherná, sympatická "baba", co říkáte? :) 

Pojďme ale k Josefovi, ke vzpomínané fotečce dal následující popisek: 

"Jsou chvíle, které se na 99,99 procent už nikdy nebudou opakovat. Aby Marek Eben poslouchal a já na stejném pódiu mluvil -:) - v Smetanova síň Obecního domu," napsal na facebook.

Poté, co mu spoustu lidí gratulovalo, začaly se objevovat také dotazy, cože vlastně na tom pódiu dělal. Takže později ještě připsal:

"Fotka s Markem Ebenem a Terezou Kostkovou z Obecního domu vyvolala spoustu otázek. Tady je vysvětlení... Na sobotním Plesu České televize jsem dostal Výroční cenu ČT za zpravodajství. Předcházela tomu nominace a pak hlasování zaměstnanců... No,a to nějak dopadlo -:) Sečetly se aféry, které v uvozovkách proslavily Zlínský kraj (metanol, líh, Vrbětice atd.) a události příjemné, které ho dělají přitažlivý pro zpravodajství (lidi, historie, příroda, kultura...) a k tomu těch 18 let,co jsem věrný jedné značce..." napsal Josef velmi výstižně a dopsal ještě následující slova, která o něm mnohé prozrazují:

"Co je ale pro mne nejpodstatnější - jsem součástí týmu,ve kterém jsou nejen výteční kolegové ,ale co je ještě důležitější , tak jsou to přátelé na které se dá za všech okolností lidsky spolehnout... P.S. Všechna sláva, polní tráva...dnes už to byl obyčejný,všední den..."

Protože jsem zvědavý, poprosil jsem ještě Josefa, jestli by mi napsal pár řádků o tom, jak se vlastně k novinařině dostal a jak se objevil v České televizi. Tady mi napsal odpověď:

Ahoj Radku,

do televize jsem se dostal na doporučení Roberta Sedláčka. Teď režiséra, tehdy kolegy, který odcházel do Prahy na filmovou režii na FAMU. V ČT jsem od října 1996, pořád ve zlínské redakci zpravodajství. Předtím jsem 2 roky pracoval v Rádiu Zlín,tomu předcházela vojna, studium na 2-leté pomaturitní střední zdravotní škole (ano, jsem diplomovaná sestra -:) a ještě předtím maturita na gymnáziu v Kroměříži v roce 1990.

Jsem ročník 1972... Chybí-li Ti vysoká škola,tak správně... Po roce 89 hned vzápětí jsem se hlásil do Prahy na tehdy jedinou fakultu žurnalistiky, dvakrát jsem se nedostal pro převis uchazečů. Dlužno říct, že to tehdy byla jediná fakulta a po revoluci se tam hlásili všichni,kterým to léta bylo odpíráno...

Pak jsem se ještě jednou o VŠ pokusil, ale v průběh školy jsem si musel vybrat - buď půjdu na dlouho očekávanou náročnou operaci a nebo budu studovat. Vybral jsem si to první, koneckonců moje zdravotní lapálie byly svého času taky medializovány...

Pak už jsem se o to nikdy nepokusil... Mám za to,že k dobré novinařině stačí všeobecný přehled, bystrost, úsudek, schopnost empatie a komunikativnost.. .K čemu by krajánkovi byly dva vysokoškolské tituly, kdyby třeba na Kopanicích nebo na Slovácku neuměl mluvit s místními, nesnažil se je pochopit a vcítit se.. To je moje krédo, umět mluvit s milionářem stejně jako s člověkem na okraji společnosti, zkusit mu porozumět...

A co je nejpodstatnější - mít to tady rád.Všechny ty Velehrady, Antonínky, Žítkové, Javořiny, Strání atd. Cítit se tady doma..."

Tolik Josef. Co dodat? Nic. Napsal to krásně! Strašně moc gratuluju a držím palce! 

RB 

Rád bych se ještě zmínil o muži, kterého s Josefem Kvasničkou můžete často vidět. Je to kameraman Jiří Janiška, ke kterému mi Josef napsal: "Jirka je chlap, který zachová klid i při nejvypjatějším natáčení. Je dostatečně kreativní , navíc fyzicky zdatný, proto nemá problém ani s nejrůznějšími výstupy, například k báni velehradské cyrilometodějské baziliky... On i další kolegové ve Zlíně pro mne byli pokaždé pádnými důvody proč neuvažovat o změně prostředí, třeba o odchodu do Prahy... Jsme přátelé i mimo práci, se společnými zálibami,třeba putováním po horách..."  

A ještě mi to nedalo, abych se nezeptal na Josefovi zálibu ve sportu, protože není úplně obvyklé, aby redaktor domácího zpravodajství přinášel zpravodajství také ze sportu. Takže, jak to je? "Sportovní novinařina byla mým snem, když jsem o novinařině jako takové opravdu jen snil - ještě na gymnáziu. Moje spolupráce s redakcí sportu se datuje od roku 2003, kdy ve Zlíně a okolí bylo tolik prvoligových sportů, že to kolegové sporťáci už nestíhali - fotbal Zlín a UH, hokej Zlín, házená Veselí, Zlín, atd... Teď už prakticky dělám jen zlínský hokej, na vině je časová náročnost zpravodajství. Vyhovět ČT1, ČT24, pražské, brněnské, ostravské redakci, je už někdy na hraně zvládnutelnosti..."