Před začátek seriálu o pětiletce Zdeňka Zemka ve fotbalovém Slovácku jsem měl přislíbený rozhovor právě s jediným majitelem klubu. Uzávěrka posledního dílu se blížila a naše setkání bylo naplánováno snad na jediný možný termín, jinak by se rozhovor z časových důvodů do novin nedostal podle plánu. Nakonec všechno dobře dopadlo. Zdeněk Zemek změnil na poslední chvíli jenom čas našeho setkání, na které se ani příliš neopozdil. Po zhruba hodinu a půl dlouhém povídání vznikl následující rozhovor. Na závěr ještě požádal o autorizaci. Druhý den ráno zavolal s tím, že to můžeme takto nechat. Jen chtěl vyškrtnout pasáž o bývalém trenéru Slovácka Pavlu Malurovi.    

 

Oslovil mě pan Ivo Valenta s tím, že o Slovácko jsou tři další zájemci. Tím pádem by fotbal v Uherském Hradišti podporovaly čtyři skupiny. Sám pan Valenta chtěl klub podporovat jenom sponzorsky, nechtěl být spoluvlastníkem. V závěru roku 2006 jsme vedli jednání, která pokračovala v první půlce roku 2007. Nakonec dva zájemci o klub odstoupili a zůstal jsem v tom já a pan Valenta. Počátkem června jsem koupil sto procent akcií společnosti FC Slovácko a stal se jediným majitelem.

Jednal jsem s panem Zlámalem z Kroměříže, čtvrtý zájemce se za dobu mé účasti žádného jednání nezúčastnil. Pan Zlámal podmiňoval svůj vstup do Slovácka tím, že bude dostávat zakázky z regionu a města Uherské Hradiště. Nám bylo jasné, že to není ta správná cesta.

Naprosto okamžitý a jednoznačný úkol byla ekonomická stabilizace Slovácka. Tady bylo osmdesát milionů dluhů a naše priorita byla je vyřešit. Pokud nevyřešíte dluhy, tak nemůžete řešit rozvoj fotbalu ani akademie, to prostě nejde. Proto do klubu přišla paní Mrázková, která dělala ekonomickou ředitelku, a její základní poslání bylo řešit finance.

Já jsem zajišťoval peníze a její úloha byla s nimi řádně hospodařit. Nedopustit, aby se peníze ztrácely v nějakých nepřehledných a nezodpovědných přestupech. Její úloha byla asi taková: tady máš peníze a šetrně s nimi hospodař.

V daný čas, kdy jsem byl přesvědčován vedením, že je potřeba Maluru vyměnit, jsem s jeho odchodem nesouhlasil. S odstupem času musím přiznat, že to bylo správné rozhodnutí. Možná bychom se s Malurou do první ligy dostali, ale následně by určitě následoval sestup. Jeho nároky byly hodně extrémní, ve stylu musíme koupit takového nebo jiného fotbalistu.

Pokud sestoupíte, tak máte cíl se do ligy co nejdříve vrátit. My jsme to vnímali stejně, ale na druhé straně jsme věděli, že to nebude vůbec jednoduché. Cíl byl pokusit se dostat do ligy, ale nebylo to tak, že návrat byl v plánu okamžitě. Vím, že na zápas proti Příbrami se tajně připravovaly oslavy postupu, ale já jsem to nijak nevnímal. Věděl jsem, že naše mužstvo není vyzrálé na první ligu. Pokud bychom postoupili, tak si myslím, že příští rok by následoval sestup. Základ klubu je stabilizace mládeže. Slovácko není mužstvo, které bude nakupovat hráče ze světa, chceme hrát ligu převážně s vlastními odchovanci.

O Jurkemikovi jsme měli dobré reference, byl známý i svým relativně náročným přístupem. Do mužstva ale nesedl, neměl výsledky, a tak nezbylo nic jiného, než se s ním rozejít. Dodneška, když nad tím přemýšlím, tak možná, že kdyby dostal ještě pár zápasů šanci, mohl se chytit... Těžko říct.

Bylo to nutné z toho pohledu, že do klubu dávám desítky milionů korun. Je potřeba mít nad toky peněz určitou kontrolu. V té době přišel do klubu také Vladimír Krejčí. Fotbal nešlo dělat jenom s nadšením. Bylo jasné, že potřebujeme člověka, který se ve fotbalovém prostředí umí pohybovat a dokonale ho zná. Což pan Krejčí splňoval a řekněme, že pan Pojezný se vedle něho dobře zaučoval. Dneska víme, že ta cesta byla správná.

Nechodím přehnaně do kabiny, abych ovlivňoval hráče. Dvakrát třikrát do roka se s nimi sejdu, abychom prodiskutovali nějaké věci. Do kabiny chodím jenom výjimečně, už si ani nevzpomínám, jestli jsem tam byl před finále. Na zápase jsem byl osobně a tehdy jsme si dělali iluze, že bychom mohli na Slovácku vidět atraktivního soupeře v pohárové Evropě. Doufám, že se nám to v budoucnu ještě podaří.

Je pravda, že jsme se Zlínem jednali. Vedla se diskuze o užší spolupráci, která se dala chápat z různých úhlů pohledu. Počínaje spojením obou klubů či jen vzájemnou spoluprací. Vzhledem k tomu, že fotbalové stanovy neumožňují, aby měl jeden vlastník dva fotbalové kluby, hledali jsme řešení. Moje představa byla taková, abychom vytvořili v Hradišti a ve Zlíně dvě silné mládežnické základny. Na Slovácku by se hrála první liga, ve Zlíně druhá a ve vzájemné spolupráci přes mládež budujme silný klub. Tehdy jsme se nedohodli a v médiích šly kolem toho ne úplně přesné informace.

Šlo o to najít nějaké řešení. Jedno z nich bylo oba kluby spojit a vytvořit jeden větší regionální klub, ve kterém by áčko hrálo první ligu a béčko druhou ligu.

Takové myšlenky mě napadaly. Na druhou stranu, když se dostalo přes čtyři ligové mančafty do finále poháru... To byl vlastně ten hlavní impuls pro odkup ligy. Tehdy jsem tvrdil, že pokud se dohodneme s Čáslaví, tak se pokusíme licenci odkoupit. Nakonec jsme řešení našli a licenci koupili.

Skončili jsme čtrnáctí a o rok později dvanáctí. Po prvním roce jsme si řekli, že do ligy patříme. Další sezonu jsme šli zase o dvě místa výš. Vždycky jsme si při rozebírání sezony říkali, že tento zápas jsme mohli vyhrát a byli bychom o dvě tři místa výš, ale to říkají všichni. V té době už se začali zapojovat naši odchovanci, a to bylo nejpozitivnější. V posledním roce jsme skončili na pěkném sedmém místě. Udržet střed tabulky a být kolem sedmého devátého místa, to je náš cíl pro další ročník.

Jak bych to řekl...(směje se). Dokud budou moje firmy vydělávat a bude z čeho dávat. Jde o to, aby moje firmy na fotbal vydělaly. Holt si nekoupím letadlo ani jachtu a budu poslouchat, jak tady na mě na stadionu občas někdo nadává. To mě vždycky dojme, když pár fanoušků vykřikuje, že jsem prodal zápas. Nikdy jsem zápas neprodal ani nekoupil. Nechci tyto praktiky podporovat a říkám to také mým lidem. Nikdo za mnou ani nepřijde, že by se mělo nějak zapracovat. Určitě bych nikdy v životě neudělal nic v zákulisí, aby se výsledek zmanipuloval. Hrajte a zapracujte na hřišti.

Autor: Stanislav Dufka