Loučení s rokem 2014: videoukázky z Velké Javořiny, kde bylo nádherně + silvestrovské chvíle s českou i slovenskou hymnou...
Seděl jsem v silvestrovské ráno doma, dumal nad tím, co užitečného a zajímavého udělat a nakonec jsem se rozhodl pro to nejlepší možné řešení. Nabalil jsem jeden batůžek s pár věcmi a také nejstarší dceru a vyrazili jsme směr Velká Javořina. Po pravdě - nevěděl jsem přesně, jak se na ni dostat. V době česko - slovenských Silvestrů jsem šel pěšky ze Strání, ale už jsem si nepamatoval, kudy to bylo, byl jsem na ní kdysi i autem, ale už po cestě jsme si s dcerou řekli, že tentokrát to zkusíme pěšky.
Nakonec jsme před Stráním odbočili na Kamenú bůdu, tam jsme auto nechali a vydali se na takřka osmikilometrovou "tůru". Na hodinkách jsem měl patnáct minut po dvanácté, tajně jsem doufal, že stihnu nahrát česko - slovenskou hymnu, která se měla zpívat v jednu, ale neměl jsem šanci. Nevím, jak vy, ale cesta nám jednu hodinku zabrala, takže hymnu jsme nestihli, ale přece jen nějaká videoukázky s atmosférou tohoto setkání jsem nahrál.
Ze všeho nejdříve jsem měl ale napsat, že počasí bylo skutečně fantastické, lidí nahoře bylo jako na Václaváku (cituji jednoho z přítomných), a atmosféra, což není nijak překvapivé, velmi příjemná a přátelská.
Původně jsem zvažoval, že udělám mezi lidmi i videoanketu, ale nakonec jsem poslouchal písničky, občas si i trošku zazpíval, fotil, přemýšlel, a do ankety se nepustil. Nechtěl jsem se ale ptát na česko - slovenské vztahy nebo už ohranou písničku typu, jste - nejste rádi, že jsme se rozdělili, na něco takového exsitují tisíce odpovědí a různých studií, většina lidí, co chodí takto nahoru na hranice odpovídá, že byli proti rozdělení, ale dobře si tu atmosféru začátku devadesátých let pamatuji - hodně "bratrů" Slováků toužilo po samostatném státu.
Zatím se tedy podívejte na videoukázky, o víkendu ještě přidám fotky a pár dalších slov. Stejně jako mnozí jiní mám Slováky rád, miluju jejich řeč, závidím jim dosti často jejich srdečnost i bezprostřednost, moc rád také pozoruji ono česko (nebo spíše moravsko?) - slovenské setkávání a "pusinkování", ale jinak jsem k onomu otáčení k východu opatrný, nic moc dobrého z toho směru k nám nepřišlo.
Procházka pár stovek kilometrů z Velké Javořiny na východ neuškodí, ale raději pak rychle domů ukázat dětem jiný směr, kde se můžeme inspirovat mnoha lepšími věcmi než je tomu ve směru k ruskému medvědovi - ony dobré vztahy se Slováky se nám budou v budoucnosti určitě ještě hodně hodit, snad to přátelství přetrvá všechny nesnáze a překážky. Teď jsou naše vztahy určitě skvělé, jen by to chtělo, aby se k tomu vzájemnému koštování pálenek přidalo ještě podstatně větší kulturní poznávání, člověk už pomalu slovenštinu slyší jenom na té Velké Javořině a jinak vůbec nikde... Navíc Slováci mají pana prezidenta, kterého jim můžeme velmi, velmi, velmi závidět - ještě tak rozumět řeči, kterou mluví, že, milé české a moravské mládí...
... vrcholový bod dosažen, jsme na Velké Javořině mezi Moravou a Slovenskem, východem a západem, odměnou je nádherné počasí, překrásný výhled a pocit, že není nad to, když se dá člověk do pohybu a putuje přírodou...
Tady jsem přidal ještě jednu ukázku spíše rodinného typu, takto jsem se loučil s rokem 2014 a vítal rok 2015. Mám z něho docela obavu, ale možná i proto jsem chtěl jeho začátek vítat s lidmi, které člověk rád vidí a tuší, že mu s nimi bude dobře. Jsem šťastný, že se Silvestr vydařil, byť jsem s výjimkou kapky skvělého sektu nic nevypil a pohyboval se na trase Hluk - Ostrožská Lhota - Hluk - Ostrožská Lhota - Boršice u Blatnice - Ostrožská Lhota - Hluk. Do Hluku jsem si odskočil za seniory, ve Lhotě jsme seděli s našimi známými, s kterými jsme poté vyrazili do Boršic u Blatnice, a do Lhoty jsme přijeli už nad ránem. Zamířili jsme do hospůdky na hřišti, kterou převzali dva šikovní kluci se stejně šikovnýma holkama, které obsluhují, a brzy této hospůdce vrátili věhlas, který v minulosti měla. Moc jim držím palce, jen mě trápí, když vidím některé jednotlivce, které mám rád, jak v ní upíjejí svůj život. Být to na mě, omezil bych minimálně tvrdý alkohol věkem 21 let a přístup k němu podstatně více ztížil. Uznávám, psát něco takového ve chvíli, kdy píši o Silvestru, je poněkud riskantní :)
Česko-slovenskou hymnu jsem si tak sice nezazpíval na Velké Javořině, ale podařilo se mi to nakonec o půlnoci v Boršicích u Blatnice, za což děkuji všem, s kterými jsem mohl tyto okamžiky prožít. Díky, díky, díky! Ať žije Česká republika, skvělá země, ve které žije až příliš mnoho lidí, kteří přemýšlejí nad tím, jak ji co nejvíce ošulit, což se jim mnohdy i daří...